Vyšel nový grafický román o Quentinu Tarantinovi. Mluvili jsme s jeho scenáristkami

11 prosince, 2025
Redakce
film, knihy, rozhovory, umění

Je tu třetí komiksová kniha o Quentinu Tarantinovi. Titul Quentin Tarantino: grafický román je zajímavý tím, že impuls k jeho realizaci odstartoval v České republice, odkud se kniha, původně publikovaná v angličtině, šíří do celého světa. Měl jsem možnost pohovořit s autorkami komiksového scénáře, s Christinou Dumalasovou a Kateřinou Horákovou.

foto archiv autorek komiksu

Quentin Tarantino: Grafický román je v pořadí třetí komiksovou knihou věnovanou šílenci z videopůjčovny. Před vámi vyšel Tarantino o Quentinovi a Quentin Tarantino: Komiksová biografie. Braly jste to při psaní scénáře na zřetel?

Christina: Obě knihy vyšly poté, co jsme s psaním scénáře začaly, a předtím, než jsme ho dopsaly. Začaly jsme v létě 2023. Nebydlíme zrovna co by kamenem dohodil, ale vyhovovala nám společná prezenční spolupráce. Hlemýždí tempo zapříčinila i spousta práce s rešeršemi. Obě máme navíc jiné projekty.

S úžasem jsme tedy sledovaly, jak vychází nejprve Amazing Amézianův a o rok později Bottonův komiks – s naší, třetí knihou doslova vychází jeden tarantinologický grafický román za druhým!

V čem se vaše kniha od těch dvou liší?

Christina: Odolaly jsme pokušení nahlédnout do nich, dokud nebyl náš scénář hotový. Náš komiks se nejvíc drží biografické linky, snažily jsme se nevynechat žádnou etapu ne vždy lineární Quentinovy životní cesty, komiks provede čtenáře doslova od režisérova embrya až po jeho možnou budoucnost.

Michalova kresba je taky realističtější, suverénně klasická komiksová, oproti třeba Bottonovu indie stylu.

S výše uvedenými komiksy jsou tu i podobnosti. Nápad s vizualizací vnitřku Quentinovy hlavy – i když jinak pojatý. Nebo metaforické pojetí cesty zavilého filmového fanouška do Hollywoodu jako společenské, v našem případě deskové hry – ten kolotoč slibů, nadějí, slepých cestiček a krůčků vpřed si o něco takového v komiksu prostě koledoval!

Jaká vlastně byla anabáze vzniku komiksu? Spolu s výtvarníkem Michaelem Purmenským jste knihu tvořili na zakázku pro zahraničního vydavatele, takže se objeví po celém světě v angličtině. Což mi přijde super.

Kateřina: Vlastně jste si odpověděl sám – byla to prostě zakázka. Oslovil mě Tomáš Krejčí z Wild Cat Pictures, jestli bych nechtěla napsat scénář ke komiksu o životě Quentina Tarantina. Já měla do té doby zkušenosti se psaním všeho možného, ale komiks mě úplně minul. A tak jsem navrhla Christině, která je velkou milovnicí tohohle žánru, jestli nechce spojit síly, s čímž souhlasila. A tak jsme se do toho daly.

Jaký vztah jste k tvorbě a životu Tarantina před prací na knize měly?

Christina: Já docela vřelý, od Pulp Fiction jsem nevynechala jediný film v kině, často nezůstalo u jedné návštěvy, ale hlouběji jsem se jím nezabývala. Taková nezávazná fanynka.

Kateřina: Můj vztah k němu byl naopak dost vlažný. Pamatuju si, jak mi můj první kluk vnutil Pulp Fiction jako „must-see“ a já prostě nechápala, jak na ten masakr může koukat. Až o hodně let později jsem v jeho filmech našla i něco pro sebe.

A jak se ten vztah změnil po práci na komiksu?

Christina: K filmům nijak, ke Quentinovi jako osobě určitě ano. Na jednu stranu je mi bližší, protože o něm vím víc, složité dětství, obdivuhodná schopnost prosadit, co si usmyslí… Ale taky jsme nahlédly pod hodně kamenů a nebyl to vždycky hezký pohled.

