Jak náš redaktor vidí film Léto
Léto odešlo a čeká nás jen to babí, takový to léto, kdy jdete z autobusu tou ulicí, kde je pár domků, a bohužel už jen pár stromků a taky pár baráčků… a auto s zakoupenou espézetkou, posh. A pavučiny se vám lepí na ksicht, kterej je v úsměvu… A proč je v úsměvu? Protože to zvládl.
Jdete tam, kde jste už dvaadvacet let doma. Tam, kde jste si několikrát počůrali gatě, protože foukal špatnej vítr. Bylo léto, je babí léto. Léto, snímek o klucích, co pravděpodobně prožívali silný věci, tak či onak, skákali přes hořící roští, chlubili se deskami a nechávali si lámat srdce. Rozhodli se dělat hudbu a dělali ji tak, že si jich někdo všimnul, tenkrát, v době, kdy tetka v bufáči rozhodovala o tom, zda něco znamenaj jak oni, tak jejich hudba, jak ji poslouchat a možná i o tom, JAK ji poslouchat. Zvláštní je si všimnout, že typická hesla jako je svoboda se vyjádřit se ve snímku explicitně neobjevují, Viktor a Kino na tohle nedbali, chtěli prostě hrát, přestože pod drobnohledem. A je DOBŘE, že hráli.
Bylo Kino, kapela, která si dělala věci po svým s velkým štěstím. Hudební cit měla a života minimálně usrkávala, v tamních možnostech. Byly tam struny, který věděly, koho rozehrát a nadchnout, přestože plocha těch, se kterými kluci nepočítali, byla široká. Víťa je živel a postava, kterou snímek pozoruje nejdetailněji, prostor dostala i krásná Nataša – skoro bohyně (s kávou!).
You should be picking me up instead you’re dragging me down
You’re flying over my head, you’re landing all over town
Verše nejsou z filmu, ale na postavu Nataši a Viktora by se napasovat daly. Nataša nebyla vzorná, avšak byla neuvěřitelně upřímná a dobrosrdečná. Těžko říct, zda dnešní doba takovéhle statečnosti v postojích nahrává, nebo zda to bylo snažší dělat v poměrech, kdy uletět daleko byl prostě velký problém.
Je to už doba, co jsem ten film viděl, ale byl potřeba čas na vstřebání. Děkuju zúčastněným, děkuju filmařům a tak podobně. Léto je snímek, který je třeba promyslet až potom, kdy to pravé léto skončí.
Nevím co dál. Přemýšlel jsem nad pojmem letní deprese. Existuje? Všichni mluví o té podzimní. Je reálná? Pro mě letní deprese existuje, je to osamění, pocit, že svět se na chvilku zastavil pro JÁ. Zastavil se a dává možnosti, kterým nerozumíš a kterým chceš nepřetržitě vyhovět, přestože nemáš kapacitu. Kapacita se plní, ale neplánuješ dlouhodobě, plánuješ jen triviální věci, neplánuješ život, marníš léto a je ti líto bubeníka, kterýho militaristický režim sevřel a nepustil. Je ti toho líto, když se blíží konec Léta. Jsi obluzen.
Mluvme a stýkejme se. Buďme jako Viktor a kapela Kino, buďme žádostiví, v tělech i myslích, bavme se!
PS: Konec léta se pozná tak, když nejsympatičtější řidič autobusu nasadí irskou čepici a při otázce, proč je vždy tak vysmátej, přestože je ráno a tma, odvětí: “Je to moje práce!” Léto citelně končí a kdyby mohlo, tak udělá menší happening.
LÉTO
https://www.aerofilms.cz/leto/
Režie: Kirill Serebrennikov
Scénář: Kirill Serebrennikov, Lili Idova, Michail Idov
Kamera: Vladislav Opeljanc
Hudba: Roman Bilyk
Hrají: Yoo Tae, Irina Staršenbaum, Roman Bilyk, Filipp Avdějev, Alexandr Gorčilin, Nikita Jefremov, Julija Aug, Jelena Koreněva, Lija Achedžakova, Anton Adasinsky, Georgij Kudrenko, Alexandra Revenko, Nikita Jeleněv, Alexandr Baširov, Seva Novgorodcev, Anastasija Jevgrafova, Alexandr Kuzněcov
Comments
