Punková sobota v Soulkostele
foto: Jakub Homolka
V lese na Broumovsku se schovává kdysi opuštěnej kostel Panny Marie Pomocné, kterej si koupil Hans s Marjolijn, vložili do něj těžko představitelnej objem času, částečně v něm vychovali dvě děti a postupem času z něj vytvořili hudební svatostánek, kterej věhlasem přilehlej region daleko přesahuje. Mají ho rádi Please the Trees, Vypsaná fixa v něm natočila album (a nedávno vystoupila) a Tchendos jásali, že zutí ještě nehráli. Přece jen se hraje v místech, který normálně plní funkci rodinnýho obýváku, byť nadstandardních dimenzí. Lehce gaučovýho pocitu se tady ale vůkol nezbavíte.
Ze Soulkostela totiž rozhodně neudělal legendu jen nepopiralenej genius loci, ale píle lidí především kolem Osobiče a jeho promotérskýho projektu Šrumec, kterejma se volnomyšlenkářskej holandskej pár obklopil a vytváří tu program, zelnej štrůdl a těžko definovatelnou atmosféru, kvůli který vám není zatěžko cestovat na jednovečerní akci až ke studánce u polskejch hranic.
Já do Kostela obvykle mířím především objevovat svěží směsku žánrů a „never heard of“ interpretů z okolí i zahraničí. Nutno dodat, že už jsme si jich s kamarádama pár osvojili i pro svoje akce, jakkoliv to nemusí pro leckoho bejt zrovna nejlepší reference. 🙂 Možná právě proto, že Soulkostel by i podprůměrný kapele propůjčil jistou uhrančivost, dá se jeho návštěva doporučit právě pro objevování jmen, ale i žánrů, který by vám normálně nestály za vystoupení z komfortní posluchačský zóny. Ale pečlivá kuratela Šrumce vás z ní nikdy nebude nutit jít moc daleko a většinou půjde naopak o zásah na komoru.
Předposlední akce roku byla punková a jeho uřvaná extatičnost klenbám Soulkostelu moc sluší. Nemocná Aliusterra sice nevystoupila, ale Uštkni, Postea a můj tip Klinger před několika desítkama návštěvníků (obvyklá velikost soulkostelího davu) předvedli v přezůvkách náramně zábavnej výkon doprovozenej tu obdivuhodnou hudebnicí a támhle GNWP bannerem. Popsaný specifika si letos můžete užít ješte jednou nebo třeba přijet na jarní brigádu. Ale považovat se za milovníka hudby a/nebo DIY subkultury, a nenavštívit aspoň jednou Soulkostel, se dá považovat za prohřešek proti bontonu. A já věřím, že jen jednou se sem prostě nejezdí.
Comments
