Jaká byla Anna Calvi?
foto: pořadatel akce
Nechci psát úderný věty, protože Anna nebyla nijak extra úderná. S fanatikem podobným mé osobě jsme se po skončení shodli, že toto vystoupení bylo překvapivě velký…
Začalo to v pomalejším tempu kusem Rider to the Sea, následovaným tím, na co jsem se těšil nejvíc a v čem spatřuji špičku alba Hunter a možná i celé dravosti téhle umělkyně a její kapely. Mluvím o písni Indies or Paradise, kdy se zvuk zhutní, kdy začínám pociťovat, jak mi vstávají chlupy po těle a kdy nevím, zda chci mít zavřený oči, nebo se usmívat jak měsíček na hnoji a hltat všechno, co se na pódiu děje. Není to ze škatulky zasněných kousků, je z pytle přeplněnýho emocema, ze kterýho se skrz červenou jutu ven dostává dravost, ale zároveň něha. Je to ambivalence sil, kterou Anna rozbije v momentě, kdy se ti podívá do očí. V tom momentě vypadá, jak kdyby právě vystoupila z pekla, kam ji však někdo poslal buď neoprávněně, nebo s cílem rozněžnit samotného Lucifera. V tom momentě transcenduješ, ale zůstáváš zároveň pevně připnutej k zemi a přeješ si jediný – aby se už nekoukala jinam.
„Tak jo, pověz mi to,“ pronáší S. a ano, Anna jako by poslouchala své stádo. Zpívá:
If I was a man in all but my body
Oh would I now understand you completely
If I was a man in all but my body
Nemyslím, že by nám rozuměla, ale rozhodně věděla, co její přednes způsobuje. Ta dikce, smyslná tvář, píseň o prchavosti, o chutích, o fyzické lásce. V momentě, kdy hrála kus Hunter, jsem si uvědomil, jak moc by jí to slušelo třeba v karlínském Foru, kde by za ní kromě velmi precizní kapely hrál ještě orchestr, kompletní orchestr. Její hlas dokonale strhnul klub, jako je LMB, a tady je potřeba pochválit zvukaře, protože to byla naprostá paráda, ale rozhodně našel své místo i ve větším sále a nutno dodat, že přestože bývám obecně proti tomu, tak na Annu by se dalo i sedět, a třeba i neklidně.
Electrified
Statuette against the high rise
I wanna know if I can feel alive
I wanna know
‚Cause I’m an a-a-alpha
I’m an a-alpha
I’m an a-a-alpha
I divide and conquer
The lights are on, the radio is on
My body is still on
The lights are on, the radio is on
My body is still on
Electrified
I wanna know if I can satisfy
I wanna know if I can pacify
I wanna know
V tenhle moment si říkám, ano, ty vole, uspokojíš všechny a kdykoliv. Zpívej dál a budeš spasena. Krveprolití vykoupíš tou kytarou a tvá kapela ti vždycky pokryje záda. Jsi Alpha, a podrobila sis jak mě, tak S., A. i A., Alphy jinýho druhu. Žiješ v jiným světě, jsi z těch lidí. Klaním se ti a čekám, co bude dál, a jelikož si většinou dělám malý research, vím, že to ukončíš coverem Ghost Ridera… ale ještě předtím, si stihneš ještě přát – Wish, to je kus kde tě svrbí noha a nevydržíš to, cítíš, že to bude, a musí, skončit. Bez průtahů, upřímně, nenáročně děkuje a mizí z pódia. Křik a pískot je něčím jinačí, než jsem zvyklej, jako by se vědělo, že musí ještě přijít, je intenzivní, ale vcelku krátkej. Přidává. Ghost Rider na konec. Chci být blíž a jdu, mám egocentrickej pocit, že se dívá na mě a já se vpíjím, fakt že jo, vpíjím do těch očí a nechávám se jima rozebrat. Vím, že únava, se kterou jsem přišel, je pryč a že tohle se musí ještě prodiskutovat, že se to musí jemně spláchnout, že to bylo krásně jiný.
Anna Calvi + Elskë
Lucerna Music Bar, Praha
8. 11. 2018
Comments
