Rozhovor s Jaroslavem Rudišem nejen o Českém ráji
foto: Jan Hromádko / Negativ
Jaroslav Rudiš vydává další počin a zároveň chystá několik novinek. Přečtěte si nejspíš první rozhovor ke knize Český ráj a přijďte na křest!
Cos dělal posledních pár let, a co z toho tě nejvíc potěšilo?
Asi obě práce pro Theater Bremen s Kafka Band. A docela nečekaný úspěch Národní třídy, je to přece jen dost temná kniha. A asi psaní. Vlastně píšu tak nějak pořád, jen někdy víc pro film nebo pro divadlo než knížky. Český ráj je spíš menší kniha, ale psal jsem ji možná osm deset let. Sbíral jsem historky, mapoval si terén a všechny ty chlapské smutky. Pod názvem Čekání na konec světa ji před dvěma lety uvedlo jako divadelní hru brněnské Divadlo Feste. Pořád ji hrají, stejně jako Národní třídu.
Tvůj nový román se odehrává v sauně. Čím jsou pro lidi lákavé sauny, a jsou v Čechách nějak oblíbenější než třeba v Německu, v Rakousku?
Moje knižní sauna je stará, chystají se ji brzy zavřít, protože se celá rozpadá. Já jsem vášnivý saunista, myslím, že jako hodně Čechů nebo Němců, to vášeň pro saunování nás myslím spojuje. Chodím do sauny jednou až třikrát týdně a protože hodně cestuju, mám oblíbené sauny v Berlíně, ve Stuttgartu, v Brémách, v Praze i v Českém ráji, odkud pocházím.
Jací jsou tvoji noví hrdinové, kolik jim je, čeho se od nich dočkáme a nedočkáme?
Jde o šestnáct chlapů různého věku. Každý si do sauny nese nějaký příběh, nějaké trable, malé velké tragédie a smutky, o které se dělí s ostatními. Je to ale přes ten jistý smutek myslím hodně vtipná, humoristická kniha o současných mužích, pro které je sauna taková poslední pevnost, kde jsou štastní, kde na na ně nikdo nemůže, kde na ně nedoláhá tíseň a svět. Ta sauna je jejich Český ráj. Ale stejně jim to nedá a nejvíc je zajímá, co je za vysokou zdí, v ženské sauně, v ženském světě, ze kterého slyší jen chichotání. A tak se v jedné chvíli zvednou a jdou ten ženský svět prozkoumat. To, co najdou, nikdo z nich ale nečeká. A myslím, že ani čtenář.
Rovnou přichází i audiokniha, jak se ti tvořila a proč sis vybral (nebo jste si vybrali) pro její načtení Petra Čtvrtníčka?
To byl nápad přátel z nakladatelství One Hot Book, kde vydali i Národní třídu, tu načetl Hynek Čermák, který teď hraje hlavní postavu, rváče Vandama i v chystaném filmu. Když jsem pana Čtvrtníčka slyšel, řekl jsem si, jo, jo, jo, ty vole, to je přesně ono! Kdyby z toho měl být snad jednou film nebo seriál, musel by jeden z těch chlapů být. Je to skvěle načtené, nádherně podtrhnul tragikomičnost těch mých postav. Řezal jsem se smíchy, když jsem to slyšel.
Co Kafka Band? Na tvém webu je čerstvě zveřejněné krátké live video… láká na větší formát?
Ano. Na začátku října jsme byli ve studiu Sono za Prahou a natáčeli novou desku. Bude se jmenovat Amerika a vyjde na konci zimy, na jaro se plánují koncerty u nás a v Německu. Na podzim hrajeme 11. listopadu v Ústí nad Labem.
Amerika bude výrazně jiná než Zámek, mnohem písničkovější a také elektroničtější, nakonec, Kafka ve své knize píše o industrializaci společnosti. Vycházíme ze skladeb, které vznikly pro naše představení v divadle v Brémách, album produkuje německý divadelní režisér a hudebník Alexander Riemenschneider, se kterým v Německu na divadle dlouhodobě spolupracujeme, dělali jsme spolu obě představení pro Theater Bremen a pomalu se bavíme o dalším.
Oproti jiným spisovatelům jsi vůbec víc vidět na pódiích. Co tě na té prezentaci – hudební i mluvené – extra baví?
