Areál Kocanda Kravsko dostává novou tvář

(c) ateliér ORA (originální regionální architektura)
(c) ateliér ORA (originální regionální architektura)

Areál Kocanda Kravsko, původně barokní hostinec, který se později stal věhlasnou továrnou na keramiku, prošel druhou etapou rozsáhlé rekonstrukce pod vedením ateliéru ORA (originální regionální architektura). Tentokrát architekti proměnili bývalý sklad sádrových forem v ubytovací prostory a třídírnu ve společenský sál areálu pro zážitkovou turistiku. Cílem konverze je zachovat původní průmyslovou architekturu a relikty továrny a citlivě začlenit nové architektonické prvky a funkce.

Původně barokní areál byl vystavěn jako zájezdní hostinec na trase Praha-Vídeň. V druhé půli 19. století byl transformován na věhlasnou keramickou továrnu a doplněn o nové stavby. Výroba zde fungovala přes sto let, ještě nějaký čas po sametové revoluci. Brzy ji však stihl osud mnoha jiných zastaralých průmyslových provozů – výroba byla ukončena, areál měnil majitele a dlouhodobě chátral. Současní majitelé, kteří z Kravska pocházejí, areál přestavují pro pořádání společenských událostí a zážitkovou turistiku.

Vítání

Hlavní dominantou areálu, patrnou z velké dálky, je tovární komín. Na komíně je umístěný neon, který ho korunuje a přirozeně přitahuje návštěvníka k sobě.

Část původní fabriky hned vedle komína nově slouží jako recepce a zázemí pro zaměstnance. Do objektu se vstupuje po rampě z probarvovaného betonu. Rampa se schodištěm plní primárně užitnou funkci, ale zároveň jsou výrazným výtvarným prvke m, který návštěvníky vítá a přirozeně navádí ke vstupu. Osy areálu původně směřovaly jiným směrem, na ně už z provozních a vlastnických důvodů nebylo možné navázat. Současný vstup jsou bývalá záda areálu, proto bylo potřeba vytvořit nový výrazný atraktor, který na první pohled upoutá pozornost návštěvníka.

Recepce je prostor, kde dříve docházelo k míchání hlíny. Zastavené míchačky jsou ponechány ve svých původních pozicích tak, jak byly kdysi opuštěny. Celému prostoru zůstává jeho průmyslový charakter. U jedné ze stěn je vytvořena instalace ze sádrových forem, do kterých se odlévaly květináče. Formy jsou zde navršeny do sloupců a ponechány pouze jako estetické objekty, které už ztratily svůj smysl, ale stále jsou krásné. Je to způsob, jak je ponechat v místě a nezbavovat se jich.

Objekt sádrovny, původní utilitární sklad sádrových forem,  má podlouhlý půdorys v poměru 1:8 ve třech podlažích. Zaklenuté sklepy jsou z jihu zapuštěné do svahu. Přízemí je zděné, druhé podlaží je dřevostavba. Zdivo je částečně vystavěné ze starých sádrových forem, které se používaly k odlévání keramiky. Materiál to není pro stavbu vůbec vhodný. Je důkazem, že se v historii recyklovalo a stavělo z toho, co bylo zrovna po ruce.

Konverze

Konverze staveb pro nový účel vyžadují větší míru zásahů než jednoduchá rekonstrukce. Projekt řeší proměnu bývalého skladu na ubytovací zařízení. Podlouhlý tvar umožnil nasekat dispozici na jednotlivé pokoje jako salám. Vzhledem k útlosti domu necelých 6 metrů nebylo možné vestavět komunikaci dovnitř. Zvláště ve druhém podlaží by to znamenalo výrazný zásah do dochovaných konstrukcí. Architekti se proto rozhodli přistavět samostatnou pavlač, která obslouží vrchní pokoje a spodním vytvoří z jižní strany žádoucí zápraží díky hustému laťování. Pavlač je sestavená z dubového řeziva druhé jakosti, které mělo původně sloužit jako palivo.

Pokoje v přízemí mají vybourané parapety, díky tomu je možné do nich vstoupit přímo ze zápraží. Směrem na sever jsou ponechány ocelové rámy bývalých továrních oken. Nová okna jsou až za nimi. Rámy tvoří mříž, která funguje jako bariéra proti pádu, protože okna mají nízký parapet. Zároveň ponechávají otvorům jejich původní dělení. Stavba je vinou zemního tlaku celá zvlněná, proto je doplněna o několik opěrných pilířů k severní fasádě kvůli stabilizaci. V pokojích v přízemí je ale možné číst výrazné naklonění zdí, až se jeden musí přidržet, aby nezavrávoral.

Projekt usiluje o maximální zachování autenticity stavby, což projektanty donutilo v druhém podlaží stavbu izolovat zevnitř. Díky tomu zůstala na místě původní dřevěná opršelá fasáda, která je stále zdravá. Ve výrazu se tudíž dům příliš nezměnil. Krovu je ponechána jeho konstrukční logika. Nejvýraznější proměnu prodělal východní štít budovy, který je celý prosklený a díky tomu poskytuje daleké výhledy do krajiny.

Interiér

Pokoje v přízemí jsou jednoduché světlé prostory. Koupelny jsou oddělené ocelovými rámy s matným zasklením.

Pokojům v patře dodávají autenticitu přiznané trámy plných vazeb a původní fošny, které se rozebraly a použily jako nová podlaha.

To vše doplňují sádrové formy, jenž jsou využívané jako stolky, stínidla svítidel nebo čistě jako objekty estetického zájmu. Formy, které zde původně byly uskladněné, tedy v redukovaném počtu zůstávají na svém místě.

TŘÍDÍRNA

Objekt bývalé třídírny je nejmladší z celého areálu. Doba jeho vzniku sahá do poloviny minulého století. Historicky jde o nejméně cennou stavbu, ale i tak je pěkným příkladem tehdejší průmyslové výstavby, která je čistě účelová. Už tehdy se při výstavbě recykloval stavební materiál. Zde se při návrhu postupovalo konvenčně.

Prostor pro oslavu

Průmyslové stavby jsou ideálně transformovatelné pro konání společenských událostí. Díky své otevřené dispozici nabízejí univerzální prostor, který je možné naplit událostmi.

V objektu se v přízemí nově nachází restaurace s kuchyní. Na restauraci navazuje skleník, což je jednoduchá ocelová konstrukce, která je odstrojena a krytina je nahrazena sklem. Do půdního prostoru se vstupuje těžkým ocelovým svařovaným schodištěm, které zase funguje jako výtvarný objekt sám o sobě. Na půdě se nachází rozlehlý sál, kterému je ponechána  jeho autenticita. Všechny konstrukce jsou původní se stopami věkovité ošoupanosti.

(c) ateliér ORA (originální regionální architektura)

Comments

comments

Vyhledat