Seriál: Klobouky. Tentokrát ty pánské. Díl III.
Frank Uyt Den Bogaard / unsplash
Pánským kloboukům jsem se již věnoval, leč zmíním je zde, neboť pánský klobouk bývá mnohdy prvním krokem mladé dámy do světa kloboukové módy. Z rozvernosti popadne otcovu starou fedoru, nasadí si ji na hlavu – a náhle zjistí, že se něco změnilo, že ji opanovalo kouzlo klobouků a že již nelze jinak, než navštívit nejbližší kloboučnictví.
Pánské klobouky mají oproti dámským některé odlišnosti, nejen v umístění ozdoby (páni vlevo, dámy vpravo) a její velikosti (pánské mašle či spony jsou samozřejmě velmi střídmé). Trilby, porkpie a buřinka jsou vhodné pro taneční scénu moderní hudby z oblasti kolem ska. Fedora s velkou krempou, která se podobá letním kloboukům, přidává na tajemnosti, vytváří příchuť dobrodružství. Cylindr, nejvznešenější z pánských klobouků, sedí opravdu málokteré ženě. K jeho nošení je zapotřebí opravdu pevné páteře, čímž mám na mysli dokonalé sebevědomí, hrdost, a také dokonalé držení těla, protože cylindr na vás okamžitě prozradí jakoukoliv lenost a snahu o hrbení. Homburg jsem na ženě ještě neviděl a domnívám se, že by jí neslušel.
Střídmost a přímost pánských klobouků vyhovuje střídmému a přímému oblékání, odmítajícího, respektive minimalizujícího zdobení a stejně tak odmítajícího reminiscenci dvacátých let.
text: Chekotay
Comments
