Ladislav Vlna: I když je organismus stále nedostižný, stroje se mu přibližují.
foto archiv Ladislava Vlny
Ladislava Vlnu sledujeme dlouhodobě. Nedávno jsme vám představili jeho výstavu “Oheň ve stroji” nabízející jeho aktuální metalurgické malby – výstava je prodloužena a potrvá do 12. září. V rámci série Nerez v umění přinášíme nejaktuálnější rozhovor.
Nerez v umění je náš seriál textů o umělcích, kteří pracují s nerezovou ocelí a využívají služeb firmy Italinox, největšího distributora nerezové oceli se servisním centrem. – www.italinox.cz
Je to poměrně dlouho, co jsme vaši tehdy aktuální tvorbu představili našim čtenářům. Co se změnilo?
Každý den se pokouším objevit nějaký nový přístup, postup či otevřít novou cestu. Zapojit do procesu nový nástroj, nebo nový materiál. Většinou neúspěšně, ale čas od času se něco podaří. Čím více obrazů udělám, tím více zjišťuji, jak bohatý svět se přede mnou otevírá a mám stále intenzivnější pocit, že jsem na úplném začátku.
Ohněm působím na ocelovou desku, žíháním dostávám na povrch barvy v oceli ukryté.
O metalurgické malbě jsme už mluvili, ale přesto, můžete její princip stručně přiblížit?
Jde o techniku, kterou jsem vyvinul a zdokonaluji ji již řadu let. Ohněm, tedy vysokou teplotou, působím na ocelovou desku, žíháním dostávám na povrch barvy v oceli ukryté. Kresbu do oceli ryji, materiál brousím a leštím. Ve výsledku hodně záleží na tom, jaké světlo a odkud na obraz dopadá. Je to soubor milionů variant dopadů a odrazů světla a díky tomu působí výsledek zcela jinak například ráno, večer, či při umělém osvětlení. Takové trochu kouzlo.
Vaše metalurgická malba byla a je unikátní technologií. Měníte nějak způsob své práce, vyvíjí se, nebo je v základu stejný?
Ano stále se vyvíjí. Stále nacházím nové způsoby, jak techniku obohatit a rozvinout. Aby mě práce bavila, musí v ní být nějaké drama, experiment, dobrodružství, možnost, že to nevyjde, nebo malá naděje, že to vyjde. Nemusí se to podařit, ale když se to podaří, je to něco. Když se vydáte po známe cestě, tak jistě něco uděláte, ale může se z toho ztratit život, stane se z toho výrobek, produkt, věc, nic.
Hledání a objevování, boj, prohry a vítězství. Vždy hledám něco nového, co tu věc může zničit, a nebo naopak prodchnout životem, když se zdaří.
Víte o někom, kdo by pracoval podobně?
Myslíte s ocelí? Pro mně je ten materiál tak blízký, milý a hřejivý, že se až divím, že s ním nepracují úplně všichni. Zcela jiným způsobem s nerezovou ocelí pracoval například sochař Aleš Veselý. Na internetu jsem našel pána z Kanady, který na plechu zobrazuje výjevy z tamní přírody.
Máte různá tvůrčí období a jak ukazuje aktuální výstava, nyní vás fascinují stroje – čím?
Ano, námět se přiblížil materiálu, na kterém je zobrazován. Je to téměř sto let, kdy se ve světě umění objevil Mašinizmus, jehož významným zástupcem byl česko francouzský malíř František Kupka. Umělci fascinováni stroji oplývajícími do té doby nevídanou silou a potenciálem zkoumali vizuální a estetickou hodnotu soukolí. Intenzivně se zabývali mechanizmy, které tak rychle měnily prostředí, které po tisíce let zůstávalo více méně stejné. Dnes je tento svět ještě poutavější a záhadnější.
Nedá se přehlédnout, že některé struktury zobrazující srdce a struktury zobrazující motory jsou si podobné, aspoň tedy na vašich malbách – to asi není náhoda?
Není, mechanizmy a organizmy jsou si velmi podobné a i když je organismus ve své dokonalosti stále nedostižný, stroje se mu krok po kroku přibližují.
Co ve vás vzbuzuje pohled na “prázdnou” plochu nerezi?
To je hezká otázka. Vzbuzuje ve mne napětí, očekávání, obavu, vzrušení. Je to jako plocha oceánu, na který se chystáte vyplout a kde se může odehrát cokoliv. Před začátkem práce si nemůžete být jistí, jestli budete tvořit, nebo ničit. Někteří umělci mají z bílé plochy plátna takový respekt, že ho předem zašpiní barvou, aby je nerušila. Já mám ten moment před začátkem práce velmi rád. Představy o obraze, které jsem si předtím vytvořil, se začnou měnit v odlišnou realitu, a já jen zírám, co se to děje.
Jak nacházíte soustředění, jak si zajišťujete klid na hlubší ponor do práce?
Už za dveřmi atelieru takový klid pociťuji. Venku je hluk, tramvaje, auta, telefony, vstoupím dovnitř a ticho, klid, navléknu si ten jakoby potápěčský přístroj, zapnu stroje a ponor do hlubin může začít. Nejlepší je samozřejmě noc, všichni spí, je temno, ideální čas na dobrodružnou výpravu.
Kam chcete v rámci metalurgické malby dojít dál?
Až na konec, samozřejmě nevím, kde to je, takže půjdu po vytyčené cestě, odbočkách a slepých uličkách co nejdál, kam až mi materiál a invence dovolí. S každým dalším obrazem či sochou před sebou vidím nekonečné množství variant, kudy se vydat, propátrat jich dokážu jen zlomek.
Pracujete teď i s jinými materiály, a jak?
Ano, teď nově vytvářím sochy z nerezových trubiček, ze kterých se komponují katalyzátory do aut. Vytvářím z nich složité konstrukce, poprvé takové sochy budou k vidění již na příští výstavě. Léta už experimentuji s mědí a hliníkem a vůně ohněm opalované dřevěné desky je též velmi přitažlivá.
Co plánujete na následující měsíce?
Teď právě probíhá výstava v pražské galerii Gambit s názvem Oheň ve stroji. V listopadu proběhne výstava v trutnovské galerii UffO.
–
Galerii Gambit najdete na adrese Husitská 86, Praha 3. Trvá od 9. července do 12. září.
Galerie má otevřeno út, st, čt 14 – 18 h.
–
Nerez v umění je seriál textů o umělcích, kteří pracují s nerezovou ocelí a využívají služeb firmy Italinox, největšího distributora nerezové oceli se servisním centrem. – www.italinox.cz
Přečtěte si i naše další články ze série:
Comments
