Naše nejmladší přispěvatelka vyrazila za uměním do Holandska.

K návštěvě Amsterdamu pro mě neodmyslitelně patří i návštěva tamních galerií, jelikož Nizozemí je svým uměním proslulé. Ať už kvůli množství malířských mistrů, které tyto galerie skrývají, tak kvůli umu místních vystavit věci záživně a originálně. Má návštěva nebyla zasvěcena proslulým holandským mistrům jako je Van Gogh, Rembrandt, Van Eyck či vlámským mistrům zátiší, ale na aktéry současnosti. Jakým tématům se nyní tato královská země věnuje, koho vystavuje a jak jiným způsobem – oproti tomu našemu – to dělá?

Pozitivem amsterdamských galerií je i jejich umístění. Pokud jste milovníkem umění, nebudete se muset den, dva hnout z místa, jelikož hned čtyři galerie se rozprostírají vedle sebe, kolem malebného parku Museumplein. Tomu vévodí monumentální budova Rijksmusea z 19. století, kterou doplňují tři další, zaměřená na moderní umění. Moco muzeum, klamající zastaralou budovou měšťanského domu, skrývající komerčně zaměřenou galerii s díly od Banksyho či Dalího. Dále Stedelijk Museum, zaměřující se na modernu, a Van Gogh muzeum, do jehož útrob musíte vstoupit skrz podzemí. Důležité je koupit si na veškeré prohlídky lístky předem, klidně i s časovým předstihem týdne. Jinak je hodně pravděpodobně, že do muzeí, především do Van Gogha, se vůbec nedostanete.

Pokud se považujete za skutečně vášnivého milovníka umění, zvážila bych zakoupení kartičky Muzeumkaart, která vám umožní navštívit obrovské množství galerií a muzeí nejen v Amsterdamu, ale po celém Nizozemí. Kartička je na rok a stojí 65 euro, 33 pro děti. Obvyklé vstupné se pohybuje kolem 15-20 euro, takže pokud hodláte skutečně žít holandským uměním, rozhodně bych ji využila.

Já jsem tentokrát navštívila pouze dvě galerie, a to ty současné. Stedelijk Museum a Foam – muzeum současné fotografie.

Stedelijk Museum

Schránka skrývající poklady od 19. století dále. Už nejde jen o krásu na pohled a obdiv autorova umu. V galerii musíme přemýšlet nad koncepty a číst si explikace, které jsou zde naštěstí skvěle, krátce a výstižně zvládnuté. Stála sbírka obsahuje průřez modernou 19. a 20. století, kdy každý pokoj je zasvěcen jiné myšlence, proudu, názoru či hnutí. K vidění zde jsou díla od Chagalla, Warhola, Picassa, Mondriana, Mattise, Kleina a mnoha dalších.

Další části jsou zasvěceny výstavám dočasným, prezentující tvorbu aktuálních tvůrců. Momentálně šlo o dvě výstavy: WHEN THINGS ARE BEINGS a díla YTO BARRADA.

WHEN THINGS ARE BEINGS je skupinová výstava sestávající z děl různorých tvůrců, využívajících všemožné způsoby, jazyky, materiály i druhy umění pro odhalení sil, které objekty obsahují. Můžeme použitím objektu změnit jeho energii? A lze objektem energii vytvořit? Výstava působí hodně spirituálně i přes to, že se jedná o vystavení statických děl. Ke zhlédnutí je nám nabídnuta škála přístupů: videa, objekty, sochy, i skrýš plná šepotů, představující pomluvy jako nový způsob výměny informací.

Druhá výstava s názvem BAD COLOR COMBOS byla zasvěcena pouze jedné tvůrkyni, a to marocké autorce YTO BARRADA. Výstava ukazuje díla z posledních pěti let její tvorby. Barrada zde představuje jak obrazy, sochy, tak film. Různorodá díla spojuje tematika: kulturní podhoubí, osobní historii a ekologie skrze naturální postupy. Nejpoutavější je její přístup k barvám a jejich následná implementace do formy obrazů. Barrada bere barvu jako materiál, tvoří obrazy sešíváním barevných látek, které mají různorodé struktury a hlavně specifické barvy. Barvy tvořené jí samotnou, inspirované vzpomínkami.

FOAM

Další muzeum, které jsem navštívila bylo muzeum současné fotografie FOAM, nabízející taktéž dvě výstavy. Jedna s minimem popisků, zabývající se estetikou, vizáží a vizualitou. Druhá, kde fotky upozorňovaly na problém a kde idea, přečtení si textů a uvědomění si problému jsou důležitější než fotka samotná. První, FASHION od Paul HOOIKER, obsahovala různorodé fotografie osob, použité pro módní účely. Popisky k jednotlivým fotkám jste nedostávali, důraz byl kladen na vyvolání pocitu krásy, ukázání produktu a hlavně složité vykonstelované kompozice. Na rozdíl od toho výstava House of bondage od ERNEST COLE odkazovala na problém, ke kterému ve světě dochází. Cole je africký fotograf, již dlouhodobě dokumentující životy černých lidí v Severní Africe, ocitajících se v režimu institucializované rasové segregace. Fotky jsou spíše momentkami z dějících se hrůz a mohou zanechávat poměrné silné emocionální prožitky.

Foam muzeum je specifické tím, že kromě výstav a obchůdku z fotografickými publikacemi nabízí i svůj vlastní magazín FOAM, který si zde můžete zakoupit.

A pokud byste měli náladu na něco z dob starších, určitě doporučuji zavítat do tradičního Rijksmusea. Kromě stálých expozic obsahujících malíře výše zmíněné, spolu s bohatou kolonizační minulost Holandska, galerie nyní nabízí rozsáhlejší sbírku obrazů malíře Vermeera, autora proslulé Dívky s perlou.

FOAM: Ernest Cole do 14. černa, Paul Kooiker pouze do 12. února

STEDELIJK: Yto Barrada do 5. března, When things are beings do 10. dubna

RIJKSMUSEUM: Vermeer do 4. června

Comments

comments