Vzhledem k části sezony, ve které se nacházíme, přichází čas na náš oblíbený archivní článek na téma proč nepít.

Abstinence je v některých společenských kruzích téměř tabu. Kdo nepije, vyděluje se. Někdy bývá terčem posměchu, jindy tisíce otázek, každopádně, málokdy se o jeho či její abstinenci nemluví. 

Abstinenti mají pověst nudných patronů, kteří kazí mejdany. Nebo úsměvných figurek typu Limonádový Joe. Ale je tomu opravdu tak, že s abstinenty není sranda? Nebo je jen násoskové nemohou vystát, protože je znervózňují? Znáte nějaké lidi, kteří vůbec nepijí, a přitom to nejsou asketičtí suchaři?

Mají to abstinenti těžší?

V rámci sváteční sezony bohaté na drinky všeho druhu jsme si na to lehce posvítili. Ne, nechceme vás nutit, abyste se ihned vzdali všeho pitiva, byť si myslíme, že přístup „bych ty svátky nepřežila bez toho, abych si dala ráno ruma“ taky není ono. Spíš nás zajímá, jaké to je tam, na druhém břehu, kde jsou hlavy střízlivé, rána bez bolehlavu a kocovina je mýtický jev z říše pohádek.
Mají to abstinenti těžší? Předpokládat by se to dalo: „Alkohol má mezi závislostmi naprosto výjimečné postavení,“ říká (za všechny) psycholožka Marcela Vojířová pro Ona. „Zatímco například drogy, a v posledních letech i cigarety, jsou vnímány ve společnosti jako nežádoucí, u alkoholu je to mezi lidmi jinak. Paradoxně totiž není jako divný označován ten, kdo pije, ale ten, kdo při společenských příležitostech nepije.“

Přitom – sice to v zemi, kde se vylemtá nejvíc piva na hlavu a mezi světovou špičkou se pohybuje i ve vypitém alkoholu vůbec, tak nevypadá, ale spousta zásadních postav světové historie byli abstinenti.  Nepočítáme v to lidi, kteří nepijí proto, že léta kalili tak, až si vypěstovali návyk a následně se alkoholu vyhýbají, aby přežili – jako komik Russel Brand nebo spousta muzikantů – Eric Clapton, Ian Brown, Fatboy Slim, modelka Naomi Campbell… To je sebezáchova, nikoli zásada. Alkohol ale ze zásady – vůbec – nepila spousta významných osobností, a z toho jen menšina kvůli náboženství. Albert Einstein, Dalajláma, Chuck D z Public Enemy, Isaac Asimov, prezident Masaryk, Mahátma Gándhí, Henry Ford (ten nutil k abstinenci i podřízené), Chuck Berry, Che Guevara, řada hereček a modelek jako Kate Beckinsale, Tyra Banks a Jennifer Hudson, dále Tom Cruise nebo třeba sportovní superhvězdy Muhammad Ali, Plánička, Senna či v USA ohromně populární golfista Bubba Watson. To není úplně přehlídka sucharů, ne?

Co o pití a nepití říkají samy celebrity? 

Jaké to je, být ta střizlivá jednotka mezi opilci? Asi takové, jaké čekáte:
Kim Kardashian: „Já nepiju vůbec, ale moje sestry ano, takže když se picnou, já jsem ta, která je drží při zemi.“
Jennifer Hudson: „Nikdy jsem neměla ani alkohol, ani drogy, takže když jsem v jednom filmu měla hrát narkomanku závislou na heroinu, neměla jsem se moc o co opřít. „
Ale nemusí to být vžycky mínus.
Prezident Masaryk, člen Českého abstinentního svazu, prohlásil “Budoucnost patří střízlivým.” Zajímavá, byť ultrapřísná je jeho stať O ethice a alkoholismu (dostupná zde): „Alkoholik tím, že se rozhodne pro pití, staví se úplně jinak k nejdůležitějším životním otázkám, než abstinent. Pití a nepití znamená dnes volbu a rozhodnutí mezi dvěma úplně různými životními názory,“ myslel si. „Zásluhou Kraepelinovou a jiných badatelů jest pokusně dokázáno, že pitím celá duševní činnost člověka jest otupována, že nejen činnost rozumová, ale i cit a vůle, že vůbec duševní schopnost jest zmenšována a zhoršována. Patagonci jmenují kořalku „prostředkem, jímž se ztrácí rozum“; nejen rozum, akutním a chronickým alkoholismem ztrácí se též síla citu, ztrácí se energie, schopnost resistence.
Požití alkoholu zmenšuje chápavost, zeslabuje pozornost; má-li se správně a jasně myslit, nesmí se píti; precizní, přesná vědecká práce jest požíváním alkoholu znemožněna. Veškerá chvála poznání a vědy jest odsuzováním pití.“

„Opilství je dočasná sebevražda.“

Co tam máme dalšího?

