Jak se dělá karetní hra? Rozhovor s autorem Žroutů
Kdo vymýšlí hry? A jak taková věc vůbec vznikne? Máme pro vás rozhovor s autorem titulu Žrouti.
Ondřej Musil, liberecký designér, uvádí na trh autorskou hru s podtitulem „Nenechte nikomu ani drobek“.
Jak jste se dostal k nápadu udělat vlastní karetní hru?
Vyrůstal jsem od mala v prostředí, kde se pravidelně hráli Žolíky, kanasta, prší, dostihy, šachy, člobrdo, kostky, takové ty klasické hry, které měl doma každý. Mám na to samé krásné vzpomínky a jsem moc rád, že jsem si tu hravost a nadšení z her uchoval i do dospělosti.
Jako grafický designér se rád pouštím do nových kreativních výzev. Takže když se mi narodily dcery, hned mě napadlo udělat karty nebo hru přímo pro ně a zkusit v nich tu hravost také zažehnout. Až si říkám, jestli jsem to nepřehnal, protože mě pravidelně ve všem poráží.
Chtěl jsem udělat něco, co bude čistě o zábavě.
Hrál jste hodně jiných her, a co vám v nich chybělo, že jste zatoužil po vlastní?
Hrál jsem toho dost, od deskovek, po karetní i příběhové hry. Ale jsou lidé, kterým nesahám ani po kotníky, pokud jde o počet her i čas strávený hraním.
Doma jich pár máme také, tedy z mého pohledu, moje žena by kontrovala, že toho máme zbytečně moc. Dnes je toho na trhu tolik, že si každý najde to své. Ale někdy mám dojem, že je vše hrozně složité a i hry pro malé děti mají někdy tunu pravidel. Proto jsem chtěl udělat něco, co bude čistě o zábavě, bez složitostí, extrémně jednoduché a rychlé.
Odkud jste se dozvěděl, jak se vlastně dělá hra?
V rámci své práce vím, jak se tvoří vizuály, jak probíhá tisk a výroba. Tvořím grafiku nejen na počítači, ale umím i dobře kreslit, takže ani ilustrace nebyly problém. Jsem ten typ člověka, kterého na každém kroku něco napadne a pak přemýšlí, jak to zhmotnit.
Když se rozhodnete navrhovat vlastní hry, tak především musíte hodně hrát. Bez toho se vám nejspíš nikdy nepodaří vymyslet něco zábavného, co drží pohromadě a dává smysl.
A v neposlední řadě máte dnes na internetu na dosah tisíce příběhů a informací o tom, jak se co dělá. To vám sice hru nevymyslí, ani nevyrobí prototyp, ale když to myslíte vážně, je to velká pomoc minimálně na začátku.
A mechanika hry?
U každé hry, a je jedno jestli je tokaretní nebo desková, jsou dvě cesty, jak přistoupit k vývoji. Buď máte nějaké téma, které chcete zpracovat a teprve k němu hledáte vhodné herní mechaniky a snažíte se, aby to s tématem ladilo. A nebo máte nějakou oblíbenou mechaniku a teprve na ní vymýšlíte téma, které lze použít.
Málokdo dnes dokáže vymyslet novou, spíš jde vždy o mírnou úpravu nebo kombinace, které spolu dobře ladí. Když má jít o rychlou hru, jsou mechaniky, které použít nelze, a naopak u komplexní strategické hry se snažíte vybalancovat každou část hry, aby to i při delší době bavilo a dávalo smysl.
Žrouti jsou od začátku postavení na jednoduché mechanice kradení karet a získávání bodů. Téma jídla je pak na tu mechaniku ideální, takže nebylo těžké tím hru „naplnit“.
Proč téma jídlo?
Úplně se to nabízelo. Ta hra je v základu o tom, nenechat soupeřům ani drobek, a jídlo k tomu sedí skvěle. Už nyní vím o dalších tématech, která by Žroutům také seděla, ale uvidíme, jak se jim povede.
Na začátku byli Žrouti jen nerudní pupkatí chlápci.
Co byly zásadní body na cestě od nápadu k realizaci? Měnila se hra od nápadu nějak zásadně, nebo šlo o přímočarou cestu?
