ARoS je architektonickým skvostem plným umění
Dánsko, země plošin, kol, dešťových dnů, skvělých pekáren, ale především země oplývající skvělým designem. Pokud vás kodaňská Malá mořská víla a pohádky Hanse Christiana Andersena už nebaví, doporučujeme návštěvu Aarhusu. Města, skýtajícího jedno z nejlepších výtvarných muzeí Skandinávie, kombinující tradice s inovacemi.
ARoS. Snad nejnavštěvovanější muzeum Dánska. Toto úchvatné muzeum však nenajdete v Kodani, ale v Aarhusu, druhém největším městě Dánska, které je známé svou historií (Den Gamle By) a velkým počtem studentů.
Muzeum je známé nejen svým obsahem, ale i svým obalem. Stavbu ARoS nelze v Aarhusu přehlédnout díky dualitě prvků které nabízí. Čtvercový základ doplněný o vrcholový kruhový skvost. Duhové panorama navržené Olafurem Eliassonem. Vyhlídkový skleněný okruh v barvách spektra. Po celodenní návštěvě muzea si tak můžete dopřát výhled na celý Aarhus, ozvláštněný barevným filtrem, na jaký máte právě chuť. Je to opravdový gesamtkunstwerk, kde se architektura prolíná s užitkem, sochou i instalací. Jste doslova vtěleni do barevného prostředí muzea.
Architekturou to vše jen začíná. Po prvotním uchvácení obalem ARoSu se dostanete do budovy o šesti patrech, která nabízí širokou škálu výstav, od tradičních po ryze současné. Zajímavostí je přístup muzea k prezentaci exponátů. Neukazuje díla periodicky po létech, ale podle témat, kterými se zabývají. Uvádí je do kontrastu a dává jim nové konotace a významy.
V současnosti nabízí muzeum tři stálé expozice, zcela odlišné od sebe: Instalation art (Instalační umění), Human nature (Lidská povaha) a Far from home (Daleko od domova).
Instalation art se nachází v přízemí a představuje přehlídku mezinárodní tvorby současných tvůrců, zabývajících se světelným uměním, video-artem či instalacemi. V tomto patře si můžete projít řadou „zážitků,“ spíše, nežli řadou „děl“. Od možnosti prožít si bouři i když se ocitáte v podzemí budovy (Janet Cardiff og George Bures Miller: Storm Room), přes světelnou iluzorní instalaci Jamese Turella, kdy nevíte kde prostor začíná a končí, po prožití celého dne v pouhých 8 minutách (Pipilotti Rist– Dawn Hours in the Neighbour’s House).
Ve vyšších patrech se lze setkat s dalšími permanentními expozicemi, tvořenými z ARoS sbírky, která byla založena občany Aarhusu již v roce 1859. Human nature řadí tradiční díla do netradičních konstelací. Místo periodizačního třídění se soustřeďuje na trvalá témata, která se objevují v umění napříč stoletími, jako jsou příroda, víra, filozofie a věda. Toto roztřídění ukazuje, jak bylo na stejné problémy v různých dobách pohlíženo různorodě a jak byly vyobrazovány.
Třetí a poslední stálá expozice ukazuje modernější díla zabývající se pouze jedním tématem, a to otázkou domova. Co je pro nás domov? Jaké role hraje domov v moderní společnosti? Jedná se o otázky identity, rodinné příslušnosti, fyzického či imaginárního místa? Tato expozice obsahuje různorodá díla od různých umělců, ale jedním z jejích vrcholů je gigantická hyperrealistická socha chlapce (Boy) od Rona Muecka. Socha, vyvolávající v vás údiv stejně jako nedůvěru a podivnou tíseň, jak kvůli své přemrštěné velikosti, dokonalé realističnosti, tak díky chlapcově očím, které při každém pohledu vyzařují jinou emoci. Jako by byl živý.
Tak se dostáváme ke dvěma posledním a aktuálním výstavám, které je v muzeu možno právě zhlédnout. Neuspořádané touhy a Studii pro smyčce Sokol Terezín. Obé spojuje temná tematika s přesahem.
Neuspořádané touhy (Désirs désordonnés) jsou temnou zpovědí francouzské umělkyně Annette Messager. Jedná se o celé patro zasvěcené této umělkyni, která skrze spojení různorodých uměleckých technik – od sochy přes instalaci, fotografie, koláže, textilie a obrazy – dokázala vytvořit celý vesmír, niternou galaxii, do které návštěvníky výstavou provází. Organizovaný chaos temných vzpomínek. Surrealistický přístup smíchaný s groteskou, feministickou tematickou a psychickou bolestí. Díla umělkyně působí jako by potřebovala obsah své hlavy vyplivnou ven a tvorbou rituálně pohřbít. Temnota a deprese. Vítejte ve změti lyrického pekla.
Studie pro smyčce Sokol Terezín od skotské umělkyně Susan Philipsz nejsou o nic pozitivnější. Philipsz divákům skrze zvukově obrazovou instalaci navozuje husí kůži. Pocity tísně, prázdnoty a strachu. Instalace sestává ze dvou hlavních prvků: složky hudební a obrazové. Philipsz ve své tvorbě často pracuje s obrazem ve spojením s hudbou, což jí umožňuje vytvářet imaginativně reálnější atmosféru, kdy se z diváka stává součást díla samotného. Hudební složkou je nahrávka skladby od česko-židovského skladatele Pavla Haase, který ji byl nucen pro nacisty a propagaci jejich koncentračních táborů napsat, a v době, kdy byl sám v jednom z nich vězněn a posléze i zabit. Skladba je instrumentální, využívající pouze pouze violoncello a violu, strunné nástroje, které samy o sobě zní velice sentimentální a emočně působivě. Efekt skladby je umocněn faktem, že nahrávka byla pořízena v Kasselské vlakové stanici, bývalém sídle německých nacistů. Hudba je doprovázena dvěma velkými projekčními plochami, na kterých jsou promítány záběry ze současného stavu budovy Sokol Terezín. Prázdnota, tíseň, vzpomínky, vyprázdněnost. Kamera volně bloumá prázdnou, zašlou budovou a navozuje v nás pocit, jako bychom se dívali na místo očima samotného Pavla Haase. Instalace je zajímavá nejen svou problematikou, kterou se zabývá, ale i způsobem, jakým pracuje s prolínáním minulosti a současnosti, zpracováváním historie a jejím vkládáním do aktuálního kontextu.
ARoS tak nejen množstvím exponátů a expozic, ale i různorodostí vybraných témat a dob nabízí něco pro každého milovníka kultury. Procházkou všemi patry se přenesete z podzemních nížin až do samotného srdce duhy. Projdete směsicí dob, výtvarných stylů, různorodými pohledy na svět i množinou témat. Muzeum tak skutečně stojí za návštěvu ať už se zde zastavíte kdykoli. Expozice se stále mění a obnovují, tudíž i když si zde zajdete vícekrát, nedostatku vjemů se rozhodně bát nemusíte.