„Jsem jenom chlap, kterej zpívá.“ Tony Ducháček oslavil 68. narozeniny, na scénu se vrátil v impozantním stylu
foto Lukáš Král
Poslední zhruba rok a půl bylo v tuzemských hudebních tůních poměrně smutno a napjato. Tony Ducháček, zpěvák, textař a originální figurka klubové scény kvůli vleklé nemoci vynechal přes půlku koncertní sezóny 2024, oblíbené prosincové sešlosti U Vystřelenýho oka na Žižkově a následný koncert Velvet Underground Revivalu, kde rok co rok slavil narozeniny.
Transplantace a rekonvalescence v roce 2025 dobře dopadly a Ducháček mohl den po svých 68. narozeninách v pražském Vagonu zahlásit „Tony is back“, načež zaplněnému klubu s dalšími čtyřmi spoluhráči vystřihl best of Garage / Garáže, jejíž historie sahá až do roku 1980.
Bubeník René Starhon, Tony Ducháček a autor textu
Garáž založili baskytarista Ivo Pospíšil a duchovní otec československého punku Karel Habal. V souboru se výrazně angažoval Mejla Hlavsa z Plastic People of the Universe, který do něj odkládal skladby, pro než nebylo v domovské skupině žánrové místo. Výraznou změnu pro Garáž znamenalo angažmá Tonyho Ducháčka v roce 1982. „Frajer ze Žižkova“ do skupiny vnesl originální texty a západní look. Vystupoval v teniskách, jeansech, triku a černých brýlích. Měl rád Lou Reeda, Iggyho Popa a Berlín. V polovině osmdesátých let se Garáž zařadila mezi nejzajímavější novovlnné tuzemské soubory. Ze skladeb, které mísí Hlavsovy aranže a Ducháčkův pouliční žargon, těží repertoár Garage dodnes.
foto Lukáš Král
Tony tady bude ještě sto let
Úterní comebackový koncert ve Vagonu odstartoval Tony peckou „Špatná věc“, za níž skladatelsky stojí Mejla Hlavsa a text undergroundového básníka Egona Bondyho. Tony se na scénu vrací s minerálkou, v keckách, jeansech a bílém triku. Skupina šlape v sestavě David Fikrle (basa), René Starhon (bicí), Jan Macháček (kytara) a Jan Pokorný (kytara). Nervozita z Tonyho opadá po titulní skladbě, načež se začne na lidi v publiku uculovat a trousit drobné hlášky. Tony je „back“ a dle vlastních slov dá další stovku. Zazní pecky jako „Zrcadla“, „Voči“, „Má jí má“ nebo jedna z nejpoetičtějších, „Berlin“, a člověku dojde, že v té jednoduchosti hudebního a pěveckého projevu se nachází mimořádná síla, podmanivost, svůdnost. Něco, co si lidi pobrukovali před 40 lety a nic se na tom nezmění ani za dalších 40.
Garage do Vagonu přitáhla nejen pamětníky starých časů. Já jsem se v protáhlém klubu ve svých 43 letech cítil jako jeden z těch výrazně mladších, síla téhle hudby ale spojuje a tak nikdo neřeší věk přítomných tanečníků a tanečnic. V druhé polovině, po krátké pauze na občerstvení, dokonce někdo před levý reproduktor dovezl sympatického starouška na vozíku. Zcela jistě pamatoval nejen začátek Plastiků, ale možná ještě Mikiho Volka a starší rocknrollové bardy.
Houby, máničky a nová vlna
Tony se klasicky loučí ikonickými „Houbami“ / „Muchomůrky bílé“ od Mejly Hlavsy a Egona Bondyho. Nejen na této skladbě je znát, jak se skupině podařilo překlenout máničkovský underground do novovlnného stylu a otevřít parket posluchačům a tanečníkům rozličných generací a žánrového vyznání.
Garage s Ducháčkem zařídila všem přítomným příjemný konec roku 2025. Hodně zdraví nejen Tonymu. A kdo je na jeho soubor zvědavý, může se už 17. ledna vypravit do pražské Akropolis při příležitosti oslav 30 let založení oblíbeného žižkovského klubu. Lístky snad ještě jsou…
Garage & Tony Ducháček
Praha, Vagon
30. prosince 2025
text a foto Lukáš Král
Comments
