„Vše, co jsme neřekli.“ Online projekt pro pozůstalé po lidech, kteří zvolili sebevraždu

„Vím, že je to citlivé téma, o kterém se moc nemluví, a z toho důvodu jsem chtěla vytvořit místo, kde by lidé mohli dát průchod všemu, co potřebují, a sdílet tak, co už nemohli. Moje snaha je spojit svět pozůstalých s okolím, aby lidé dostali možnost poslechnout si i druhou stranu příběhu, pomocí sdílení vzkazů. Vše je anonymní, bezpečné a autentické,“ říká.

V současnosti je web funkční a umožňuje se anonymně „vypsat“. Co bude dál? Přinášíme rozhovor s autorkou.

Jak vás napadlo udělat zrovna takový projekt?

Má absolventská práce se zabývá tématem sebevraždy a součástí toho je praktická část. Ze začátku jsem nad sociálním projektem nepřemýšlela, ale čím víc jsem o tématu četla, tak jsem si začala uvědomovat, že chci něčím přispět. Něčím, co by třeba mohlo pomoct lidem a tak se zrodil nápad na projekt, který má vytvářet bezpečné prostředí pro pozůstalé. 

Jak jste ho tvořila, co bylo zásadní, co vás brzdilo a co vám pomáhalo?

Stále ho tvořím. Nejzásadnější pro mě bylo vytvoření webové stránky, kam lidé mohou napsat svůj vzkaz. Velmi mě baví vytvářet tento projekt, když vím, že může pomoci. Samozřejmě pomalejší část je představit ho veřejnosti. Tím, že se učím za pochodu, tak zjišťuji, co všechno to obnáší a že to nejde tak rychle, jak jsem si představovala.

Čím je pro vás jiná sebevražda a jiné druhy smrti?

Každá smrt je náročná a sebevražda zvlášť tím, že člověk odejde z toho světa svoji rukou. Vynaloží všechnu svoji energii k tomu, že už zde nechce být. 

„Vše, co jsme neřekli„ popsujete jako bezpečný prostor – co to konkrétně znamená?

Vím, že mnoho lidí nechce nebo neumí mluvit o svých pocitech. Mohou mít k tomu spoustu důvodů, které je v tom mohou brzdit. A právě k tomu má sloužit tento projekt, kde je vše zcela anonymní. Ani já nebudu znát jména nebo kontakt na účastníky. A právě to je ten zásadní bod, kdy člověk může říct vše, co cítí, co potřebuje, co chce, aniž by jej někdo soudil. 

Co podle vás chybí v oblasti truchlení pro lidi, jejichž blízcí spáchali sebevraždu?

Málo se o tom mluví. Ve společnosti je to pořád tabu. Truchlící nebo jejich okolí nemusí vědět, co dělat nebo říct. Přitom otevřená komunikace je tak zásadní. Přála bych si, aby lidé o tématu měli větší ponětí, i když se jich netýká. Aby byla zavedena jednotná postvenční péče pro pozůstalé a dopřávala se všem.

Jak můžeme váš web využít, co se tam děje, a co s ním plánujete dál?

Na webu se nachází odkaz na formulář, kam lidé mohou napsat svůj vzkaz. Lidé ho mohou najít pod označením „Přidej svůj vzkaz “, na který stačí kliknout. Dále je tam povídání o mně a projektu. Lidé zde také mohou najít letáček, na kterém jsou přehledně uvedeny kontakty na krizovou pomoc, aby mohli kohokoliv okamžitě kontaktovat. Mám v plánu na webu a na instagramu anonymně vystavovat jednotlivé vztazy, aby lidé videli, že v tom nejsou sami.

Web je vaší školní prací, chtěla byste se tomtu tématu věnovat i později v rámci své práce – a máte už konkrétní profesní plány?

Ráda bych se mu věnovala i po ukončení studia. Věřím, že si najde lidi, kteří ho skutečně využijí, a pro ně bych v tom ráda pokračovala.

Web: Vše, co jsme neřekli.