Rozhovor s kapelou Orbital
Jerry Žák, Orbital a Josef Sedloň
Rozhovor s kapelou Orbital: Jerry Žák a Josef Sedloň z Radia 1 vyrazili na festival Pop Messe 2025 a na chvíli poseděli s bratry Hartnollovými.
Letos hrajete na hodně pestrém festivalu – současné kapely, nová jména, různé styly. Jste jedni ze zásadních průkopníků elektroniky, jaké to je sdílet pódium s lidmi, které jste nejspíš ovlivnili?
Phil Hartnoll (Orbital):
Miluju to. Opravdu. Hrozně rád sem jezdím.
Paul Hartnoll (Orbital):
Jo, naposledy jsme tu měli hrát na festivalu a úplně to nevyšlo – vítr nám odnesl vybavení. Úplná katastrofa. Myslím, že to bylo na slovenském festivalu Pohoda. Od té doby jsme tu nebyli. Takže jsme moc rádi, že jsme dostali znovu pozvání.
Vaše koncerty jsou známé improvizací. Po tolika letech – kde berete energii? Co vás na pódiu nakopne?
Phil:
Když hraješ jeden track třicet let, začneš se nudit. Tak ho změníš. Improvizuješ, zkoušíš nové věci, hledáš jiný tvar. Musí to být zábava – pro mě i pro publikum.
Paul:
Člověk se napojuje na publikum. Když vypadají znuděně, rychle ten track dokončíš. Když to žijí, natáhneš ho, vrátíš zpět, přidáš šílený závěr. Halcyon, Satan, Impact – ty se pořád mění. A Green Mind – jam session jako blázen.
Pojďme na začátek. Co vás v 80. letech přivedlo k elektronice?
Phil:
Nebyl to jeden moment. Poslouchal jsem anarcho-punk – Crass, Dead Kennedys. Pak rodiče odjeli na tři týdny do Ameriky a nechali Paula doma. Pouštěli jsme si nahlas desky. Já objevil ZTT věci – Frankie Goes to Hollywood, Two Tribes. Mělo to punkovou energii, ale bylo to funky, taneční.
Paul:
A samozřejmě Kraftwerk. Milovali jsme je všichni. Plus Cabaret Voltaire, Cocteau Twins, australská kapela Severed Heads. Divné, špinavé, ale krásné.
Změnil se váš tvůrčí proces?
Phil:
Ani ne. My nemáme žádný konkrétní proces. Jeden z nás něco složí, druhý to schválí, nebo ne. A jede se dál.
Co vás dnes inspiruje?
Phil:
Upřímně, moc elektroniky ne. Líbí se mi Kelly Lee Owens, Anna Meredith – střídá orchestrální a elektronickou hudbu, to je zajímavé. Teď jsem hodně ponořený do Cardiacs, North Sea Radio Orchestra, zvláštního folku. Když DJuju, poslouchám ledacos, ale kvůli dyslexii si nepamatuju jména. Ale Booka Shade nebo Exavolt mám ve Spotify.
Máte nějaký oblíbený remix z vaší poslední kompilace?
Phil:
Floex – ten český producent – jeho remix mě zaujal. Objevil jsem ho přes herní soundtrack. Je velmi muzikální. Pak jsme mu taky udělali remix. A taky remix Belfastu od Anny Meredith – úplně jiný pohled, víc temný, ale pořád krásný.
Loni jsme tu seděli s kapelou Sleaford Mods, se kterými jste spolupracovali. Jak na to vzpomínáte?
Paul:
Byli mnohem přímočařejší, agresivnější, než bychom byli my. My spíš klademe otázky. Oni šli rovnou k věci. Ale fungovalo to – oni přinesli texty, my beaty. Dobrý kontrast.
Phil:
Když jsem to poprvé slyšel, jen jsem se usmíval. Bylo to odvážné. Perfektní reakce na odporné nálady, které tehdy v Anglii panovaly – lidi, co chtěli z Evropy pryč, co nenávidí uprchlíky. Proč bychom vás chtěli opustit? Je to trapné. Naprostá hloupost.
Přečtěte si také:
Anglická verze
Pop Messe 2024 – pár poznámek
Pár otázek pro Sleaford Mods na Pop Messe 2024
Comments
