Na vlastní oči: MENT 2023

11 dubna, 2023
Jana Kománková
akce, hudba, kultura

Uche Yara

MENT je festival ve slovinské Lublani, jehož popularita stále roste. Spojuje hudební konferenci, na kterou jezdí mluvčí i posluchači z celého světa, a formát tzv. showcasového festivalu, kdy kapely na několika místech odehrají spoustu koncertů o délce 40 minut. Na ty je možné si koupit i lístky, přičemž letos se všechno vyprodalo obzvlášť rychle.

Chystala jsem se tam už několik let. Až letos jsem se konečně do Lublaně vypravila a můžu vám o tom něco povědět.

Atmosféra

Nálada na tomhle typu akcí je trochu jiná než na běžných festivalech a myslím, že atmosféru zejména dospělé publikum oceňuje. Všichni tu jsou do hudby ponoření, ať jde o pořadatele akcí, novináře, DJe nebo lidi z vydavatelských společností. Umějí se bavit, ale není to příliš divoké – a mezi koncerty si snadno pokecáte třeba s členkou noiseové kapely, která si vás s někým spletla, nebo se zmateným belgickým redaktorem. Nejsem úplně společenský typ, který je středem zábavy na večírcích, ale tady – asi jak je člověk mezi svými – je socializace přirozená a člověk načerpá dodatečná moudra.

Igor Vidmar

Konference

V sálech kulturáku jménem Kino Šiška se večer konaly koncerty a přes den debaty. Naprosto mě nadchla diskuse se šéfem labelu City Slang Christofem Ellinghausem („říkali mi pissed off Christof, protože jsem furt prudil“ nejen díky tomu, že se člověk dozví postřehy o hudbením byznysu, důležitosti zapojování mladších generací do rozhodování a o tom, že tenhle i další labely odmítají vydávat kapely, které nekoncertují, ale třeba i pro prostý fakt že poslouchat někoho, kdo v nezávislé hudební scéně žil, přežil a spokojeně stárne, je fajn. „Potřebujeme booking agenty. Potřebujeme hladové booking agenty,“ tvrdí o provozu své firmy.

Christof Ellinghaus

Zajímavý byl panel o hudebních festivalech, kde byli zastoupeni i lidé ze slovenské Pohody (a třeba z věhlasného dánského Roskilde). „Nikdo nic neví, lístky se prodávají nepředvídatelně,“ shodli se. „U malých festivalů je dobrá zpráva, že publikum jim zůstává věrné i přes to, že kapely můžou odříct. věří pořadatelům,“ řekka Sara Maria Kordek z Polska. Velkým tématem, které zaznělo na více diskusích, byla monopolizace trhu obřími agenturami. „Ceny za kapely se zvyšují,“ konstatoval Nicklas Damkjaer za Roskilde. „Nedobrý vliv mají velké peníze velkých sponzorů na velkých akcích,“ dodal Girts Majors z lotyšského festivalu Positivus. „Menší organizátoři si často nemohou dovolit mezinárodní hvězdy, ale pokud pořadatelé o své akci dobře přemýšlí i co se týče místa konání a dalších aktivit, nemusí to znamenat odliv publika. Tzv „butikovým festivalům“ (do 5000 lidí) se daří až překvapivě dobře,“ říkala Sara Kordek. Lidi si jsou ochotni koupit lístek i rok dopředu bez toho, aby věděli, kdo vlastně bude hrát.

panelová disuse o hudebních festivalech

Igor Vidmar je slovinská legenda – první akci uspořádal v roce 1981, kdy mu kamarád pořadatel řekl, že mu nabízejí koncert Siouxsie and the Banshees, ale jemu se nehodí, že dělá kapely z oblasti Rock in Opposition. „Nadskočil jsem!“ vzpomíná i dnes energicky Vidmar. Od té doby pořádá akce nepřetržitě, i když už otěže částečně předal mladším, „ale Nicka Cavea podvacáté ještě přivezu.“ I na jeho byznys mají špatné vlivy velcí mezinárodní hráči, ale pořád je co dělat. Vidmar mimochoden byl i zásadní postavou legendárního Radia Študent. To vzniklo na konci 60.let, zařízení částečně postavili studenti lublaňské elektrotechniky, ale ejhle, mladí nevysílali stranické proklamace, jak se čekalo, ale začali hrát protestsongy, rock a později punk. Nebylo možné je jen tak zakázat, protože měli vše povolené a na rozdíl od státního rozhlasu vysílali opravdu živě, ne s několikavteřinovou prodlevou určenou pro případné odstranění závadného obsahu, ale tahanic a bojů za volnost následovaly spousty. Radio Študent mělo zásadní vliv na kulturní scénu v zemích bývalé Jugoslávie a vysílá dodnes.