Mě asi baví, že je to živé. Vlastně se při psaní knížky vždycky těším na čtení. A zajímá mě propojování hudby, literatury a divadla. To, co děláme s Alexandrem a Kafka Band.
Hodně ses vždycky věnoval taky autorskému čtení, je nějaké opět v plánu?
Ano, v neděli 14.10. čtu z Českého ráje v rodné Lomnici nad Popelkou v novém kině, co tam o víkendu otevíráme, premiéra Českého ráje patří prostě do Českého ráje, knihu pokřítíme Lomnickým pivem… A v pondělí 15.10., kdy kniha vychází, čtu v Praze v Goethe-Institutu u nás asi naposledy z Národní třídy. Čtu společně s Philippem Winklerem, skvělým mladým německým autorem, který napsal knihu Chuligán. V Německu měla velký ohlas, vyšla taky česky. Je o fotbalovém chuligánovi, myslím, že by si s mým Vandamem u piva dobře rozuměl. V listopadu čtu v Liberci a taky v sauně Nuuk v Hradci Králové, na to se hodně těším, a před Vánocemi snad v Praze a v Semilech. A malé české turné bude následovat v lednu nebo v únoru. Taky bychom se příští rok chtěli zase připomenout v Divadle Archa s naším kabaretem EKG, který chystáme s Igorem Malijevským.
Jak vnímáš vývoj svého stylu od psacích počátků v časopisech a novinách, přes první beletrii až do dneška?
No, těžká otázka. Myslím, že se tam zas a znova objevují jistá témata, třeba dějiny naší části Evropy, ty prosakují už Nebem pod Berlínem… Mám rád melancholii a humor, to tam snad taky pořád trochu je. A samožejmě vlaky, ty se zas a znova objevují. A taky jistá muzikálnost, třeba Národní třída se dá skoro zpívat nebo rapovat. A mám rád postavy na kraji srázu. Na hraně šílenství. Jako třeba Alois Nebel.
Co bys řekl začínajícímu Járovi Rudišovi?
Aby nezapomněl, odkud je. Většinu příběhu si do knih pořád tahám z Čech, i když se třeba odehrávají úplně někde jinde.
Považuješ se za úspěšného, a co se ti zatím třeba ještě nedaří tak, jak bys chtěl?
Jsem moc rád, že mám u nás, v Polsku a v Německu čtenáře, kteří se těší na mé knihy a čtou je. Vážím si toho. Jsem spokojený a celkem v klidu, k tomu mi asi pomáhá i pivo a pravidelné saunování.
Podle tvé knihy Národní třída se právě teď točí další film, jak na tom participuješ a jak tě baví podoba příběhů ve filmech?
Scénář Národní třídy jsme napsali společně s režisérem Štěpánem Altrichterem, hodně jsme knihu museli přepracovat, přidali jsme postavy, prohloubili vztah Vandama a servŕky Lucky… Je to myslím hodně vtipné a zároveň drsné. A celou dobu vnímáte, že tam je i velká temnota, která všechno pomalu pohlcuje. Moc se mi líbí Hynek Čermák jako Vandam, jako tenhle sečtělý, drsný, ale zároveň i melancholiský rváč.
foto: Jan Hromádko / Negativ
Co další plány? Wikipedia láká na to, že příští rok ti vyjde další román Winterbergova poslední cesta…
To bude můj první román v němčině a je mnohem rozsáhlejší než mé poslední dvě knihy. Má to skoro pět set stran, jde o takové bloudění vlaky a dějinami střední Evropy s průvodcem z roku 1913 pro Rakousko-Uhersko, posledním před první světovou válkou. Celou tu cestu, na kterou se mí hrdinové vydávají, jsem sám absolvoval. Hlavní postava je nemocná historií, jak o sobě tvrdí. Snaží se porozumět dějinám a čím víc se ji zdá, že o nich něco ví, tám víc se v nich ztrácí. A do toho pořád sněží.
Křest knihy Český ráj
14. 10. 2018; 18:00
čtení + autogramiáda
K dostání bude kniha i audionahrávka Českého ráje od Petra Čtvrtníčka.
volný vstup
další událost:
Philipp Winkler: Chuligán & Jaroslav Rudiš
15. 10. 2018; 18:00
Goethe-Institut Prag
© Kat Kaufmann/Jan Rasch
Comments
