Fanda Holý: Hlavně se nechci bránit změnám

Zkuste jmenovat jakýkoli hudební nástroj. Můžete vzít jed na to, že vám řekne: tak na něj zrovna umím hrát. Písničkář, zpěvák a multiinstrumentalista Fanda Holý. Má za sebou účinkování v řadě nejrůznějších kapel i dvě alba vydaná s vlastní kapelou nazvanou Holy Fanda & The Reverends. Kromě toho už řadu let pořádá v pražských Holešovicích zajímavý festiválek nazvaný Skautská alternativa. Jeho další ročník se odehraje zrovna o nadcházejícím víkendu, a rozhodně se na něm nebudete nudit. Nejen o něm a o jeho kapelách jsme si proto s Fandou popovídali.

Jak se dali Reverends dohromady? 

Bylo to kolem roku 2015 na troskách naší předchozí kapely Kojoti. Když přestala hrát, tak jsme zůstali sami s bubeníkem Nickem Jenningsem. Hráli jsme skoro v minimalistickém modelu ve stylu one man band, jenomže jsme byli dva. Nick hrál nohama na bicí a k tomu třeba na basu nebo banjo, a já jsem k tomu hrál svoje a zpíval. Z toho vznikla deska Konec cesty a teprve tehdy jsme se pojmenovali jako Holy Fanda and The Reverends, i když tam vlastně žádní „reverendi“ ještě nebyli. Jenom já s Nickem a pár hosty jako Jakub Schmid, Vojta Noha nebo Tommy Leveccia. Až když vyšla deska, tak s námi začal hrát na trumpetu Martin Rejmíš. A poté, co zrovna skončil Traband, přidal i Jarda Svoboda. Až od té doby z toho vlastně byla tahle kapela.

Druhou desku Dopisy v lahvi jste vydali loni. A sestava je zase trochu jiná…

Několik let jsme hráli v téhle čtyřčlenné sestavě – já, Nick, Jarda a Martin. Začaly vznikat nový písničky a aranže, a na půdorysu toho, co jsme dělali na živých koncertech, začala vznikat i nová deska. Ale znovu jsme byli postaveni před stejnou věc, že když to chceme zahrát naživo, musí na to být zase trochu jiná kapela. Někdo se rozhodl, že hrát nechce, nemá na to čas nebo se chce vydat jinou cestou. Takže se z toho vyvrbila nová sestava, kde jsme já s Martinem a hraje s námi Vojta Noha, bubenice Paula Nozzari a potom další lidi jako stálí hosté.

Co je pro tebe na tvých písničkách nejdůležitější?

Zásadní jsou pro nás aranže a texty. Ty rozhodně nejsou jenom doplněk hudby. Ale víc než co jiného jsou důležité právě aranže, které vznikají postupně. Na začátku mám představu, o čem píseň bude, jakou má náladu, a hlavně cítím předem, jaký pocity by ve mě měla vyvolávat. Co ale nevím, je, jak se k ní dopravit, a právě každý člen kapely mi k tomu postupně během nahrávání pomáhá. Třeba dechový trumpetový plochy, kombinace rockových nástrojů s atypickými jako je harmonium, autoharfa nebo banjo, to tomu dodává atmosféru a gradaci. 

Jak ta správná nálada vzniká?

Při nahrávání nejde o nějakou instrumentální ekvilibristiku, o zahrání kdovíjakýho sóla, ale aby tam ten nástroj fungoval. Někdo si to dokáže udělat na počítači, tak to my neumíme, ale řešíme to po svém. Třeba že hrajeme smyčcem na všechno, co nám přijde pod ruku, na basu, banjo i kytaru. Když budu hrát perfektně na basu, tak vím, co tam čekat a nepřekvapí mě to, ale když ji vezme citlivý muzikant, který zároveň není špičkový instrumentalista na tenhle nástroj, tak může přinést něco mnohem zajímavějšího než nějaký technický hráč s nějakým klišé, otřepanou věcí. 

Co pro tebe druhá deska znamená?

Tahle deska je konceptuální, jmenuje se Dopisy v láhvi a dá se říct, že každá z písniček je jedním z těch dopisů. Lze sice poslouchat každou zvlášť, ale mnohem větší smysl to dává dohromady, jako kapitoly v knížce nebo díly seriálu. Začal jsem vnímat, že žijeme v kultu osudovosti, od malička jsme jím živeni v pohádkách: princezna je na hradě a má si pro ni přijít ten jediný princ, čekali na sebe roky a žili spolu až do smrti. Je to i v románech, knihách, seriálech, filmech, všude se pracuje s kultem osudovosti, který nám omílají od začátku, a přitom by se k těmhle věcem mělo přistupovat pragmaticky. Když si vybíráme životního partnera, tak by to mělo být mnohem pragmatičtější než nějaké založení na osudovosti, a já jsem dospěl k tomu, že kult osudovosti je zcela neobvykle přiživovanej, takže jsem k tomu ještě přiložil svoje polínko do ohně tím, že jsem to zpracoval takhle, v sedmi obrazech.

