Daria Kaščejevová nominovaná na Oscara: Spolužákům jsem nejdřív nerozuměla

Studentka pražské FAMU Daria Kaščejevová je ohromně kreativní bytost. Vystudovala hudbu, věnovala se sound designu, pracovala pro divadlo a pak ji téměř náhodou oslovil animovaný film. Ten studuje v Praze na FAMU, kde je studentem i její manžel. Za  animovaný film Dcera už získala několik prestižních ocenění a nyní má nominaci na to nejprestižnější, Oscara. Protišedi poskytla následující interview.

Jaká byla vaše cesta z Tádžikistánu do Čech?

Tádžikistán si pamatuju jen málo, protože ve čtyřech letech jsme se odstěhovali – moji prarodiče i rodiče jsou Rusové a tak jsme se vrátili ke kořenům a přestěhovali se do malého města velkého asi jako Třeboň, které leží mezi Moskvou a Petrohradem. Pak jsem šla studovat do Moskvy konzervatoř a sound design.

A jak jste od hudby přesedlala na film?

Mě film zajímal vždycky, v Moskvě jsme chodili do Domu filmu, kde promítali Triera a Jarmusche. Když jsem studovala sound design, bavila mě ta kreativita – dělali jsme si, co jsme chtěli, nahrávali jsme jazz rock i orchestr, a to mi pak v divadle, kde jsem po studiu pracovala, chybělo. Dělala jsem pak i zvuk pro jeden animovaný film, přišla jsem do studia, kde vznikal, a byla jsem těmi animátory okouzlená – jak to dělají, jací jsou.

Inspirativní pro mě bylo, že se pro každý animovaný film vytváří zvláštní svět. A od kamarádů jsme se dozvěděli s manželem, který byl herec a zajímal se o dokumentární film, trochu o FAMU. Jeli jsme proto na den otevřených dveří a tam jsme pochopili, že to opravdu chceme zkusit.

Začali jsme se intenzivně připravovat na přijímačky. Já jsem trochu nepochopila zadání – měla tam být animace, ale já jsem myslela, že to má být film. Tak jsem doma vyrobila loutky z plastelíny a natočila čtyřminutový film. Na první pokus jsem se na školu nedostala, ale Aurel Klimt byl filmem nadšený a poradil mi, že musím zapracovat na kresbě a můžu se hlásit znovu s tím samým snímkem. Začala jsem chodit na kresbu na AVU a VŠUP a napodruhé mě přijali. Manžel se dostal na střih na první pokus – a tak jsme se přistěhovali do Prahy.

Říkala jste, že každý animovaný film má svůj svět: loutky v Dceři jsou doně výrazné, objevuje se podobný styl v dalších vašich počinech?

Ne, moje filmy se stylisticky dost liší. Pokaždé hledám, neříkám, že jsem něco našla, ale nechci jet jako po kolejích. Můj další film bude mít herce, půjde o kombinaci hraného a loutkového filmu s pixelací.

foto FAMU

Pracujete na filmech s manželem?

Každý film, který jsem dělala, jsem konzultovala s ním, spolu jsme přemýšleli nad storyboardem, když jsem animovala, manžel už začal stříhat, je to hodně intenzivní spolupráce a budeme takhle pokračovat.

Jak vnímáte FAMU?

Fantasticky. Hodně inspirující pro mě byly první dva roky, nikdy jsem předtím nekreslila a nedělala tolik animovaného filmu. Bylo to možná nejintenzivnější období v mém životě. S Dcerou nám vyšli ohromně vstříc, nechali nás ve velkém ateliéru dva měsíce, což se jinak moc neděje. Pomohlo i to, že nám navýšili rozpočet. Hodně se mi tam líbí, že můžeme pro konzultace zajít na jakoukoliv katedru, což hodně pomáhá. Ty různé přístupy jsou super.

foto FAMU

Co vy a čeština? Mluvíte i píšete výborně, ale musí to být taky trochu dřina…

Na začátku byla. Na přijímačky jsem musela podat certifikát ze zkoušky z češtiny na úrovni B2. To jsem se musela naučit v Rusku, takže jsem chodila do kurzů češtiny i soukromé hodiny, ale stejně: studovali jsme podle knih, ale spolužáci v prvním ročníku mluvili úplně jinak! Vůbec jsem jim nerozuměla! 

Aha! Mezi umělci a mladými lidmi to je asi jiné než někde u babiček v knihovně.

No právě. Starším pedagogům jsme já i manžel rozuměli, ale spolužákům ne. Nicméně coby režisérka musím hodně mluvit s lidmi, takže se mi čeština zlepšila.

Jaká místa v Praze máte ráda?

Žijeme na Letné a obdivujeme ji. Je blízko centra a zároveň je to umělecká čtvrť, bydlí tam i hodně spolužáků. Žijeme vedle Stromovky a neumíme si představit, že bychom bydleli jinde. Líbí se mi, že v Praze je hodně zelených zón, do Šárky dvacet minut tramvají. A velmi rádi jsme převzali českou radost z výletů a poslední roky jsme si začali o víkendu dávat výlety po Česku.

Není vám po Moskvě Praha malá?

Ten rozdíl je dobrý, my jsme byli z Moskvy unavení, že je nacpaná, lidi jsou ve stresu, a ruské vzdálenosti… Praha nám přišla akorát, je to hlavní město, hodně se tady děje, ale zároveň je klidná a domácká: jdu do obchodu, potkám kamarády…

foto FAMU

Co vás čeká teď?

Pozítří letím na Sundance, kde je film v soutěži. A 27. ledna máme večer premiéru, ale zároveň je v poledne důležitý oběd v LA se všemi nominovanými na Oscara, budou tam Scorsese, DiCaprio… a odpoledne letíme zpátky na tu premiéru. Bude to den-sen pro filmaře… 

Kde je Dcera k vidění

• Film Dcera můžete vidět tady na DAFilms (zdarma za sdílení na sociálních sítích, nebo za nevelký poplatek).
• V pátek 24. ledna v Kino Pilotů od 20:00 v rámci festivalu Festival krátkých filmů Praha

Trailer:

Přečtěte si i naše starší články k tématu:

Děkovná řeč ze studentských Oscarů:

Comments

comments