Pearl Jam: Praha jako bonus

12 července, 2022
Redakce
hudba

V pátek 22. 7. přivítáme kapelu, která po dvou letech koncertního půstu chytila nový vítr. Máme důkaz. A pražský gig doporučujeme neminout!

Zdaleka nejen nové album Gigaton přijedou osobně představit a připomenout matadoři slavné seattleské scény, jako jedni z mála stále ještě v původní sestavě, stále ještě živí a očividně (a ušislyšně) plni energie. Při letmém pohledu na čerstvé setlisty by se nezúčastněnému pozorovateli mohlo sem tam zdát, že jedou tak trochu na jistotu. Ovšem, není v tomto případě lepší zprávy: zdání klame! A je vám to zcela jasné hned, jakmile jste u toho, přímo v centru dění.

Nadšený Berlín

Byli jsme se podívat v Berlíně, na prvním řádném koncertě evropského turné (pro puntičkáře: ano, o tři dny dříve hráli na Pinkpopu, ale festivalový set, jak víme, to je zcela jiná kategorie, pšt, sednout) a z útulného a magického prostoru amfiteátru Waldbühne jsme odjížděli nadšeni. Pearl Jam jsou ve skvělé formě a pořád dokáží vytvořit ten magický dojem, že i v „domě“ pro 22 000 lidí hrají jen pro vás. A jen pro ten dnešní den.

Mike on fire

Sálala z nich velká radost z živého hraní, obrovské nasazení a natěšení na blízké setkání s publikem. Od první chvíle o tom nebylo sporu, symbolický byl už nástup – bez intro hudby, zkrátka rovnou ke strojům a do plnejch. Řada songů napříč bohatým katalogem odezněla prakticky bez pauzy (Vedder na to používá v setlistech pomůcku – hledejte spojující „svorky“, někdy bývají až čtyři za sebou), což dodávalo vystoupení spád a pocit, jako by spolu hráli teprve pár měsíců a ne tři dekády. Užívali si každý moment, interakce s publikem i mezi kapelou byla líbezná a speciálně kytarista Mike McCready byl, jak se na fórech a v komentech s oblibou říká, „on fire“. Což, jak se zdá, platí i pro všechny další dosavadní zastávky turné. Kéž mu to vydrží. Ten chlápek je neuvěřitelnej. Sledovat ho je opravdu gurmánský zážitek, obíhá na své straně pódia i s nástrojem kolečka, sleduje a povzbuzuje fans, rozhazuje trsátka, poskakuje, a zůstává při tom všem maximálně soustředěný a někdy se úplně rozpustí do hudby. Jeden by nečekal, že kupříkladu sólo z povinné Even Flow, které Mr. Mike hrál toho večera už více než 850krát, napálí zase jinak a zase skvěle invenčně a dostane nejen nás všechny v ochozech, ale že během tohoto songu se dole v kotli uskuteční regulérní circle pit (!). Nemluvě o starém dobrém průběžném crowd-surfingu, který Ed při Nothingmanovi už raději – naoko přísně – krotí („..hele, fakt, teď ne, ty, poslouchej, jseš skvělej, ale tohle je ploužák, to nejde takhle..“).

Jasně, PJ budou svojí estetikou vždy pevně uhnízděni především v 90. letech. Nečekejte však ani náhodou rutinní show programních nostalgiků. Méně často hranými skladbami či oblíbenými covery s chutí prokládají repertoárové standardy, z nichž pár má ovšem hodně nový kabátek, třeba prodlouženou střední část (např. skvělý Corduroy, pevně doufám, že takto zazní i u nás). A mezi tím vším se výborně vyjímají nové songy z Gigatonu. Což po poslechu studiových verzí nemuselo být samozřejmostí. Takže vězte: netřeba se bát, je třeba se těšit! Schválně, které z čerstvých fláků vyberou.

Pearl Jam do českých luhů a hájů vezou pestrý a silný materiál. A krom košatějších aranží rozšířili zase o kousek i hráčskou lavičku. Vedle již stálého hostujícího Booma Gaspara na klapky s sebou tentokrát vezou i Joshe Klinghoffera, který už s Eddiem na podzim sjezdil Státy v rámci turné k Vedderově sólovce. Už tehdy se každičký večer i díky němu pravidelně stával správným kámošským mejdanem (najděte si na YT třeba přídavkové Purple Rain). A šikula, kterého asi nejvíc znáte z dobře odvedené práce u Red Hot Chili Peppers, tu není rozhodně jen do počtu. Krom podpůrných kytar, doprovodných vokálů (díky kterým se Matt Cameron může pohodlněji soustředit na bicí) či vynalézavých perkusí je také platným štábním fotografem (viz např. tato výtečná momentka z Londýna).

Rozjetí v Praze

Mimochodem, ač by se zdálo, že pro kapelu, která tu koncertovala již pětkrát (plus jednou s Neilem Youngem) jsme jasnou destinací, nebylo to tentokrát tak jednoznačné. Praha dokonce původně v rozpisu evropského turné chyběla, zastávka v ČR přibyla až po prvním pandemickém termínovém přeskupení. A vyšli jsme z toho nakonec krásně: Praha je zažije jako předposlední metropole, téměř na sklonku turné, kdy už budou maximálně rozjetí. Vy, kteří PJ alespoň trochu znáte, víte dobře, že každý jejich koncert je jedinečným svátkem. Měnící se setlist, nečekané souvislosti, interakce s publikem, překvapení. Není pochyb, že ani tentokrát tomu nebude jinak. O důvod víc v pátek 22. 7. ve vysočanské aréně nechybět. Redakční zvědové pro jistotu zajedou tyhle našláplé Marmelády zkontrolovat ještě o dva dny dříve do Vídně. Těším se, že si nás opět namažou na chleba. Jak jinak!