Obchod.art bourá mýtus, že umění je finančně nedostupné
Věra Krumphanzlová - Jonášek v tlamě červené velryby - obchod.art/autor-dila/krumphanzlova-vera/
Martina Sieberta znám jako fotografa už desítky let, pracovali jsme spolu kdysi v hudebním magazínu Rock & Pop. Od dob focení koncertů a psaní o nich uplynul nějaký čas a Martin má mimo jiné obchod s uměním: nabízí díla současných českých umělců, která si snadno může pořídit každý. Jak se taková věc tvoří? Pojďme si o tom povídat.
Martin Siebrt, Foto: Lenka Měkotová
Jak vznikl váš obchod a kdo za ním je?
Během covidu byly zavřené galerie a asi jako každý v té době jsme hledali nové možnosti, jak pokračovat v práci. T o člověka nakopne zkusit i méně obvyklé postupy a internet byla vlastně jediná možná platforma komunikace se světem.
Za projektem stojí akademická malířka Věra Krumphanzlová, která, kromě toho, že je výjímečná malířka, tak má celoživotní zkušenosti jako kurátorka a organizátorka mnoha desítek výstav. Dále pak její syn David Krumphanzl, můj společník v reklamce a autor webového řešení projektu, a nakonec moje maličkost – za mnou jde především design a obchod.
Hned na hlavní stránce se uvádí, že je to “Výběr z nejlepších děl současných, zejména českých autorů tří generací.” – proč jste sáhli po vícegeneračním modelu? Jsou na to už nějaké reakce?
Obecně nemám rád limity, a to ani věkové, ani stylové. Na umění je pěkné to, že naopak hranice a vžitá pravidla bourá, někdy provokuje a hlavně je to v současném světě jedna z mála opravdu svobodných platforem pro vyjádření názoru nebo třeba jen pocitu. Takže nás k tomu inspirovala samotná podstata umělecké tvorby.
Líbí se mi, že občas nabízíte i dostupná díla menších formátů, která si lze pořídit z průměrného platu. Kdo jsou vlastně vaši zákazníci, na jaké lidi si myslíte?
To vlastně navazuje na předchozí otázku. Je to takový náš tichý protest proti supermarketové kultuře, kdy si lidé kupují “umělecká díla” v Ikee, Bauhausu, Tescu at na jedné straně, a na druhé straně takovými, jak rád říkám, “umělci z leknutí”, kteří se ráno probudí vyděsí s, co budou vlastně dneska dělat a najednou je napadne, co kdybych byl umělec, určitě to ve mně někde je (koneckonců stačí letmý pohled na sociální sítě). No a při troše drzosti už příští měsíc vystavují svoje díla v kavárně za rohem. Takže nebízíme od drobnějších věcí, které mají buď udělat radost jako dárek, anebo prostě už nemáte doma víc místa, až po opravdu rozměrná díla, která se uplatní ve velkém domě nebo třeba v reprezentativních prostorách firmy nebo instituce. Zároveň se mezi našimi zákazníky najdou i investoři do umění. Tím chci říct, že se nezaměřujeme na nějakou specifickou skupinu zákazníků, naopak máme rádi tu pestrost a různorodost mezi zákazníky.
Martin Siebert: Flavor Flav – Public Enemy – https://obchod.art/dilo/flavor-flav-public-enemy/
Nepodbízet se mainstreamovému vkusu
Najdu u vás ale i díla za statisíce. Jak vlastně probíhá nákup? Přece jen kliknout na nepříliš obří foto velkého formátu a zaplatit částku jako za auto je asi trochu divoké.
Ano, někdy je to přesně jak říkáš trochu divoké, že se nám ozve zájemce o opravdu drahé dílo, kterého vůbec neznáme a ani netušíme, jak na nás přišel, prostě ho to zasáhne “na první dobrou”, no a pak jsou zákazníci, kteří mají zájem, abychom jim zprostředkovali setkání s autorem v ateliéru, chtějí ho poznat, vlastně asi i s ním navázat vztah, protože je to pro ně důležité představit si vždy při pohledu na obraz i vzpomínku na člověka, který dílo vytvořil. V tom je to pro mě obrovsky vzrušující a nevyzpytatelné. Nechceme prodávat “tutovky” a podbízet se mainstreamovému vkusu.
Jak probíhá výběr uměleckých děl k prodeji, jaká je komunikace s umělci či jejich zástupci?
Na tom má největší podíl Věra i díky zvým zkušenostem a kontaktům, no a my s Davidem do toho občas kecáme.
Na webu máte i záložku Techniky a tam si můžu procházet díla podle toho, jak byla zhotovena. To asi není úplně obvyklé?
Tohle je už pro trochu vzdělanější milovníky umění a my se jím tím snažíme vyjít vstříc.
Pavel Talich – Pompeje, divadlo, https://obchod.art/dilo/kampanie-pompeje-13-divadlo/
Ty léta působíš jako fotograf a kromě jiného děláš i volné věci. Prý jsi fotil i farmy na ústřice? Nechceš to někde vystavit?
Já to nechtěl prozradit takhle brzo, ale když se ptáš ☺. Příští rok mně bude 55, tak mě napadla taková rekapitulační výstava 55 mých fotografií. Většina lidí mě zná především jako hudebního a portrétního fotografa a vlastně mě došlo, že mám i další témata, kterým jsem se v různých dobách věnoval ať už komerčně nebo jen tak. Jo ty ústřice ☺ – to bylo mých nezapomenutelných 14 dní v Bretani na ústřicových farmách cca před 12 lety. A víc neprozradím, alespoň zatím.
Kudy chcete jít s webem dál?
Jsme otevřeni novým autorům, možná zvažujeme i založení sekce opravdu mladých talentovaných autorů, kterým bychom poskytli prostor.
Chceš dodat ještě něco?
Smyslem našeho projektu je zpřístupnit umění i lidem, kteří z jakýchkoliv důvodů nemají tolik šancí vymetat výstavy a galerie, a zároveň chceme mezi lidmi zbourat mýtus, že kvalitní umění je zároveň finančně nedostupné.
Comments
