S Klárou Trojanovou o návratu na filmové plátno

Film Cena za štěstí znamenal pro herečku Kláru Trojanovou více než pro její kolegy. Po delší kariérní pauze se vrátila před filmové kamery. A návrat to byl ve velkém. Režisérka a autorka scénáře Olga Dabrowská pro ni napsala nejen komplikovanou postavu, vyžadující maximální herecké nasazení, navíc jí obsadila do role matky jejího skutečného syna Josefa. Pro toho je film hereckým debutem. Ve filmu se objeví ale také její druhý syn František a tchán Ladislav Trojan.

S velkou částí své rodiny jste se potkávala na place při natáčení Ceny za štěstí. Jak jste oslavili Vánoce konečně bez práce?
Vánoce jsme tentokrát strávili v Itálii na lyžích. Celý týden azuro, prázdné sjezdovky a po delší době celá rodina pohromadě. Trochu chaos, ale velmi příjemný.

Váš tchán Ladislav Trojan, kterého ve filmu také uvidíme – a to dokonce v roli vašeho tchána – nedávno oslavil se svou ženou zlatou svatbu, co to pro vás znamená?

Šedesát let v jednom vztahu je opravdu úctyhodná číslovka! My jsme skoro v polovině a doufám, že to dáme.

Jak byste představila postavu Kateřiny?

Kateřina je žena, která měla kdysi velkou lásku a řekla si, že by v životě měla zkusit ještě něco jiného. Proplouvala životem, vystřídala několik partnerů a ze dvou vztahů má většího syna a malou holčičku. Do toho měla sňatek s mužem, z něhož se vyklubal psychopat, a tak od něho musela odejít. Zhrzený muž se jí začal mstít, zuřit a soudit se. Za to, že ho Kateřina opustila, jí vyhlásil svatou válku. Jeho nejkrutější zbraní je jejich dcera, kterou chce mít jako své rukojmí. Kateřina žije v neustálém strachu o dceru. Bohužel, úřady jí příliš nevěří. Celý život toužila mít hezký vztah a nějak se jí to nepovedlo.

Působí na vás drsný a komplikovaný vztahový příběh reálně?

Ptala jsem se paní režisérky Dabrowské, která napsala také scénář.  Říkala mi, že všechny ty příběhy posbírala v realitě a ještě je prý musela dost okleštit, aby výsledek byl uvěřitelný. Mně ale přijde už takto dost neuvěřitelné, že se něco takového může stát.

Olga Dabrowská se netají radostí, že se jí podařilo vrátit vás po delší pauze k filmu právě v jejím snímku. Jak tento návrat vnímáte?

Asi to tak je. Musím říci, že práce na CZŠ byla krásná, s neuvěřitelně souznějícím štábem a musím také říci, že jsem si to celé hodně užila.

A jak jste si užila herecké party, které ve filmu máte s vlastním synem Josefem? Hraje vašeho dospívajícího syna Patrika.

Nerada chválím svoje děti, ale musím říci, že mne Pepa hrozně mile překvapil.

Čím překvapil?

Že je herecký kolega, že umí naslouchat a improvizovat v situaci. A vlastně překvapil i tím, že jsem ho při scénách schopná brát jako hereckého partnera.

Josef nám během natáčení prozradil, že svojí roli s vámi nechtěl doma příliš řešit. Opravdu neměl tendence, radit se o roli se zkušenými hereckými rodiči?

My vlastně v době kdy nám sdělil, že chce být herec a nic jiného než herec, jsme mu vysvětlili všechna úskalí, která ho čekají, ale řekli jsme, ať si jde svojí cestou, že si musí všechno vydobýt sám.

To bylo vše?

Jediný, co jsem mu řekla na začátku, bylo, že se musí naprosto bravurně naučit text, protože to je základ. 

Co je podle vás hereckou metou současné mladé generace herců? Je to divadlo, film…? Vyslali byste syna třeba někam do světa?

(Smích) Tak mi ho určitě nikam vysílat nebudeme, to ať se když tak vyšle sám. Ať si udělá svojí vlastní cestu.

A co je tou metou?

To má každý jinak. Pro mne je to po těch letech dělat s lidmi, se kterými si rozumím a je mi s nimi fajn.

Comments

comments