Reportáž: Pohoda 2026

13 července, 2026
Daniel Kopecký
hudba

zdroj Pohoda / Shavlovskaya Tania

Pohoda 2026 – všechno nej k třicátému výročí!

I minulý rok se mluvilo o tom, že ten ročník byl nejlepší. Letos se tak mluví o jubilejním třicátém ročníku a není se čemu divit. Z mnoha hledisek byl opravdu nadupaný.

foto Jiří Janda

Jako jeden z důvodů bych viděl i bonusový den, kdy vystoupili hlavně The Cure a k nim třeba i Fck_Kvlt v komorním klavírním aranžmá. Dorazil obrovský počet lidí i a atmosféra u slovenského umělce měla svůj neskuteční půvab. Slováci si své domácí interprety hýčkají pozorností a potleskem, byl to super zážitek, pro mě sice první, ale rozhodně ne poslední. Britského headlinera jsem viděl potřetí a musím říct, že opět bomba. Na pohled nám sice chlapi stárnou, ale hlas Roberta Smithe a energie ostatních zůstává. Odehráli 28 písní a do samotného konce se energie nevzdávali. Osobně vypichuju songy A Forest, A Strange Day nebo třeba Burn. Hitovky jako Lovecats či Boys Don’t Cry odehráli se zápalem a fanouškům tak dali všechno, co má koncert těchto borců mít.

Den dvou kapel

Druhý (původně první) den byl situovaný do tří scén se začátkem v podobě Kalush Orchestra z Ukrajiny. Den ale patřil dvěma kapelám z Velké Británie: IDLES a Gorillaz.

IDLES to surově odpálili lehce před osmou večer a Gorillaz to pak zavřeli kolem půlnoci. Je tomu několik let, kdy jsem právě na Pohodě viděl IDLES poprvé a vzpomínám si, jak mě to sebralo, jak to bylo svěží. Letošní vystoupení na tom nebylo jinak. Hodně práce s publikem, hodně naštvané energie a hodně kytarovýho bláznění. Paráda.

O Gorillaz se organizátoři snažili dlouho. Letos to ke kulatinám vyšlo. Sebevědomé vystoupení a lidi rozněžnění a dojatí. Nejvíc lidí, co jsem za letošní ročník na jednotlivém vystoupení viděl. Gratulace k tomu, že to tak pěkně vyšlo. Užili jsme si to a kdo by se obával, že to bude „na jedno brdo“ nebo „monotónní“, byl by vedle.

A pátek

Pátek byl už plným dnem, kdy se člověk ráno probudí a musí se rozmyslet, co chce a nechce stíhat, protože toho je prostě hodně. Naklonovat se nechci , takže jsem si vybral zásadní body a potom nějaký alternativy, kdyby to přecejen nenaplňovalo očekávání. A nebylo toho vůbec málo.

První koncert, kterej jsem dal naplno, byli slovenští Hex. Kus Keď jsme sami si budu v dalších dnech pouštět asi celkem často. Dalším koncertem byli britští Fat Dog. Tady musím říct, že jsem velice překvapen, jak dobrej a plnej zvuk tahle kapela má. Věřím, že budou pouze růst a že má smysl kombinovat saxofon s elektrickou kytarou.

Dalším příjemným překvapením pak byli nizozemští Tramhaus, kteří vystoupili na originální kulaté scéně, kterou svou hudbou přinutili k obíhačce. Den pro mě končil taneční legráckou v podání bratislavské taneční autorky Kristie Kardio, bavilo!

Pogo a úsměvy

A teď česká scéna. V závěrečný den se představili moji oblíbenci P/\ST, na který už klasicky přišel vystávat lepší místa pěkný počet lidí. Poctivý pogo od samotnýho začátku, upřímný úsměvy na obou stranách plotu a představení nedávno vydané desky Fotr. Kdo neslyšel, měl by, je to trošku jinačí P/\ST, ale stále baví.

Druhá česká stopa, kterou můžu zmínit, je David Koller. Texty s nostalgií, historií a upřímnosti slušej i hlavnímu pódiu. Jeho publikum bylo taky solidní, ale o poznání klidnější. První shlédnutí tohoto mistra mi taky zůstane zarytý v hlavě.

Dál jsem prolétl několik scén a nikde se dlouho nezdržel. Emilíana Torrini mě bavila velmi, ten hlas je balzám pro duši. Dobře bylo i na koncertě věnovaném nedávno tragicky zemřelému Oliveru Tree, který zahynul a do Trenčína to nezvládl. Tribute show v podání B-Complex suplovala jeho přítomnost obstojně.

The Prodigy, zdroj Pohoda / Shavlovskaya Tania

Jdeme do finále a utíká se na The Prodigy. Lidí je tam mraky a obstojný místo nacházím až u zvukaře ze strany od vyvýšeného hlediště. Vaří se to a vzpomínám si, když jsem je na Pohodě viděl poprvé před deseti lety. Tenkrát jsem tu hlasitost a světla nezvládl, letos jsem si to užil a mrzelo mě, že jsem se nedostal ještě o něco blíž. Jejich hudba a energie jen tak nezestárnou. Invaders Must Die, Breathe nebo Poison budou fungovat snad vždycky. Povedená show, která utekla až příliš rychle. A rychle utekla i teplá noc po tom. Začalo se rozednívat, když jsme se všichni těšili na finální koncert Bez ladu a skladu. Ředitel festivalu Michal kaščák si při tomto vystoupení poprvé „zasurfoval“ na publiku (i když se to návštěvníkům snaží skrz security zakazovat!) a odevzdal zbytky energie do posledních minut hudebního programu festivalu. Jsem si skoro jistý, že byl spokoje,n a slova o nejlepším ročníku mají v jeho konečném hodnocení naprostou relevanci. Díky Pohodo, dík,y pane Kaščáku, díky všem, se kterými jsem měl možnost se seznámit, a díky svý partě, kvůli který je to vždycky dobrý.

Další Pohoda už zná své datum a bude opět na letišti v Trenčíně. Datum konání je určeno na 8. – 10. 7. 2027 a podle mých informací se již během konání letošního festivalu prodalo přes 10 000 vstupenek na další rok. Úctyhodné číslo a velký důkaz důvěry fanoušků v tyto téměř bezstarostné dny strávené na Slovenku.

Vidíme se tedy tam, za 359 dní. A pokud někdo můžete objednat počasí alespoň trošku tak dobrý, jako bylo letos, udělejte to. Chladnější noc pro dobrej spánek a slabej větřík pro osvěžení během postávání nebo přesunu je to nejlepší, co může člověk na festival chtít.