Holešovická tržnice se mění

foto (c) archiv Burzy #4

Pražská tržnice se mění před očima. A to doslova. Co jste zde mohli zahlédnout včera, neplatí nyní, natož s výhledem do dalších dní. Zatímco minulost Tržnice je s její dnešní realitou v absurdně kontrastním rozporu, současnost oplývá jedinou jistotou, kterou je všudypřítomná nejistota. Ovšem blízká budoucnost, ta má být vůbec nejblyštivější, div ne za celou dobu existence bývalých jatek, jež se mávnutím proutku komunistického aparátu ještě za minulého režimu proměnila v městskou tržnici.

TRH S KRVÍ

Místo, kde tekla krev proudem. Pravděpodobně nejkrvavější flíček na mapě naší republiky vůbec. Flíček o rozloze jedenácti hektarů, na němž se na konci třicátých let naporcovalo a stáhlo z kůže osmdesát milionů kilogramů živého, totiž mrtvého masa. Za rok.

I tak mrazivým popisem dal by se charakterizovat areál dnešní Pražské tržnice, v níž v letech 1893-1983 fungovala jatka. Pokud do dolních Holešovic zavítáte dnes, krvavé časy dávno minulé vám připomene snad jen tandem monumentálních plastik muže s býkem, alegorie trhů a jatek. A tohle sousoší uvidíte jen za předpokladu, že na Tržnici přijedete tramvají. Více o historii tohoto zvláštního místa najdete třeba tady a na wiki.

TRŽNICE BEZ TRŽIŠTĚ

Dnes je Tržnice nejen bez jatek, ale zčásti i bez tržiště. Za to děj se zde odehrává překotný, třeskutý. Jako předehra, než nastane léta plánovaná, odkládaná, a znovu plánovaná, tolik očekávaná rekonstrukce areálu, došlo v průběhu letošního léta k zásadnímu bodu zlomu, k dekonstrukci a destrukci původních – nepůvodních – nevzhledných plechových stánků.

Pro dnešní náhodné kolemjdoucí, především ty mladší ročníky, nabízí pohled na zbytky suti, jež se tu a tam objevují jako obrysy již neexistující zástavby, doslova šokující, snový výjev. Celé dvě generace Tržnici nepamatují jinak, než jako dvě hlavní tepny plné halekajících, lámanou češtinou ke koupi lákajících obchodnic a obchodníků s východoasijským zbožím. Nyní se v zorném poli objevují dosud zcela nepoznané vjemy – precizně propracované detaily domů, malebná, až dekadentně romantická prostranství a zákoutí, zapomenuté uličky.

Nejednalo se sice o žádnou no-go zónu, pro většinu Pražanek a Pražanů se návštěva Tržnice přesto smrskla na zadní vjezd k parkovišti prodejny Alza. Ti kulturně založení možná navštívili i divadelní kunstprostor Jatka78 či přemístěnou galerii Trafačka, ti movitější SaSaZu, a alternativnější z nás zas kultovní technoklub Underground 36. Zmíněníhodný je pak snad ještě jen zvláštní mezigenerační průřez, jenž v jedné z hal nabízí místní farmářské trhy, tam se denně střetává bublina food-fetišistických hipsterek a hipsterů s lokálními staromilci. Tržnice byla místem, kde se nechtěl nikdo příliš zdržovat. Už jen proto, že ten rozlehlý plácek vlastně ani ničím atraktivním ke zdržení nevybízel.

A to přesto, že tomu tak docela není. Vždyť areál s architektonicky cennými secesními a novorenesančními prvky je již od roku 1992 památkově chráněn. Jeho výjimečnost netkví pouze v labyrintu uliček a budov, tvořících takřka filmové kulisy, ale také pro zakotvení v prostoru a zastavení se v čase. Podíváte-li se na širší metropolitní centrum z ptačí perspektivy, záhy zjistíte, o jak atraktivní, ojedinělý, a čertužel opuštěný flíček, totiž flek, se na metropolitní mapě jedná.

PRAŽSKÝ MIX DLE EVROPSKÉ RECEPTURY

Do roku 2012 tržnici provozovala společnost Delta Center. Město jí však nájemní smlouvu v roce 2012 vypovědělo a následovala série složitých soudních sporů (podrobněji informuje například březnový článek na Aktuálně. Nedávno se věci daly do pohybu a jak uvádí Forbes, “magistrát hlavního města s novou koalicí letos rozhodl investovat 100 milionů korun do modernizace areálu.”

„Nyní odstraňujeme nepovolené reklamy, jejichž nános za dlouhá léta změnil českou kulturní památku v turecký bazar. Prostě uklízíme,“ okomentoval v článku aktuální dění náměstek pražského primátora Pavel Vyhnánek. Nastínil i svou vizi lepších zítřků: „Inspiraci máme třeba v londýnském Borough Marketu, kodaňských Torvehallerne, berlínské tržnici Markthalle Neun nebo madridském Mercado de San Miguel. Naší vizí je centrum pro Pražany všech věkových i přijmových skupin. Tržnice by měla být místem, kam můžou za nákupy, dobrým jídlem nebo kulturou vyrazit úplně všichni.“

PO HÁDKÁCH POHÁDKA?