Francis Scott Fitzgerald: “Být střízlivý mezi lidmi, co pijí hodně, je ohromná výhoda.”
Seneca smýšlel podobně: „Opilství je dobrovolné šílenství.“
Filozof Bertrand Russell to viděl ještě černěji: „Opilství je dočasná sebevražda.“

Dobře, dobře, to byla velká slova a třeba až přehnaná. Co v dnešní praxi? Jaké to je, nepít v současnosti v Čechách – ne proto, že máme zrovna antibiotika, ale proto, že nechceme a chtít už asi nebudeme? Zeptali jsme se dvou lidí, kteří jsou nadmíru zábavní, aniž by pili, a přitom kolem sebe mají pořád nějaké lidi, co jsou pod vlivem. Mardoša proslul jako zásadní součást Tata bojs a skvělý DJ, umělce Romana Týce  netřeba představovat.

ROMAN TÝC

Proč nepiješ?
Důvody, proč nepiju, jsou hlavně dva. Ten první je, že jsem si v dětství myslel, že je můj otec alkoholik, a druhý je ten, že jsem si ve třinácti přečetl Rychlé šípy. Chápu, že člověka napadne, že od té doby uběhlo skoro 30 let, kdy jsem měl jistě několik příležitosti se napít. Tak jistě, ale měl jsem i několik příležitosti vyzkoušet pervitin i heroin a taky jsem to neudělal.

Máš pocit, žes o něco přišel, když ses až do středního věku prostřízlivěl?
Teď si uvědomuju, že stav celoživotní střízlivosti je v naší společnosti poměrně unikát, takže teď mě už ani nenapadne otázka, jestli bych si příležitostně nedal. Mám to opačně, a to tak, že v této situaci bych teprve o něco přišel.
Ne, nemyslím si, že jsem o něco přišel. Uvolnit se a bavit umím i bez alkoholu myslím docela běžně. Jsem poměrně vášnivá osoba, a to i s tím negativním, co k tomuto patří. Jsem ten typ chlápka, kterej by hádku v hospodě řešil židlí, popelníkem nebo půllitrem.

Co ti naopak čistá hlava dala?
Čistá hlava mi dává stav permanentního řešení situací, podnětu, konceptu. V jeden moment mi hlavě zpracovávají tři a více projektů, v dlouhých časových úsecích, kontinuelně. Tedy, do jistě míry i když spím. Věřím tomu, že díky tomu jsem schopen dělat poměrně náročný projekty, ve kterých vyhodnocuju scénáře s několika předpokládanými řešeními. Bojím se, že s alkoholem bych tohoto nebyl schopen. Negativem tohoto stavu permanentního soustředění je, že málokdy vypnu. Na vypínání mám třeba motorku.

A co si myslíš o alkoholu obecně?
O alkoholu obecně si nemyslím nic, ovšem lidem, kteří alkohol nezvládají, se vyhýbám. Před pár lety jsem kvůli alkoholu ukončil vztah s holkou, kterou jsem opravdu hluboce miloval. Ona mi dodnes chybí, nic méně vím, že alkohol z ní ve stavech opilosti dělal tak jinou osobu, že bych po ní nadále očekával, že by kvůli mě alkohol omezovala, a to je proti mému přesvědčení.

MARDOŠA

Proč nepiješ?
Vlastně ani nevím, proč nepiju alkohol (jinak samozřejmě piju, abych žil). Prostě mě to nikdy nijak zvlášť nelákalo. A když jsem sem tam lok ochutnal, tak mi to ani nechutnalo.

Máš pocit, žes o něco přišel, když ses až do středního věku prostřízlivěl?
Nemám ten pocit. Třeba o trapasy jsem nepřišel. Dal jsem si poctivě všechny a ještě k tomu si je pamatuji! V čemž budu, předpokládám, pokračovat.

Co ti naopak čistá hlava dala?
Těžko říct. Mé nepití nevzniklo na základě žádné zásady, špatné zkušenosti nebo snahy o přehnaně zdravý životní styl. Jsem si vědom toho (a klukům se tímto omlouvám – ti jsou v tom nevinně!), že jsem svým nepitím z určité části způsobil “slušňáckou” image naší kapely. Což je pro rock’n’rollovou kapelu asi ta nejblbější možná. Zase jsem ale třeba nepozvracel žádnou šatnu. Je to dostatečná protiváha?

A co si myslíš o alkoholu obecně?
Nic špatného ani dobrého. Ze své pozice pozorovatele (při)opilých lidí mám pocit, že z člověka může vytáhnout jeho nejlepší i nejhorší vlastnosti. Dá se tak zažít spousta veselých, příjemných lidí, stejně jako dotěrně otravných. V nejhorším případě agresivních. Ale střízliví lidé jsou také všelijací…

Resumé

Doba ani náhodou nenazrála k nějaké velké abstinentské revoluci a žijeme v zemi nejvíce sekulární a asi nejvíce alkoholické. Přesto – pokud uvažujete o svém životním stylu a chtěli byste to zkusit nějak jinak, není podle nás zamyšlení nad zbytností alkoholu od věci.