Reverends ale nejsou zdaleka tvou jedinou hudební aktivitou… 

Mám toho celkem dost. Budu hrát s kýmkoli, kdo mě osloví, ale zaprvý mě musí bavit a zadruhý musím být mu nějak schopen přispět, tak aby to dávalo smysl. Především proto samozřejmě hraju se „našima“ kapelama – teď tedy hlavně s Reverends. Ale vždycky mě taky bavilo hrát na různé nástroje, takže jsem se na spoustu z nich naučil. Proto se stane, že někdy hraju s někým dalším na nějaký nástroj jako doprovodný muzikant a občas i to, že mě někdo zčistajasna pozve jako hosta. Takže jsem například dlouhodobě hrál s kapelou Byl pes, se Stinkou několik let na elektrickou kytaru a natočil jsem s ní desku Neviňátko. S Jardou Svobodou to byla dlouhodobější spolupráce, mimo jiné jsem ho doprovázel a nahrál s ním jeho desku Solo. No a zbytek jsou hostování, že mě někdo pozve, abych s ním nahrál jenom album, třeba s Wild Tides, s Bonusem – Martinem Hůlou, ale nebo taky s Mňágou a žďorp, Tower of Dudes, kdysi dávno i s Neočekávaným dýchánkem, který už dlouho neexistuje. Asi si na všechno ani nevzpomenu. 

Stíháš dělat něco kromě hudby?

Živí mě čistě muzika. Kromě toho, že hraju a nahrávám, tak dávám soukromý lekce na hudební nástroje: na banjo, na mandolínu, na basu, ale vlastně na cokoliv, co si kdo vzpomene. Za prvé mě to baví a za druhé se to tak přelévá, že je někdy víc hraní a někdy víc učení. Během covidu jsem začal učit on-line, což byla trošku záchrana. Baví mě to, bavím se s lidmi o tom, co mě zajímá a co zajímá je a pracuju jenom s těmi, kteří chtějí pracovat se mnou, což je příjemný a zároveň je to flexibilní. I když mám třeba přes léto moc koncertů, tak nemůžu říct: nazdar, uvidíme se za rok, takže po celou dobu, co hraju, zároveň dávám lekce a jsem s tím spokojenej. A taky už řadu let pořádám festival Skautská alternativa, již 14. ročník se uskuteční tento týden 8. a 9. září.

Slyšel jsem ale, že s ním letos máte organizační potíže… 

Festival pořádá naše středisko skautů z Holešovic. Dosud se konal na zapomenutém místě u bývalé drážní celnice těsně u metra Vltavská, ale teď jsme ho na poslední chvíli museli kvůli výstavbě železničního koridoru opustit. Azyl jsme dostali o pár set metrů dál poblíž Nádraží Holešovice, přesněji u klubu Cross. 

Kdo letos na Skautské alternativě vystoupí? 

Spousta skvělých kapel z Česka i ze zahraničí. V pátek to budou Zuby nehty, pohrobci slovenských Žlutých kvetů Terrible 2s s Evou Turnovou v sestavě, Choroš a Sklad by Walda. V sobotu vystoupí Byl pes a pak německo-americké duo St. Beaufort, které hraje písně vycházející z amerického folku a bluegrassu. Trochu drsnější bude kapela Mr. Pink & the Bad Thoughts i one-woman dirty lo-fi blues band Trixie Trainwreck. Potom třeba Rita Braga z Portugalska, zase domácí Wild Tides a samozřejmě my s Reverends.  

Není ti moc líto, že to už nejde dělat tam, jako obvykle? 

Už dřív jsme si říkali, že s tím asi nebudeme pokračovat, až se to „naše“ místo zastaví. Já si myslím, že by nebylo zdravé bránit se změnám, držet se něčeho zuby nehty. Když jsme měli desátý ročník, tak jsme vymýšleli, jestli ještě pokračovat a jak a já jsem si v tu chvíli říkal, tak dobře, ve třiatřiceti asi nemám problém dělat věci, co jsem dělal ve dvaatřiceti, ale ve třiačtyřiceti už to chtít asi dělat nebudu. Takže jestliže to skončí tím, že to zastavějí, tak my třeba budeme dělat zase něco jinýho, ale určitě se u toho nebudeme nudit.

Ptal se a fotil Jiří Janda

Comments

comments