Petr Gruber: Malování je takový samostatný organismus

Petr Gruber je mladý výtvarník narozený v roce 1989 v Havlíčkově Brodě. Vystudoval AVU, studijně pobýval v Německu, kde byl i nominován na malířskou cenu Leinemann Stiftung. Zvláštní, snivé nálady jeho obrazů fungují bez ohledu na hranice. Právě nyní mu začíná v žižkovské galerii 35m2 výstava Průzor k parkovišti. Pojďme na malé interview.

Jak bys sám sebe zařadil coby výtvarníka?

Jsem v prvé řadě malíř, okrajově také fotím. Řekl bych, že důvodem, proč jsem hlavně malíř, je práce s barvou. Považuji se za koloristu.

Kdo z umělců tě nejvíc okouzlil a ovlivnil, a kdy ses vlastně rozhodl, že se chceš věnovat umění naplno?

Z počátku mne okouzlili hlavně romantičtí krajináři jako třeba Julius Mařák nebo Ruisdael, které jsem sledoval na střední škole a byl trochu zasněným romantikem. Potom to byl třeba Fairfield Porter, Wilhem Sasnal, Mark Rothko, Alex Katz, kteří mne inspirovali v práci z abstraktní formou a redukcí barev. V maturitním ročníku jsem dospěl k rozhodnutí hlásit se na Akademii výtvarných umění v Praze, ale o tom, že se stanu malířem, jsem snil od dětství.

Pochybovals někdy o téhle volbě?

Napadají mne myšlenky, co bych dělal, kdybych nebyl malíř, ale vlastně bych se hlavně nudil. Co se týče pochyb, tak to bylo možná jen před přijímačkami na AVU.

Kromě samotného malování i restauruješ a učíš, je to spíš způsob, jak si zajistit stabilnější příjem, nebo to považuješ i za něco, co děláš z principu s potěšením?

Tak trochu obojí. Finanční zisk je důležitý, platím si ubytování i ateliér, navíc, jak každý ví, malování je časově i finančně náročná práce. Restaurování mne i těší, protože u něj mohu přemýšlet nad malováním, což je nejdůležitější.

Jaká technika ti je nejbližší, s jakými materiály tě nejvíc baví pracovat?

Z malířských technik je mi nejbližší akvarelová a olejová malba. Maluji na akvarelový papír a na lněné plátno. Na olejových barvách mám rád, že mi umožňují pracovat s lazurami a hlubšími barevnými tóny. Některé obrazy začínám akrylovou podmalbou, ale vždy je dokončím olejem, protože akryl nedokáže propojit vrstvy a působí utlumeně a placatě.

Hodně maluješ různá lehce obskurní zákoutí hlavně české krajiny – staromódní rekreační objekty, krajinu kolem lomu, místa, co nejsou prvoplánově “hezká”. Jak nacházíš náměty, jak funguje ten proces, kdy si řekneš, že tohle chceš ztvárnit?

Je to většinou náhlá myšlenka, která se mi vyjeví jako obraz. Je to vzpomínka na nějaké místo, kde jsem byl, ale někdy i nebyl. Proč to ale potom maluji, je to, že v té myšlence cítím hlubší obsah, který je velmi osobní. Budovy rekreačních středisek jsem viděl hlavně jako malý, když jsme s rodiči jezdili na dovolenou do hor, v něčem takovém jsme bydleli 🙂 Zároveň mne ta opuštěná místa vyprázdněných rekreačních středisek doteď fascinují.

Několikrát jsi pobýval v Německu, naposled v Mnichově na rezidenčním pobytu, jak se ti tvoří daleko od domova?

Na posledním residenčním pobytu jsem byl ve Schwandorfu. Je to možná zvláštní, ale tvoření je docela stejné. Rozdíl byl v tom, že v zahraničí jsem měl dokonalé podmínky pro tvorbu, co se týče financí a zázemí. Takže tam se mi tam tvořilo lépe, protože jsem nemusel řešit nic jiného než malování 🙂

Znám tě velmi povrchně, ale mám dojem, že musíš trávit spoustu času různým rozjímaním, přemýšlením, hledáním. Je to někdy těžké a říkáš si někdy, že bys chtěl být jednoduchým úředníčkem a nic neřešit, nikde netápat?

