Rozhovor: Táňa Medvecká o dabingu filmu Přes hranici

12 září, 2021
Redakce
film, rozhovory

Film Přes hranici, vytvořený animací malby na sklo, je po letech práce dokončen. Přinášíme rozhovor s Táňou Medveckou, která patří mezi jeho dabéry.

Proč jste se rozhodla kývnout na nabídku dabingu filmu Přes hranici?
Za ta dlouhá léta jsem dabovala velice málo animovaných filmů. Takže nejspíš ze zvědavosti.

Hrál nějakou roli i fakt, že originál filmu je namluven francouzsky, a vám je francouzština blízká?
Jazyk originálu nebývá tím hlavním kritériem, podle kterého se rozhoduji, ale v záplavě anglických a amerických filmů je francouzština milým osvěžením a připomenutím dávných studentských let.

Můžete prozradit, kolika dalšími jazyky ještě mluvíte?
Jsem schopná domluvit se i anglicky a rusky.

Jak si vybíráte nabídky na dabing? Stačí vám základní informace nebo chcete film dopředu vidět?
Záleží na okolnostech, na časových možnostech, na obtížnosti úkolu. Pokud se jedná o náročný dabing, pak samozřejmě vítám, když mám dopředu text a můžu vidět i originální verzi.

Táňa Medvecká, Foto Martin Špelda

Jak probíhá příprava a pak samotný dabing?
Podívám se na film, obtížná místa si přehraju i několikrát. Když jsem začínala, technik zakládal jednotlivé smyčky, než tak učinil, stačili jsme s kolegy probrat, co kdo hraje, jaká je situace
v divadle, kdo s kým chodí. Dneska přijdu, živého kolegu ve studiu nepotkám, smyčky naskakují závratným tempem jedna za druhou, často ani nemáte před sebou text, vytištěný ve scénáři, kam byste si eventuálně udělala poznámku, ale čtete ho z monitoru vedle plátna. Po třech hodinách vám v hlavě hučí jako v úlu.

Dabing se zrychlil. Ale to mluvím o dabingu obecně. Konkrét-ně v případě filmu Přes hranici to byla klidná a soustředěná práce v malém studiu, ale hlavně ve společnosti lidí, kteří tím projektem doslova dýchali. A to je nakažlivé a zároveň zavazující.

Film je inspirován osudem režisérčiny maminky, která byla sama nucena emigrovat. Byla jste sama někdy postavena před tuto otázku – uvažovala jste někdy o emigraci?
Emigrovat možná napadlo mé rodiče po srpnu 68. Úplně jasně si vybavuju, jak v pláči křičím a říkám: „Copak si myslíte, že bych mohla opustit Prahu? A Národní divadlo?“ To mi bylo
patnáct a opravdu jsem nemohla tušit, že jednou v tom Národním budu hrát:D. V časech normalizace jsem párkrát tuhle myšlenku vyslovila, ale můj manžel, který mě zná možná lépe, než znám já samu sebe, mě vždycky uzemnil slovy „A co bys tam dělala? Bez divadla by ses utrápila.“ Že měl pravdu, jsem plně pochopila až o mnoho let později, když jsem si během návštěvy strýce v Austrálii uvědomila, jak moc mi tam chyběl nějaký hlubší kulturně historický kontext.

Film Přes hranici zahrnuje několik aspektů nelegální migrace – obchod s lidmi, obchod s dětmi, nelegální migrace jako taková, útěk před válkou… Myslíte si, že tento film může vysvětlit problematiku migrace?
Myslím, že empatičtí lidé problém migrace chápou a v podstatě se trápí tím, jak tuhle bolavou a nevyhnutelnou situaci řešit. Ale obávám se, že těm s úzkým rozhledem a strachem v duši žádný film nepomůže. Možná, že kdyby sami prožili něco podobného, nějakou vypjatou hraniční situaci, uvědomili by si, jak vítaná a životodárná může být pomoc lidí v okolí.

Proč by měli lidé přijít do kina na film Přes hranici?
Jedná se o silné téma a jeho zpracování originálním, úžasným výtvarným způsobem. Jistě ne náhodou byl film oceněn na festivalu v Annécy.