Oldřich Janota: Guerilla prohrábla archivy
Vladimír Lábus Drápal, foto Jiří Janda
Dva roky po smrti Oldřicha Janoty si mohou jeho posluchači doplňovat do poliček tak rychle, jako snad dosud nikdy (s čestnou výjimkou vydání boxu s osmi jeho CD u Indies Scope před deseti lety). Po čtveřici vinylů z jeho pozůstalosti vypravených v mezičase jeho manželkou Romanou převzal štafetu Vladimír „Lábus“ Drápal ve svém vydavatelství Guerilla. Nyní vydal na CD a také na vinylu dvě historické koncertní nahrávky z počátku 90. let.
Čintamani
Na té starší z června 1990 nazvané Chrám pokoje pořízené v kostele v Hrádku nad Nisou Janotu doprovodili kytarista Jaroslav Benedikt Nosek a perkusista Antonín Hlávka. O dva roky mladší je deska druhá s nahrávkou pořízenou překvapivě v legendárním Bunkru, neb poblíž údajně nejdelšího barového pultu na kontinentu by křehkého, bylinkové čajíky popíjejícího umělce, zřejmě nečekal.
Tehdy si tam s Janotou zahrál soubor pojmenovaný Kapela jedné noci. „Nahrávka mi připomněla poutníky, obcházející ohnivou jámu; propuštění vysloužilci, posbíraní po všech koutech, zkoušejí nahlédnout za ohnivý okraj…,“ komentuje s odstupem v doprovodném textu tehdy zúčastněný saxofonista Jan Štolba.
Jan Štolba
Pamětníci se ku příležitosti vydání alba potkali poslední zářijový den v žižkovské Čítárně Unijazzu. Někteří z někdejších Janotových spoluhráčů si zde zahráli, jiní se jen přišli podívat. Podobenství o tom, co si kdo do „svého“ Janoty projektuje, nejprve přednesl publicista Pavel Klusák; sestavu spřízněných hudebníků doplnili Petr Linhart, Karel Vepřek se zmíněným Štolbou a bubeníkem Martinem Rychtou a duo Čintamani (Hmyzák a Komár).
Saša Neuman
Minimalistické černobílé obaly k oběma albům vytvořil Golda, v civilu známý coby muzikant ze Znouzectnosti. Ani on nechyběl na scéně při defilé zúčastněných obohaceným krátkým proslovem Saši Neumana, autora sleevenotu k první desce. Komu vzpomínkový janotovský večírek ušel, ten si aspoň může jeho (dosud vesměs zcela neznámé) hudební kusy vychutnat z nových desek po svém. „Nikdo neví, co je za obzorem, ale jdeme tam,“ naznačuje směr ve svém textu Štolba.
Comments
