Žena, která nesklopila hlavu a ukázala velkou dávku odvahy. Eva Švankmajerová byla skutečná bojovnice, říká Brenda Flanagan
Autorka Brenda Flanagan navštívila pražskou Anglo-americkou vysokou skolu
Aby přežily totalitu a zachovaly si svou tvář, odešly české autorky do ilegality, kde psaly, malovaly, sochaly a tvořily. Mezi významné představitelky ženské disidentské tvorby patřila mj. také malířka, scénografka, básnířka a prozaička Eva Švankmajerová. Právě o „matce českého surrealismu“, ale i dalších umělkyních, které prostřednictvím své tvorby vyjadřovaly nesouhlas s tehdejším komunistickým režimem, je nová kniha Women’s Artistic Dissent: Repelling Totalitarianism in pre-1989 Czechoslovakia, jejíž slavnostní křest se uskutečnil na Anglo-americké vysoké škole v Praze za účasti její spoluautorky Brendy Flanagan.
„Přínos Evy Švankmajerové, Edy Kriseové, ale i dalších žen–umělkyň, které v rámci své tvorby za žádných okolností nesklopily hlavy, ačkoliv za svou činnost byly mnohdy pronásledovány, bývá nedoceněn. Proto je potřeba ho neustále připomínat. Ukázaly totiž velkou dávku odvahy,“ pronesla během veřejného čtení na Anglo americké vysoké škole v Praze Brenda Flanagan s tím, že věnovat se umělecké tvorbě v době, která v Československu panovala před listopadem 1989, vyžadovalo odvahu, smělost a rafinovanost.
Kniha je rozdělena celkem do tří častí věnovaných československým umělkyním. Vedle Evy Švankmajerové je to také Eda Kriseová, novinářka, beletristka a aktivistka, která působila v úřadu prezidenta Václava Havla, nebo malířka Kateřina Pinosová. Celá jedna polovina knihy je však věnována právě „matce českého surrealismu“ Evě Švankmajerové, o kterou se začala Brenda Flanagan blíže zajímat po přečtení anglického překladu jejího románu Jeskyně Baradla.
„Uchvátila mou představivost způsobem, jakým to dokázalo jen málo jiných spisovatelů,“ prozrazuje rodačka z Trininadu a Tobaga a vzpomíná na osobní setkání s Evou Švankmajerovou z roku 2002. „Eva byla srdečná, vtipná a rázná. Skutečná bojovnice, která byla vždy odhodlaná dělat to, co chtěla, bez ohledu na jakákoliv omezení,“ poukazuje Flanagan, podle níž se i dnes najdou v uměleckém světě ženy, které lze k Evě Švankmajerové přirovnat.
„Například doktorka Nina Smart, se kterou jsem se setkala loni v Rumunsku, bojuje za to, aby mladé ženy v Africe nebyly nuceny podstupovat ženskou obřízku,“ odkazuje Flanagan na knihu Wild Flower a poukazuje také na další současné afroamerické autory a autorky hodné pozornosti čtenářů. „Co se týče afroamerických spisovatelů, je tady mladá generace píšící afro-futuristické knihy, jako je například Silverfish od Rona Saverse. Podle mě se však nikdo nepřibližuje dílům Toni Morrison,“ prozrazuje Flanagan, která obdivuje rovněž díla Edwidge Danticat nebo Dereka Wallcotta.
Momentálně Branda Flanagan pracuje na dokončení své další knihy, tentokrát o zpěvačce Nině Simone. Jako bývalá kulturní velvyslankyně USA zároveň velmi bedlivě sleduje vývoj amerických prezidentských voleb. „Doufám, že volby přinesou to nejlepší pro Spojené státy americké. Já osobně budu vždy bojovat za to, aby se do Bílého domu nedostalo zlo… Eva Švankmajerová je pro mě v tomto ohledu vzorem, který mohu následovat,“ dodává.
V knize Women’s Artistic Dissent: Repelling Totalitarianism in pre-1989 Czechoslovakia spoluautorky Brenda Flanagan a Eva Waisserová vyzdvihují a odhalují tvorbu žen, které jsou často nedoceněné a neuznané, a pečlivě popisují rozmanité způsoby, jimiž ženy vzdorovaly prostřednictvím literatury a ekologických aktivit, a vrhají tak světlo na způsoby, jimiž si jednotlivci a komunity mohou udržovat svou lidskost, i když ve svých zemích vzdorují a potlačují diktátorské režimy.
Comments