Těch zásadních bodů bylo hodně. Hra samotná doznala jen několika drobných změn v mechanice, několikrát jsem měnil podobu ilustrací a na samém začátku byli Žrouti jen nerudní pupkatí chlápci. Až později jsem nakreslil chlupaté potvůrky, které jsou na kartách dnes.
Nejprve jsem hru chtěl mít jen pro rodinu. Pak jsem ji přinesl mezi přátele a hrozně se to rozjelo. Všichni ji chtěli mít, hrát, a začali mě přesvědčovat, ať ji vydám. Já tenkrát oslovil několik velkých vydavatelství, ale buď mi řekli, že to budou chvíli zvažovat, nebo že to vydají až za dva roky. A já byl hrozně nedočkavý, tak jsem všechno odmítnul nebo jednání přerušil. Hrozná chyba. Dnes už vím, že vývoj a vydání hry, i takové jednoduché, je běh na dlouhou trať.
Pak jsem to zkusil po nějaké době znovu u vydavatelství 4 Kavky, kde byli ze Žroutů nadšení. Přesvědčili mě, abych do hry přidal ještě bonusové rozšíření a plácli jsme si. Bohužel pár týdnů předtím, než jsme se pustili do výroby, museli svou činnost ukončit, každopádně mi i potom pomáhali doladit pravidla a dali několik cenných rad.
Žrouty jsem pak nabídl jednomu z nejstarších českých výrobců karet z Olomouce. Vydavatel Hrací karty 1884 si hned Žrouty zamiloval a vyrobil 2000 kusů hry. Když mi od nich přišla první krabička se Žrouty, byla to skutečná radost.
Co dalo hodně práce a třeba by to laik nečekal?
Asi největší výzva bylo být trpělivý. Když něco vytvoříte, tak hned chcete, aby to bylo venku mezi lidmi. Ale tak to nefunguje, je tam mnoho procesů a celý svět se netočí jen kolem vaší hry. A druhá věc je samotná příprava hry pro vydání, hlavně u pravidel můžete snadno narazit na problémy. Stačí jedna věta špatně, a celá výroba je pokažená. Bylo to trochu o nervy, ale dopadlo to dobře.
To, jak hra vypadá na regálu v obchodě, hraje velikou roli.
Jak vznikly ilustrace a celá vizuální podoba?
Nejdřív jsem si kreslil jednotlivá jídla na papír a pak je převáděl do digitální podoby. Snažil jsem se o jednoduchost a přitom ponechat i dostatek detailů. A pro finální podobu jsem se rozhodl pro výraznou barevnost. Ta nijak zásadně nehraje ve hře roli, ale barvy mám hodně rád a celou hru to dělá hravější.
Docela výzva byl návrh krabičky. To, jak hra vypadá na regálu v obchodě, hraje velikou roli. Na tom jsem si dal hodně záležet a vytvořil mnoho návrhů, ze kterých jsem pak vybral finální podobu. Jsem rád, že se nám s vydavatelem povedlo udělat moc hezké balení, nejen po vizuální, ale i mechanicé stránce. Je z toho cítít, že jsme nedělali žádné laciné řešení.
Jaké byly reakce, když se začalo opravdu hrát – i mimo vaši rodinu?
Samé pozitivní. Už testovací hry hráli lidé, které jsem nikdy neviděl, a ti mi posílali třeba fotky celých rodin, jak sedí u stolu a hrají Žrouty. To se nyní opakuje a různí lidé mi posílají krásné příběhy a zážitky. Z toho mám největší radost.
Láká vás udělat i mutace v jiných jazycích?
Ona ta základní hra je bez textu, jen čísla. Takže to není zas takový problém. Bonusové rozšíření už texty obsahuje a pravidla mám také v češtině. Tak se uvidí, jestli se bude někdy dělat dotisk (což je u deskových her spíš výjimečné), možná zkusíme i další jazyky.
Máte teď chuť dělat i jiné hry?
Já už jich mám za posledních pár let vymyšlených mnoho v různých fázích vývoje. Ale vývoj Žroutů mě opravdu obrnil trpělivostí, takže nikam nespěchám a spíš si dám záležet na tom, aby byly skutečně zábavné a dobré. Pak se uvidí 😊
Přečtěte si také:
Nonna Lorenz: Porcelán může být barevný
Rozhovor: Jak šijí Švadlenky
Comments