To si někdy určitě říkám, ale vím, že to takto se mnou není. Často v ateliéru jen sedím, dívám se a dumám. Až mi z toho občas jde hlava kolem, ale asi to jsem já 🙂 Malování je takový samostatný organismus, jakýsi druh výzkumu. Mám pocit, že kdybych malování neměl, asi by mi svět zevšednil.

Kde lidi najdou tvou tvorbu kromě výstavy?

Krom výstavy v Galerii 35m2, kde prezentuji svou nejnovější tvorbu na plátnech sjednocených pod názvem Průzor k parkovišti, můžou lidé naklikat www.gruberpetr.cz. Nebo mám nějaké věci na webu Youngrealart či v galerii Prostor v Liberci a v galerii Kotelna v Říčanech, kde jsou moje obrazy fyzicky k dispozici na podívání a prodej.

V současnosti mám pár obrazů v Jihlavské OGV, jako součást výstavy Jak lesy myslí.

Co plánuješ na nadcházející měsíce?

Budu je mít hodně pracovní. Do konce září bych měl být na různých místech okolo restaurování. A až budu mít něco vyděláno, vrátím se k životu malíře. Malovat ale nepřestávám, minimálně nad obrazy přemýšlím, i když se zrvona fyzicky věnuji jiné práci. Mám také v perspektivě další výstavu, ale až za delší časový úsek.

 

www.facebook.com/gruberpetr.cz/

www.gruberpetr.cz

 

Kurátorský text Michala Pěchoučka

Petr Gruber pracuje především v ateliéru, ale ve svých obrazech se již delší dobu snaží o poetické znovuvyvolání svého prožitku z krajiny. Gruber je poutníkem, jehož pohled je někdy střízlivý, jindy zas prostoupen hlubokou melancholií. Jeho zážitky souvisí s oblíbenými místy, kam se často vrací. Soustředí se především na majestát otevřených krajinných celků, dramatičnost skrytých lesních scén, na ticho klimatického napětí a zejména na cyklus fascinujících světelných změn. Často se s obsesivní péčí věnuje místu, které bychom prošli zcela bez povšimnutí. Malíř nám však ponechává dostatečný prostor, abychom si mohli naplno uvědomit kouzlo existence takového obyčejného místa i nevyhnutelnost pohledu na něj.

Pro Petra Grubera je příznačný impresivní malířský jazyk, neboť je zcela zřejmé, že u něj hlavní roli hraje barva. Jeho záměrem však není, co nejvíce zpřítomnit divákovi pocit toho, jaké to je být v určitý čas na určitém místě. Autorovi jde spíše o přesnost retrospektivního přebásnění, tedy podobnou transkripci námětu jakou čteme u romantických básníků a malířů 19. století. Proto Gruber uvážlivě rozhoduje nakolik realistickou nebo spíše věrnou podobu vzpomínky si ještě může dovolit – jak velkou zvolit přesnost rozlišení, jak ostře určit obrysy celku. Zvažuje přesný počet drobných útržků spjatých s konkrétní vzpomínkou. Studuje rozcestník mezi malířskou plošností a plastickou transparentností, mezi iluzivností a stylizovaným tvaroslovím.

V aktuálním cyklu se Petr Gruber vydává do divoké krajiny, kde ho přitahují zejména civilizační stopy v podobě rekreačních zón a její architektury. Okouzlují jej místa, jež jsou stejnou měrou poklidná i dramatická, malebná i bezútěšná. Gruber neukazuje pouze souboj sezónně obydlených míst a lhostejně agresivní přírodou, ale především citlivého pozorovatele tohoto nevyrovnaného zápasu. Přitom na jeho obrazech nelze zaznamenat jedinou postavu, jakýkoliv pohyb. Přítomnost lidí je přesto na jeho obrazech zcela zjevná stejně jako naše vzdálené vzpomínky na podobná místa. Snažíme se je také zachytit a pochopit. Nakonec je v jeho obrazech nacházíme jako živou zkušenost, kde vnitřní a vnější krajina splývá v jednom harmonickém vytržení.

Petr Gruber

Průzor k parkovišti

Galerie 35M2

Víta Nejedlého 23, Praha 3 – Žižkov

Výstava je otevřena denně od 13.7. 2018 do 24.8. 2018

Comments

comments

Vyhledat