Mistři klasické hudby: Jakub Jan Ryba
Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.
„Dobří rodiče jsou dětem největším bohatstvím. Moji milí rodičové byli vůči nám bohati moudrou spravedlností, ale chudí hmotnými prostředky“ – touto úvahou začíná vlastní životopis Jakuba Jana Ryby. A opravdu – u dveří jeho otce, vesnického podučitele, si podávaly kliku bída s nouzí. Poměry v polovině 18. století byly pro kantory neutěšené a situace se zlepšila až po vydání císařského dvorního dekretu Allgemeine Schulordnung (Všeobecné školské zřízení) z 6. prosince 1774. Do té doby plynul kantorovi příjem z kostela a pak přímo od rodičů jeho žáků. Ti odváděli učiteli desátky – koledy, koláče, vejce, obilí a trochu peněz. Doba však byla těžká i pro vesnický lid, a tak kantor musel často obcházet dům od domu a domáhat se toho, co mu právem náleželo. Aby si kantor přivydělal, hrával na tancovačkách, svatbách a pohřbech, přisluhoval při hostinách na faře, často též býval obecním písařem. Je tedy zřejmé, že musel být zběhlým muzikantem. Platilo to i pro Rybova otce, který byl zdatným varhaníkem, a dokonce i komponoval.
Působil nejprve v Rožmitálu, později ve Volyni a v Přešticích. Tam se 15. listopadu 1763 oženil s Rozalií Karníkovou, dcerou učitele Jana Karníka. Do této kantorské rodiny se 26. října 1765 narodil Jakub Šimon, který později při biřmování přijal ještě jméno Jan. Byl prý miláčkem rodičů, zvláště proto, že jim nahradil zemřelé prvorozené dítě.
Klavírní výtah, Supraphon, 1986 (1974)
Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.
Comments
