Festival Colour Meeting v Poličce: letos už naposled
Dušan Svíba / Foto Markéta Kolínská
Malé město, příjemné prostředí, dobré jídlo a hlavně skvělá muzika. Tak se podle pravidelných návštěvníků poznal festival Colour Meeting, orientovaný původně zejména na world music, později s větším přesahem do více žánrů. Minulý čas je ovšem při jeho charakterizaci bezmála namístě. Po více než dvaceti ročnících se tahle hudební přehlídka o příštím víkendu odehraje úplně naposledy. Její pořadatel Dušan Svíba totiž oznámil, že s festivalem končí. Proč tomu tak je, nám vysvětlil v rozhovoru.
Čím jsi na festival lákal lidi, aby si vybrali právě Colour Meeting a nejezdili místo toho na nějakou jinou akci?
Hlavně na to, že taková muzika, jaká se hraje u nás, se nikde jinde moc nehraje. Polovina programu u nás stojí na zahraničních kapelách a většinou to bývají jejich české premiéry. Tohle ovšem letos tak úplně neplatí, ten poslední ročník nám s tímhle trochu zahýbal, ale stejně jsou to umělci a kapely, které tady běžně nehrají, a žánrově to bývá do široka rozkročené. To byl vždycky můj cíl jako dramaturga. A potom je tam důležitá i celková atmosféra festivalu: setkávání lidí, inspirativní místo, dobré jídlo, prostě věci, které tomu dají příjemné pozadí. Pro mě je nutný, aby se tam lidi cítili dobře.
A z čeho máš po těch letech pocit, že se ti tam ze všeho povedlo nejvíc, na co jsi hlavně pyšný?
Asi právě na ty zahraniční premiéry, které u nás hrály. Když budu jmenovat jenom z posledních ročníků, tak Niño de Elche, co u nás hrál loni, Stick In The Wheel, stejně tak Daniel Herskedal, který tu hrál před dvěma roky, Bab L‘ Bluz tady měli první vystoupení, stejně tak Tarta Relena, předtím tady byl Sarathy Korwar, Alex Henry Foster, Lina_Raül Refree měli skvělé vystoupení v roce 2021, kdy se festivaly většinou nepořádaly, tak to bylo super. Z roku 2020 máme ještě zachovalý plakát, kde je napsaná Dubioza kolektiv, která tady měla hrát, ale nemohli jsme je sem dostat kvůli covidovým omezením, a proto místo nich vystoupili španělští Eskorzo, což byl taky strašně nadupanej a výbornej koncert. No a takhle by se dalo ještě dlouho pokračovat…
Ovšem avizuješ, že už se bohužel moc pokračovat nebude. Přesněji řečeno vůbec. Proč to tedy po 22 ročnících bude letos naposled? Není to škoda?
No jasně, že to je škoda, ale ten tým, který to se mnou dlouhý roky dělal, se mi někdy před čtyřmi, pěti lety rozpadl, všichni s tím skončili a od té doby to dělám sám. A je toho na mě moc, v podstatě už nestíhám vůbec nic jiného a už jsem z toho unavený. Chtěl bych dělat taky jiný věci. Už jsem to oznamoval dřív, ale vždycky jsem se ještě nechal ukecat, protože je to takové moje dítě. Vždyť jsem s tím vlastně začal už v roce 2001, ale teď už jsem nenašel nikoho, kdo by to chtěl převzít a věnovat se tomu. Takže končím.
Co nejzajímavějšího tedy připravíš publiku na rozloučenou?
Tou hlavní hvězdou bude Bombino, asi nejznámější jméno blues Tuarégů ze Sahary, který tady sice už kdysi hrál, ale je to spousta let. Myslím si, že to bude docela pecka. Potom to jsou francouzsko-etiopští Ukandanz, na které se hodně těším. Když jsem se nedávno koukal na e-maily, tak jsem zjistil, že jsem se o ně snažil už devět let, dokonce jsem je měl dvakrát téměř potvrzený a nějak to nevyšlo, tak to vyjde aspoň teď na ten poslední ročník. Teď nedávno vydali novou desku, na které mají cover War Pigs od Black Sabbath, taky proto, že situace v Etiopii není úplně růžová a vypadá to, že tam možná bude další válka. Proto nahráli tuhle protiválečnou věc a všem doporučuju, aby si ji poslechli, protože je to fakt dobře zahraný. Potom tam bude Daniel Romano’s Outfit, kanadský písničkář, který je velký chameleon. Některé desky má country, některé punk, takže člověk někdy neví, co od něj může čekat. Ale je to velký odvaz a taky jsem se o něj musel snažit několik let. Na Colour Meetingu taky ještě nikdy nebyl Tim Eriksen. Ale těším se i na domácí věci, třeba WWW Neurobeat, kteří mají novou desku, nebo Dunaj s Janou Vébrovou, kteří jsou na tom taky tak, a potom tam vystoupí třeba DVA anebo Lucia Piussi ze Živých kvetů, která bude hrát akusticky sólo.
Jak jsi se vlastně k pořádání festivalu dostal, co tě k tomu přivedlo?
Byla to asi taková naivní představa, že si člověk udělá festival, na kterém budou hrát jenom kapely, které se mu líbí. Že už nemusí jezdit po festivalech, kde ho z dvaceti vystupujících kapel baví jenom dvě nebo tři. No jo, člověk si sice udělá festival, kde mu hrajou jenom ty správný kapely, ale pak zase vůbec nemá čas si je poslechnout. Jasně, byla to ze začátku taková naivita, ale aspoň díky tomu tenhle festival vznikl.
Do čeho se teď pustíš, když bys snad měl konečně mít víc času?
V první řadě se těším, že si obrazně řečeno natáhnu nohy na stůl. Uvidím. Jednak se chci znovu víc věnovat své běžné práci, což je booking kapel, a taky mám v plánu i nějaký soukromý věci. Třeba budu mít víc času na focení i na úplně obyčejný záležitosti, třeba prostě jenom jít někam ven, což se mi teď moc nedařilo.
Jak se za ty roky pořádání festivalu změnila scéna. Na co posluchači slyšeli víc tehdy, a co je pro ně hlavní dnes? A co se podle tebe s tímhle oborem někdy přecházejícím až ve „festivalový průmysl“ za nějakých deset let bude, máš o tom nějakou představu?
Já si myslím, že je to hodně daný věkem publika. Dnešní mladí lidi chodí na úplně jinou muziku a těžko se to míchá. Já jsem festival původně orientoval na world music, ale postupně jsem tam začal dávat i jiný věci včetně elektroniky a hiphopu, ale samozřejmě to nikdy nemohl být festival pro dvacetileté, pětadvacetileté publikum. A ani nemělo smysl se o to snažit. Takže jsem to bral hlavně jako otevření dveří pro starší publikum, aby lidi poznali i to, na co by asi jinak běžně nešli. A jak se budou festivaly vyvíjet? Spousta jich dnes už není postavena vyloženě na hudbě, což dřív bývalo běžné. Spíš se to bere jako zábava, a muzika tam už nehraje první housle, ale je jenom součástí celkové image. I tohle jsem pociťoval v posledních letech, že jsme byli spíš takový old school festival, pořád postavený na muzice, jako to bylo kdysi. Pro mladé publikum to asi už není atraktivní. Ale hlavně ten festival byl určen pro lidi, kteří chtějí něco objevovat, a ani to není jednoduchý. Všichni, kdo se o to snaží, to mají těžký.
Colour Meeting
25.-26.7.
Polička
Comments