Každý však nad živelnou, radikální proměnou pražské Tržnice nejásá. Logicky se proti rozhodnutí radnice ozývají hlasy především z řad nespokojených prodávajících. Tedy těch, co se nejistoty nezalekli a raději neodešli, ale v areálu stále podnikají.

Nejčastěji zaznívá validní argument, že společně s vyklizením stánků zároveň vymizela i kupní síla, neb lidé teď na Tržnici spíše než za nákupy zabloudí ze zvědavosti, či úplně omylem. Na individuálním posouzení každého z nás je pak jiná častá výhrada, a totiž ztráta genia loci, kterou vietnamská komunita na místě svým nezaměnitelným švitořením vytvářela.

Nad veškerou skepsí však s přehledem vítězí většinový, děním posledních dní opodstatněně optimistický názor, že se po všech těch ztracených letech notně přiblížila chvíle, kdy bude mít Praha konečně svou tržnici. Opravdovou tržnici.

NETRADIČNÍ PRAŽSKÁ BURZA

A na té tržnici pak bude burza. Pohádková Burza. Pomyslnou první vlaštovkou pro naplnění velkolepých plánů je kromě přistaveného food-trucku, čili autobusu, který vás sveze až k branám gastronomického ráje skrze zde připravované hamburgery, také projekt Burza #4. Ta je dalším střípkem do mozaiky lokálních, širokospektrálních projektů, díky nimž dříve šedošedé, anonymní, industriální Holešovice postupně získávají svou novou, více barevnou a polidštěnou identitu. Zde si totiž neplní sny developeři, ale lokální holky a kluci.

Všechny projekty, které se v kdysi mrtvé zóně dolních Holešovic toho času objevují, spojuje gastronomický a kulturní přesah, podobně jako komunitní ráz. I na Burze se tak bezplatně konají koncerty, pořádají přednášky či bleší trhy, zároveň se však na předzahrádce bývalé jateční haly číslo čtyři setkávají u nově vybudovaného pískoviště rodiny s dětmi. V neposlední řadě se pak jedná o vítanou atrakci pro místní, kteří si pochvalují, že konečně nemusejí za vynikajícím vinohradským pivem přes řeku, pryč z Holešovic, aneb jak starousedlíci s oblibou říkají, pryč z Mokřad.

FAKTOR „T“

„Obecně fandím komunitním projektům, co oživí dlouho zanedbávané prostředí. Tržnice je svým způsobem neudržovaný ostrov v centru Prahy. Prostory, které se v ní nacházejí, doslova vybízejí ke kulturnímu vyžití i využití. Samotná zahrádka u Burzy pak má své kouzlo, jež si nás naplno podmanilo od našeho úplně úvodního příchodu. K tomu, abychom zde do betonu zapustili kořeny, nás definitivně přesvědčila nevídaná otevřenost jednání a vstřícnost při spolupráci s vedením Tržnice,“ vysvětluje pozadí vzniku multifunkčního objektu jeden z jeho tvůrců, Šimon Kotmel.

Burza vznikla na zelené, lépe řečno šedé ploše. Nedlouho po podepsání smlouvy o sezónním pronájmu byla přes sociální sítě svolána neplacená brigáda na odklizení nahromaděných odpadků a nepotřebných kusů nábytku. Kolektiv tvůrců inicioval vytvoření oázy klidu – a přiměřeného neklidu -, čímž umožnil širší veřejnosti zapojit se do celého tvůrčího procesu a ztotožnit se s nosnou myšlenkou komunitní pospolitosti. Lidé tak začali samovolně nabízet židle, stoly, popelníky, hrníčky, různé dekorace.

A právě na nevšedních dekoracích si Burza zakládá. Květina rostoucí z boty, záhonek bylinek ve starém kufru, anebo ze stromu rostoucí diskokoule? Žádný problém. Nejen výzdobou, ale i kombinací unikátního nabízeného sortimentu a uvolněného přístupu k zákaznicím a zákazníkům si místo drží autentickou, dovolenkovou, až festivalovou atmosféru. A při výčtu kladů nezapomínejme na klíčový faktor „T“ – faktor Tržnice.

NEBE NAD BURZOU

Časově pevně ohraničená smlouva s Tržnicí se pro partu čtyř kluků a jimi vyhotovený ‚jiný, lepší burzovní, tržní svět‘ každou další letní noci postupně naplňuje. První říjnové dny tento pop-up objekt z Tržnice zmizí. Veselé prostranství před jateční halou číslo čtyři osiří a bude nahrazeno – minimálně na čas – všudypřítomným ničím. Naposled se rozsvítí a následně zhasnou barevné žárovky girland, jež se pnou mezi větvemi stromů nad Burzou. A lokální nebe v tu chvíli zase o něco víc vybledne. Zšedne.

„Projekt, který vznikl během tří týdnů, a ukázal se být i po čtvrt roce funkčním, předčil veškerá má očekávání. Z lásky na první pohled se již stala hlubší záležitost. Vybudoval jsem si k tomu místu velmi blízký vztah. Rád vytvářím nové projekty, vdechuju život něčemu dosud neživému. V Tržnici je zajisté ještě mnoho prostor, které by oživit potřebovaly. Místo si o to dost říká, a my jsme připraveni čelit dalším výzvám,“ nabízí jiný, o poznání barevnější scénář k alternativnímu konci jednoho snílkovského příběhu, Šimon Kotmel.