Sport a divadlo? Odpovědí je St.art
foto Lukáš Bíba
I když spojení těchto dvou oblastí může znít na první dobrou výsostně nepravděpodobně, o mix jejich postav i energií se letos pokusil soubor Cirk La Putyka ve své nové inscenaci St.Art.
Touha, výkon, boj, soutěžení, vypětí i nejistoty. „Inscenace St.Art propojuje svět sportu a umění a odkazuje na božský původ antických olympioniků. Co je sport a co je umění, jak se prolínají a kde se naopak rozcházejí?“ Název lze stejně jako celou inscenaci vnímat dvěma prizmaty – z pohledu umění jako „svaté umění“, z pohledu sportu jako start. To, co tyto světy však jednoznačně spojuje, je jistota, že jim St.Art prošlapává novou společnou pěšinku.
Nejde o klasické představení. Namísto tradiční dějové linie představení staví na pohybových strukturách. Tam, kde bývá dějový oblouk, ční horolezecká stěna; kde bývá zápletka, objevuje se trampolína a nejistota. Místo narativní struktury je St.Art složen ze sportovních disciplín.
V této inscenaci se z divadelního pódia stává olympijský stadion a z herců ti nejlepší sportovci ve své disciplíně. I když je pódium jen jedno, divákovi je v průběhu představení ukázán nespočet různorodých disciplín – od skoku na trampolíně, přes běh, plavání, hod oštěpem až po kanoistiku. Bojíte se, že k tomu bude chybět voda či správné sportovní vybavení? Nebojte. Cirk La Putyka je již známý svými kreativními transmutacemi všeho možného i nemožného – a tak tomu bylo i v tomto případě. Scénografie je promyšlená do posledního detailu.
Z touhy po co nejrealističtějším vyobrazení sportu si Cirk La Putyka vypůjčil vybavení od skutečných sportovních idolů – snowboardistky Evy Adamczykové, šermíře Jiřího Berana či vodního slalomáře Vavřince Hradilka. „Kajak jsem Cirku La Putyka zapůjčil rád. Sice je zvláštní ho vidět na jevišti, ale jsem přesvědčený, že skutečné sportovní věci pomůžou divákovi s prožitkem a podtrhnou emoce a výkony herců,“ říká Hradilek.
Z diváka se tak stává nejen obdivovatel neskutečných hereckých výkonů na pomezí sportovního i tanečního vyčerpání, ale i autentických artefaktů, které v této pohyblivé galerii sehrávají důležitou roli. K obdivu je zde mimo jiné vystavena i helma a kombinéza Landa Norrise z McLarenu, které pro soubor zajistila společnost Sazka. Na příkladu Formule 1 je vidět, jak se ze sportu může stát kulturní fenomén – a z výkonu estetický zážitek. Zrovna závody Formule 1 skvěle odrážejí stírání hranic mezi sportem a kulturou. Formule 1 se z rychlostní soutěže proměnila v globální kult – její jezdci jsou ikonami, jejich vozy či dresy hodnotnými posvátnými předměty.
Kromě sportovních artefaktů byl pro vytvoření důvěryhodného dojmu stadionové atmosféry v prostorách Jatek78 nainstalován nový zvukový systém. Reproduktory rozmístěné po celém sále divákům vytvořily iluzi bouřícího a jásajícího stadionového davu, díky které se představení přiblížilo nejen sportovnímu, ale i emocionálnímu realismu.
„Mám pocit, že dřív jsme měli víc vzorů, ať už sportovních, nebo ze světa umění. Teď je to hodně instantní – vzor jsme schopní změnit jedním kliknutím. My se chceme vracet k těm ikonám, které podávají skutečný výkon a ještě mají přesah. Takže představení je o idolech, vzorech, bozích,“ vysvětluje Rostislav Novák ml., umělecký ředitel Cirku La Putyka a zároveň spoluautor a režisér nového představení.
Chtěl docílit toho, aby diváci nechodili na představení, ale na jednotlivé herce – na jednotlivé „divadelní olympioniky“, ke kterým můžou vzhlížet stejně, jako ke svým idolům. Kvůli tomu také klade důraz na jejich pečlivé představení, a kromě inscenace samotné představuje publiku i jednotlivé členy. A proto si zde jednotlivé reprezentanty tohoto specifického „umělecko-olympijského“ týmu St.Art uveďme i my:
Charlie Wheeler (33 let, Anglie, pohybový umělec, režisér, pionýr Cyr Wheelu)
Šárka Říhová (27 let, Česko, tanečnice)
Martin Kadrnožka (24 let, Česko, pohybový umělec)
Xenia Stathouli (30 let, Řecko, tanečnice a akrobatka)
Helena Nováčková (27 let, tanečnice a akrobatka)
Metoděj Vykydal (21 let, Česko, tanečník)
Žaneta Musilová (25 let, Česko, tanečnice)
Posledním hercem, a současně jediným nehercem, ale profesionálním sportovcem, je samotný syn Rostislava Nováka Matyáš Novák (19 let, Česko, profesionální sportovec a syn). „Věřím, že do představení můžu přinést úplně jiný vhled tím, že jsem v něm jako jediný profesionální sportovec. Zároveň vidím, v čem jsou tréninky akrobatů náročné a nezadají si s přípravou na sportovní závody,“ říká Matyáš Novák. Tuto jeho myšlenku podtrhují zátěžové zkoušky, kterými si všichni herci museli projít, a ač je Matyáš jediný, který je absolvuje pravidelně, byl to on, koho dostaly nejvíce. Sám tvrdil, že „tátovy zátěžovky“ byly náročnější než ty, na které je zvyklý, a že se skrze ně dostal na skutečné dno – což byl vlastně cíl: ukázat na jevišti skutečné vypětí a dno, kterým si sportovci procházejí.
Tradiční i netradiční tréninky tohoto specifického týmu můžete sledovat na jejich instagramovém účtu @st.art_labs. Kromě nekonečných divadelních zkoušek a zátěžového testu absolvovali herci i konzultace s olympijskými medailisty, jako jsou již částečně zmínění Jiří Beran, Martin Čápek, Eva Samková či Vavřinec Hradilek. Tyto jedinečné zkušenosti se výrazně propsaly do této unikátní inscenace, v níž je sportovní nasazení a emoční vypětí přetaveno do imaginativního a abstraktního jazyka divadla a tance.
Comments
