Synové přebírají díla svých otců – je to dar, nebo trest?
foto archiv
Rodinné podniky se dědí odedávna – jen málokdy ale rodiče svým potomkům předávají firmu se stamilionovou hodnotou. Ještě vzácnější pak je, když jsou obě firmy české a jejich zakladatelé je vybudovali od nuly. Přesto se takové najdou. Stavební firmu VW Wachal založil Viliam Wachal v roce 1990 a za třicet let z ní vybudoval zavedenou společnost, která nyní opravuje například slavný Bratislavský hrad. V tom samém roce založil Zdeněk Jahoda firmu Emco a během let se stal nekorunovaným králem českých cereálií, které dnes firma vyváží do 50 zemí světa. Kromě příběhu založení ale obě firmy sdílejí i podobný příběh předávání otěží ve vedení. Jak Wachal, tak Jahoda v posledních letech postupně předávají vedení společností svým synům – Ondřeji Wachalovi a Martinu Jahodovi. Jaké to pro ně vlastně je přebírat zodpovědnost za dílo svých otců? Prozradí v následujícím rozhovoru.
Přebírat třicet let zavedenou firmu určitě není nic snadného. Co obnáší předání vedení firmy z otce na syna a jak dlouho takový proces předání trvá?
Ondřej Wachal: Je to hodně individuální. Záleží také na ostatních členech vedení nebo způsobu vedení firmy jako takové. Je to ale dlouhodobý proces, kdy se musí nová generace se vším seznámit. To znamená pochopit chod firmy a samozřejmě i podnikání, pak také navázat obchodní kontakty a spoustu dalších věcí. Rozhodně to není otázka měsíců, ale spíše let postupného předávání.
Martin Jahoda: U zavedených rodinných firem běží proces předávání v podstatě od dětství nastupující generace. Já se už dnes svým dětem, které ještě chodí na základní školu, snažím firmu představovat, vysvětlovat, co právě děláme, konzultovat s nimi naše nové Emco výrobky nebo je vodit do výroby. Jde mi o to, aby si nejprve vybudovali vztah a teprve následně dovednosti nutné k případnému převzetí.
Měli jste vůbec jako synové o takové břímě a zodpovědnost zájem?
Ondřej Wachal: Tuto otázku by asi velmi dobře zodpověděl můj otec (smích). Za sebe ale můžu říct, že jsem určitě zájem měl, jinak bych do rodinného podnikání vůbec nevstupoval. Na chodu firmy jsem se různým dílem podílel už od mládí a i zodpovědnost na mě přecházela postupně. Díky tomu bylo vše vlastně přirozené a nevnímal jsem firmu jako nějaké břímě.
Martin Jahoda: Zodpovědnost spojená s řízením rodinné firmy je opravdu velká a jeden z hlavních úkolů pro rodiče i budoucí následovníky je ujasnit si, zda tuto zodpovědnost chtějí nést. K tomuto rozhodnutí musí nastupující generace dospět sama. Já sám jsem o tom hodně přemýšlel a určitě to bylo jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v mém životě.
Podílejí se otcové dál na vedení firmy nebo jsou spíše jen v roli konzultanta, když potřebujete poradit?
Ondřej Wachal: Zatím je to v různých vlnách (smích). Jednou má zájem o dění menší, jindy zase větší. Ale takové to denní řízení už nevykonává.
Martin Jahoda: Můj táta situaci popisuje tak, že rád řekne svůj pohled na věc, ale už nečeká, že bude mít hlavní slovo. I já jsem rád, když znám jeho názor, a často na jeho doporučení dám.
foto archiv
Jak dlouho může trvat u zaměstnanců či obchodních partnerů zvyknout si na nového šéfa firmy a kolik času vám zabralo se seznámit se všemi důležitými lidmi okolo?
Ondřej Wachal: Některé kontakty se občas ani předat nedají. Nicméně za mě je to proces na roky, kdy sám pozoruji, že si na mě lidé postupně zvykají. Do jisté míry tomu pomáhá i můj rostoucí věk, starší lidé jsou obecně lépe přijímáni než dvacetiletý kluk. Není to každopádně tak, že bych pouze přejímal kontakty od otce, postupem času samozřejmě buduji vlastní vztahy.
Martin Jahoda: V našem případě není změna z pohledu obchodních partnerů důležitá, protože naše podnikání nestojí na osobních vztazích. Naopak u zaměstnanců jsou vzájemné vztahy důležité a já se snažím, aby mě všichni znali a abych s nimi byl v osobním kontaktu.
Na co jsou podle vás nejvíc vaši otcové hrdí? A čeho si naopak vy jako synové nejvíce vážíte?
Ondřej Wachal: Otec je hrdý na to, že jeho firma je zde již třicet let a obstála v konkurenci, která do Česka přišla s daleko větším know-how ze zahraničí. Je za námi jednoduše vidět kus práce. Já si vážím toho, že VW Wachal je pořád rodinná firma, kde se s většinou lidí pořád znám osobně. A jsem moc rád a hrdý, že zde můžu pracovat a ta práce mi dává smysl.
Martin Jahoda: Za tátu nemohu mluvit, ale já si mimo jiné vážím toho, jak dobře táta předání zorganizoval. Postupně mě zapojoval, dával mi čím dál větší prostor, byl ochoten se vzdávat vlastních pravomocí, a nakonec opravdu firmu předal. Po mých diskuzích s mnohými jinými následníky vidím, že takové hladké předání je neobvyklé, protože otcové zakladatelé se svých firem vzdávají jen velmi neradi.
Comments