Kateřina: Poměrně zásadně. Mám pocit, že když se člověk ponoří do osobnosti, jejího života a díla, nejde to jinak. Vykoukly na mě nové vrstvy – někdy sympatické, jindy naopak. Už se na něj nedívám jen jako na kultovního režiséra, ale jako na člověka se složitou povahou i historií.

Z jakých zdrojů jste čerpaly fakta, co bylo autorskou licencí a byly jste v kontaktu s agentem režiséra? Je kniha takzvaně „schválená“?

Christina: Pročetly jsme všechny dostupné knihy a strávily mnoho hodin dohledáváním zdrojů na internetu, sledováním Quentinových vystoupení a interview. O legální stránku věci se staral zadavatel.

Tarantino je mnohými adorován jako vrcholně postmoderní geekovský autor, druhými kritizován pro zobrazované explicitní násilí. Co vás na tvorbě Quentina nejvíc baví, čeho si na jeho filmech ceníte?

Christina: Mě moc baví meta podstata jeho filmů, to, jak z nich a za nimi doslova cítíte jeho úžasnou filmovou a popkulturní gramotnost, to, jak umí vytvořit koherentní svět. Fascinující je, jak se nebojí klišé a zavedených zákonitostí kinematografie v obou směrech – klidně je tu použije, a jindy bez ostychu poruší.

Kateřina: Mě na Tarantinovi baví hlavně to, jak umí pracovat s očekáváním. Nechá scénu vygradovat a pak ji v jediném momentu posune do naprosté absurdity. Typická je pro mě třeba scéna s petlicí z Osmi hrozných: napětí, které by se dalo krájet, a do toho švihne komickou banalitu, která to celé převrátí naruby. Vodí si diváka, kam chce. To je něco, co umí málokdo.

V komiksu mne zaujalo, že jste v něm textově i obrazově přítomny. Oživuje to knihu, ale ne každý by toto snesl.

Christina: Rušení čtvrté stěny miluju! Ve filmu i v komiksu. A taky mě vždy potěší, že se autor sám odváží v komiksu vystoupit.

Můj oblíbený komiksový autor, kultovní Chris Ware, například ve svém grafickém románu Rusty Brown sám sebe nakreslil jako učitele umění; když vytáhne paty ze sborovny, zbylí pedagogové ho bryskně začnou pomlouvat – podivín a kdo ví, zda ne i zvrhlík! Moc mě baví představa, jak na scéně pracuje.

Naše cameo v komiksu je skromnější a prostší, ale snad čtenáře potěší a dá mu další perspektivu. Navíc vypadáme k světu!

Jaká pro vás byla zkušenost psát scénář ke komiksové knize? Máte už další zakázky?

Kateřina: Pro nás obě to byla nová a vlastně hodně dobrodružná zkušenost. Quentin byl náš první komiksový scénář, ale hned po něm jsme navázaly Kráskou a zvířetem a následně i adaptací Orwellovy Farmy zvířat. Co bude dál, se uvidí, ale u komiksů pravděpodobně ještě nějakou dobu zůstaneme.

O scenáristkách komiksu

Kateřina Horáková (1990) vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její profesní život se dosud pohyboval pouze v mediální oblasti, ať už v tištěných médiích, rozhlase nebo televizi. Je redaktorkou komiksového románu Černobyl a redakčně se podílí na mnoha dalších projektech. Spolu s Christinou je autorkou grafického románu Quentina Tarantina a adaptace Orwellovy Farmy zvířat.

Christina Dumalasová (1976) pracovala v několika časopisech jako grafická designérka. Posledních patnáct let pracuje na volné noze pro různá nakladatelství. Komiksy – a zejména grafické romány – jsou její celoživotní vášní (stejně jako kinematografie); je autorkou komiksu Život pavouka – uměleckého díla nezávislého do té míry, že dosud nebylo publikováno.