Reportáž: Žižkovská noc 2026
I když si myslíte, že Žižkov znáte dobře, můžete si tam třeba jezdit od dětství, chodit tam pět let na vysokou školu, a z toho trávit podstatnou část v místních hospodách, mít na své vytoužené modré knížce razítko právě ze zdejší vojenské správy a taky zažít spoustu nezapomenutelných koncertů ve zdejších třeba už dávno zrušených klubech, přesto ho vlastně neznáte, pokud jste nezažili Žižkovskou noc.
Na 150 kapel a jiných vystupujících na 15 scénách v klubech, hospodách, v hlubokém podzemí i v načančaných kostelech po celé čtvrti, z čehož stejně uvidíte jenom zlomek. A i to jen se štěstím, protože kdo by do daného zařízení dorazil jen pár minut před avizovaným začátkem produkce, stejně by se přes chumel lidí před vchodem na místo určení stejně nedostal (v pátečním modelovém případu to byly D2ti de3t2 U Habásků a Dunaj v Čítárně Unijazzu.
Naopak k úspěšnému prodrání se do lůna dění došlo na témže místě k následujícímu Dřevěnému pytlí v jutových uhlích, a předtím i úvodnímu Sklad by Walda v Atriu a dokonce i na Jarabáky u Vystřelenýho (a značně přecpanýho) oka a taky na autorskou četbu domorodé Marie Zelbové v místní Knižní díře. Takže shrnuto: příště určitě přijdu zase, ale vy, prosím, radši zůstaňte doma. Rád bych se tam totiž vešel.
Comments
