Jak napsat knihu o cestě do Indie

Kup za pár litrů letenky do Indie, směle si sedni na první patník v centru města, dej tomu půl hodinky, a máš matroš na knihu. Díky za pozornost a někdy zase nashle. Tvůj David

foto autor

Já věděl, že nebudeš tak naivní a scrollneš o trochu níže, aby ti byla vyjevena pravda v mém podání. Budiž tedy světlo. Ve skutečnosti je dolování knihy z Indie – nebo jakékoliv jiné kulturně odlišné země – samozřejmě o něco zdlouhavějším a složitějším procesem. Mnoho cestovatelů ten proces započalo, méně již zdárně dokončilo. Důvodů může být na tisíc. Ale o těch se teď bavit nebudeme.

Musím být k tobě upřímný. Nemohu říct, že by první odstavec byl čistým nesmyslem. To ne. Něco na těch slovech bude. Fakt. Hned ti vysvětlím, proč si to myslím.

Vřelá jako mámino nejměkčí objetí, ale i surová a přísná jako prvotřídní domina, která rozhodně nepůjde za pětku. Dojemná jako příběh o Bambim, ale taky naturálně syrová jako právě Bambiho máma při setkání s lovcem. Hůře pochopitelná než ten nejabsurdnější dialog z Ordinace, ale zároveň více fascinující než skutečnost, že je Babiš stále premiérem. Občas nebezpečná zhruba jako brněnský Cejl v noci — vibrující, bzučící a ve svém vlastním tempu žijící jako nejnarvanější lidský úl světa. Indie je překvapující a jiná, než si myslíš. Indie je prostě psycho.

foto autor

Právě kombinace těchto kvalit dělá z Indie nonstop výlov těch nejneuvěřitelnějších příběhových sólokaprů, které v komfortu nejen srdce Evropy jednoduše nezažiješ. Je proto vážně možné, že už po první hodině v Indii budeš mít kotel námětů na svou vlastní story. Já díky zážitkům sepsal Vrásky z indické lásky.

No jo, ale to je první hodina. Co ty další? Indické hře se po prvotním, většinou úsměvném kulturním šoku krapet zvýší obtížnost. Zhruba z easy na hardcore. Hlavně pokud nepatříš mezi zcestovalé, může se stát, že jak budeš prožívat další hodiny v té šílené zemi, začnou se scény opakovat a pomalu tě zahlcovat. Insanita celé epopeje i tvé mysli bude kaskádovitě stoupat, hradby tvého komfortu padnou jako Bastila a bude štěstí, když ti z toho nehrábne.

Existuje však jedna zaručená metoda psychohygieny pro ty, kteří Indii chtějí poznat, chtějí o ní psát a chtějí to hlavně všechno ve zdraví přežít. Tou metodou je respekt. Přistupuj k Indii, k jejím obyvatelům a kultuře s respektem. Ať je, jaká je, Indie není cirkus. Je to těžko uvěřitelný mikrokosmos, prastará planeta, jejíž zákonitosti nemusíš zprvu chápat, ale mají svůj význam. Než se tam vydáš, zjisti si něco o zvyklostech Indů, o tom, jak jejich společnost funguje, a prozkoumej jejich náboženství. Popusť uzdu zvědavosti a neboj se. Zajímej se o to, co se na ulici děje a proč se to děje. Nehoň se jen za senzacemi, zkus se oddat indickému rytmu života, buď přirozený stejně jako oni. Žij na chvilku s nimi, a ne vedle nich. Zamiluj se do Indie a nech si jí zlomit srdce. Pak máš o čem psát.

Anebo piš o top 10 indických destinacích, kde zaručeně najdeš srdeční čakru. Napiš návody, jak se správně rozplakat nad ušmudlaným děckem, jak se opálit v Goa, kolik rupií žebrákovi dát, aby nebyl moc šťastný, nebo nakonec o tom, jak se nepodělat z kari rejže. Taky dobré. A vydat to pak můžeš na Pointě, jako já.

David Havel

David ví, o čem na předchozích řádkách mluví — nyní totiž vydává svou cestopisnou knihu z Indie s názvem Vrásky z indické lásky. A s Davidem se rozhodně neztratíte. A pokud ano, bude to zatraceně božské. Kniha, kterou již nyní můžete podpořit svou koupí v předprodeji na Pointě, je o Indii, jednom furt mladém chlapovi, nekonečnu kiláků, 3500 metrech nad mořem, ale i 2 metrech v depce, skoro prázdných kapsách, ale i hromadě hraček v krosně nebo roztřískaném autobusu v Himálaji, hašiši i zatraceně dobrém kari. 

foto autor

Comments

comments