Martin Salajka připravil výstavu Zombie Rituals
Mnohohlavý dav bez individuálních znaků zbavený vlastní vůle. Výstava Zombie Rituals, městská krajina rukopisem Martina Salajky ve White Pearl Gallery, bude zahájena večer před Svátkem zesnulých.
Horor není obvykle nic jiného, než to, co běžně žijeme. Hlavním motivem výstavy malíře Martina Salajky se stávají obyvatelé měst, které zachycuje jako hypnotizovaný mnohohlavý dav bez individuálních znaků zbavený vlastní vůle. Výstava Zombie Rituals přichází 1.11.2018, od 18:00, do White Pearl Gallery, Dittrichova 5, Praha 2.
Martin Salajka
Zombie Rituals
Kurátor výstavy Radek Wohlmuth
1.11. 2018 od 18:00
Výstava potrvá
2.11.- 30.11.2018
White Pearl Gallery
Dittrichova 5, Praha 2, 120 00
“Nový výstavní projekt malíře a grafika Martina Salajky (1981) Zombie Rituals, vytvořený pro pražskou White Pearl Gallery, volně navazuje na výstavu Somnambul z konce minulého roku. Jestli v jejím rámci vizualizoval především noční krajiny – přírodní i architektonické, zde se direktně zaměřuje na téma městské džungle. Urbánní obrazy dál zůstávají naplněné temnotou, kterou občas rozstřelí dramatické osvětlení v prudké barevnosti. Hlavním motivem se už ale stávají obyvatelé měst “ensorovského” rodu, které zachycuje jako hypnotizovaný mnohohlavý dav bez individuálních znaků zbavený vlastní vůle. Jakkoli jeho nové expresivní práce malované posunutým “nervním” rukopisem ne-popírají odkaz tradiční dekadentní estetiky, zůstávají zcela ukotvené v prostoru dnešní každodennosti. Vždyť horor není obvykle nic jiného, než to, co běžně žijeme. Stačí zhasnout.
Martin Salajka prošel na cestě za svým malířským rukopisem ateliérem Petra Veselého na FaVU a školou MIchaela Rittsteina na AVU v Praze. Uvěřitelnost jeho fantaskních obrazů spočívá především v tom, že nepřestává malovat to, co vidí kolem sebe. Svůj život dělí mezi pobývání v přírodě, která ho vrací k tomu, co člověka přesahuje, a ve městě, kde je většina aktivity postavená na sebepotvrzování vůči jiným lidem. Tato bipolární zkušenost splývá v dvojjedinost, která otevírá jeho zvláštní druh magického vidění na pomezí reality a abstrakce. Nejde při tom jen o schopnost otevřít se navzdory tradovanému racionalismu, ale především adekvátně malířský zareagovat. Jinými slovy dešifrovat každodennost do její pravé podoby. V ideálním případě jsou mu nápomocní i osobní běsi. – Radek Wohlmuth