Igor Vidmar

Do budoucnosti směřoval panel #contentisqueen s odborníky na propagaci na sociálních médiích. Je zvláštní, jak vysoce specializovaní odborníci sdílejí tipy na to, jak vyzrát na algoritmy, do kterých nikdo nevidí, a vyprávějí, jak přesvědčují stydlivé kapely k focení někde v kavárně, aby měli „obsah“. („Dnes se tomu říká obsa, za nás to bylo umění, poznamenal v jiné debatě Ellinghaus). Navíc když jsou nyní favorizována krátká videa, Tiktok válcuje mobily a facebook „je pro staré lidi.“ Je to smršť.

Něco pro české kapely

Organizátoři nového chotvarského festivalu SHIP nás požádali, abychom informovali české kapely o možnosti si na akci zahrát, což velmi rádi činíme. Do 30. dubna se můžete přihlásit přes odkaz wemovemusic.hr/apply-to-play-at-ship/.

Koncerty

Vidět za pár dnů spousty kapel je super. Osobně si myslím, že koncerty kratší než hodina můžou být skvělé a nevadili by mi, kdyby se konaly i běžně… co tu hrálo?

Fran Vasilić z Chorvatska je nová popová hvězda. Balkánský temperament a správný styl projevu, procítěné každé slovo, každý kousek oblečení a každý vlásek každého člena kapely domyšlený, knírek, mládí – tohle bude fungovat.

Uche Yara

Uche Yara je divočejší roztančenější rakouská Nicolette. Kytaristka a zpěvačka, co teprve vydá svůj první singl – tohle má potenciál, je to vřelá radost.

Wu-Lu

Wu-Lu jsem prošvihla na Besedě a konečně tedy vidím, že naživo je to ještě lepší než z nahrávek. Kytary jak od The Cure ze 70.let a k tomu dub a temná melancholie jako od Trickyho plus energie mládí, trošku jako umějí Young Fathers. Je to úžasně živé a vtahující.

Wu-Lu

Bojana Vunturišević je srozumitelný, moderní pop s balkánským drajvem a nebojácností. Místy to jde až někam do samby, ale se sociálním poselstvím. Uečitá rozcuchanost téhle hudbě ohromně sedí.

Bojana Vunturišević

3:rma je poetická folková ženská kapela. Takovouhle hudbou bych asi neměla být tak okouzlena, ale něčím mě nadchly – snad schopností poeticky sdílet ženskou zkušenost a naprosto se odevzdat. A mají něco z Dylana.

3:rma

Jausmé je éterická litevská písničkářka, na kterou jsme původně jít nechtěla, ale moje plány se změnily a já jsme zůstala v přenádherné bývalé elektrárně, jejíž industriální pvab mě uhranul. Jausmé zpívá a hraje na 29strunnou v podstatě harfu, neobvykle malou a hranou naležato, působí to étericky, filmově a místy jako z pohádky.

Jausmé

Místní trojice Kačis se věnuje iprovizaci postavené na souhře balkánsky energického loutnisty a dvou ženských hlasů, které vytvářejí různé divnozvuky od téměř beatboxu po téměř ptactvo. Než se nadějete, odnesou vás do opravdu podivného filmu.

Kačis

Just Mustard (hrající mega nahlas v podzemním sálu v pografitované zóně Metelkova) jsou už hodně vyhraní a hodně profi, ale neztratili ještě lymfu mládí. Irský cit pro chytlavé melodie, lehce hrozivá atmosféra a její střet s křehkostí zpěvačky: recept na úspěch.

Just Mustard

Resumé

Ment je skvělá příležitost vidět spoustu hudby včetně takové, na jakou by člověk možná jinak nenarazil, navíc v příjemné pospolité atmosféře s hudebními kolegy. Ráda tam pojedu znova!