Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

Jaká byla Anna Calvi?

foto: pořadatel akce
foto: pořadatel akce

Nechci psát úderný věty, protože Anna nebyla nijak extra úderná. S fanatikem podobným mé osobě jsme se po skončení shodli, že toto vystoupení bylo překvapivě velký…

Začalo to v pomalejším tempu kusem Rider to the Sea, následovaným tím, na co jsem se těšil nejvíc a v čem spatřuji špičku alba Hunter a možná i celé dravosti téhle umělkyně a její kapely. Mluvím o písni Indies or Paradise, kdy se zvuk zhutní, kdy začínám pociťovat, jak mi vstávají chlupy po těle a kdy nevím, zda chci mít zavřený oči, nebo se usmívat jak měsíček na hnoji a hltat všechno, co se na pódiu děje. Není to ze škatulky zasněných kousků, je z pytle přeplněnýho emocema, ze kterýho se skrz červenou jutu ven dostává dravost, ale zároveň něha. Je to ambivalence sil, kterou Anna rozbije v momentě, kdy se ti podívá do očí. V tom momentě vypadá, jak kdyby právě vystoupila z pekla, kam ji však někdo poslal buď neoprávněně, nebo s cílem rozněžnit samotného Lucifera. V tom momentě transcenduješ, ale zůstáváš zároveň pevně připnutej k zemi a přeješ si jediný – aby se už nekoukala jinam.
„Tak jo, pověz mi to,“ pronáší S. a ano, Anna jako by poslouchala své stádo. Zpívá:

If I was a man in all but my body
Oh would I now understand you completely
If I was a man in all but my body

Nemyslím, že by nám rozuměla, ale rozhodně věděla, co její přednes způsobuje. Ta dikce, smyslná tvář, píseň o prchavosti, o chutích, o fyzické lásce. V momentě, kdy hrála kus Hunter, jsem si uvědomil, jak moc by jí to slušelo třeba v karlínském Foru, kde by za ní kromě velmi precizní kapely hrál ještě orchestr, kompletní orchestr. Její hlas dokonale strhnul klub, jako je LMB, a tady je potřeba pochválit zvukaře, protože to byla naprostá paráda, ale rozhodně našel své místo i ve větším sále a nutno dodat, že přestože bývám obecně proti tomu, tak na Annu by se dalo i sedět, a třeba i neklidně.

Electrified
Statuette against the high rise
I wanna know if I can feel alive
I wanna know

‘Cause I’m an a-a-alpha
I’m an a-alpha
I’m an a-a-alpha
I divide and conquer

The lights are on, the radio is on
My body is still on
The lights are on, the radio is on
My body is still on

Electrified
I wanna know if I can satisfy
I wanna know if I can pacify
I wanna know

V tenhle moment si říkám, ano, ty vole, uspokojíš všechny a kdykoliv. Zpívej dál a budeš spasena. Krveprolití vykoupíš tou kytarou a tvá kapela ti vždycky pokryje záda. Jsi Alpha, a podrobila sis jak mě, tak S., A. i A., Alphy jinýho druhu. Žiješ v jiným světě, jsi z těch lidí. Klaním se ti a čekám, co bude dál, a jelikož si většinou dělám malý research, vím, že to ukončíš coverem Ghost Ridera… ale ještě předtím, si stihneš ještě přát – Wish, to je kus kde tě svrbí noha a nevydržíš to, cítíš, že to bude, a musí, skončit. Bez průtahů, upřímně, nenáročně děkuje a mizí z pódia. Křik a pískot je něčím jinačí, než jsem zvyklej, jako by se vědělo, že musí ještě přijít, je intenzivní, ale vcelku krátkej. Přidává. Ghost Rider na konec. Chci být blíž a jdu, mám egocentrickej pocit, že se dívá na mě a já se vpíjím, fakt že jo, vpíjím do těch očí a nechávám se jima rozebrat. Vím, že únava, se kterou jsem přišel, je pryč a že tohle se musí ještě prodiskutovat, že se to musí jemně spláchnout, že to bylo krásně jiný.

Anna Calvi + Elskë
Lucerna Music Bar, Praha
8. 11. 2018

 

Comments

comments

Vyhledat