Výstava Petra Písaříka v Galerii U Betlémské kaple

„Při příležitostných návštěvách žižkovského ateliéru Petra Písaříka jsem si všiml, že v loňském roce uskutečnil obsáhlý soubor více než dvou stovek kreseb, pronikající jakoby bokem do jeho hlavní tvorby. Ihned mě zaujal svou spontánností a lehkou improvizací, tedy rysy, náležejícími k bezděčnému automatismu, kdy je potlačena vůle, vyloučen rozum a autor se plně oddává proudu přicházejících podnětů, ve kterých nechá projevit svůj přirozený instinkt. Přesáhlo jej uskutečňování samé, neohlížel se ani napravo, ani nalevo, a nechal se pohltit vlastním vytvářením, jež jej přivádělo kamsi na pomyslný počátek vlastního vzniku, mimo okolní prostředí, na něž zapomínal. Kresby tak přinášejí vzrušené uvolnění a osvobození, důraz na okamžité gesto, vedené jednoduchým rytmem. Uvádějí diváka ke zdrojům představivosti, do oblasti čistého, co nejpřímějšího výrazu. Aby k tomuto výjimečnému stavu Petr Písařík dospěl, musel zvolit techniku nejvhodnější pro tento účel: pohotový sprej, jenž uplatnil v jeho nejzákladnějších sdělovacích možnostech rychlého a přímého zásahu do zvoleného podkladu. Předtím, než po něm sáhl, si zvolil podobu šablony, opisující aerodynamický tvar oválné malířské palety s příznačnými zaoblenými rohy, již položil doprostřed plochy. Během kreslení se z ní stávají až jakési zárodky života, měnící se v autonomní křivky, jež se vymezují vůči pravoúhlému orámování. Její obrys nemusel být z některých kreseb patrný, někdy se vynořuje, jindy ztrácí, někdy je přiznaný a zjevný, jindy ztlumený a skrytý. Záleželo na tom, kolik vrstev šablon autor přes sebe položil, nanejvýše byly tři. Kladl je na karton místo palety samé, staly se její kopií, zanechávající na kresbě stopu, jež byla odrazem odrazu, poukazujícím zpětně přes šablonu k výchozí paletě. “
Karel Srp