Hezké vzpomínání s New Order

4 října, 2019
Jana Kománková
hudba, kultura

(foto jk)

„Nemůžu uvěřit, že v Praze hrajeme poprvé,“ nechal se zpěvák Bernard Sumner slyšet v úvodu koncertu přesunutého z Lucerny do většího a modernějšího Fora Karlín. Praha to přijala velmi radostně a jak kapela, tak publikum si následující cca dvě hodiny užili, i když spíše v decentním a nostalgickém duchu.

Milé dědictví

New Order jsou kulturní dědictví. Nevím, zda by je někdo zapsal na seznam nehmotných památek, ale je každopádně pěkné, že fungují; byť hrají bez basáka Petera Hooka, který s vlastní kapelou The Light koncertuje s programem sestávajícím ze skladeb jejich předchůdců Joy Division plus řadou starších skladeb New Order – ostatně, ten v Praze hrál daleko dřív než oni, byť „jen“ v klubu (naposled loni na podzim, report tady).

A New Order si jsou vědomi toho, že lidi na ně chodí zažívat nostalgii, a podobně jako třeba Kraftwerk nebo The Cure hrají převážně staré věci. Setlist se poslední roky moc nemění, vždycky obsahuje pár nejslavnějších skladeb Joy Division, zásadní hity New Order a několik novějších, méně vřele (spíše zdvořile) přijímaných písniček. Pražská premiéra tak dle očekávání kromě těch novinkovějšívh skladeb jako Tutti Frutti  a Plastic   sahala do katalogu klasických hitů (True Faith,  Blue Monday, Temptation) a vrcholila v momentech, kdy došlo na Joy D.: She’s Lost Control a Love Will Tear Us Apart jsou prostě geniální skladby plné emocí a až velebné nádhery (byť šlo spíš o prosté postpunkové skladby než něco zamýšleného pro velké sály, dav a dojímání).

Kapela vše odehrála s odpovídajícím, byť nijak dechberoucím nasazením a snad i plezírem. Nikdy u nich nešlo o udivující instrumentální, natož pěvecké výkony, takže to bylo v pohodě, spolehlivé, fajn. Bylo milé nořit se do tónů tolikrát slyšené hudby, vyloženě radostně jsem si užívala Your Silent Face a Subculture, které prostě desítky let miluju. Nečekala jsem nic, co by mě překvapilo, nic nového, nic, co by nějak překvapivě hovořilo o dnešní době nebo otevřelo nové obzory. Byla to ta babiččina bábovka a kafe ze starého hrnku, zas a znova. Milé.

Mládí to vidí jinak

Docela mě zajímalo, jak New Order uvidí někdo, kdo na nich nevyrůstal: pro kterého jsou jednou z kapel minulosti, byť čile chodí na muzikanty, kteří z nich a z Joy Division čerpají. Tušila jsem, že pokud nepřijímáte tenhle koncert pohledem „pamětníka“, bude to něco docela jiného. A tak to i bylo. Daniel Kopecký, student a milovník hudby, vnímal ten samý koncert úplně jinak. Bernardův zpěv, který my starší prostě berem jako že tam je a že není skvostný, se mu fakt nelíbil, a i celkově měl pro něj koncert jiné vyznění: „Za mě to byla pocta Joy Division, přestože provedení bylo vyjma zpěvu hodně v pohodě. Nejlepší chvíle pro mě přišly v druhý části, kdy hráli tanečnější věci, co nebyly provařený, a lidi se pak hýbali. Sympatickej byl i encore, kdy bylo super slyšet pak zas tu basu, ale až na ten zpěv…“

No vida. Když dva slyší totéž, můžou zažívat úplně odlišné emoce, ale to neříkám nic nového, a vlastně by bylo strašně (ale strašně!) divné, kdyby tomu bylo jinak. Tak či onak – je fajn, že tu New Order zahráli.

New Order, Forum Karlín, 3.10.2019