Beate Winkler: Papír má pozoruhodnou schopnost proměny

Od 17. dubna do 11. července představuje Beate Winkler svůj výstavní projekt Barva v hlavě: Umění v dialogu v galerii Rakouského kulturního fóra v Praze. Vstup je zdarma, vernisáž 16. dubna vyžaduje registraci přes Goout. Při této příležitosti vzniklo následující interview.

Jaká byla vaše umělecká cesta, jaké byly vaše milníky jako umělkyně?

Zásadním milníkem bylo už to, že jsem se vůbec odvážila vstoupit do této nové oblasti života. Objevila jsem úplně nové způsoby, jak reagovat na život a situace, formy jednání, jako je například hra, a rozvinula jsem nové kreativní formy, například své papírové svitky, které jako spirály symbolizují proměnu. Všechno ostatní, jako mé výstavy a dlouhodobé projekty na téma umění a dialogu s rakouskými kulturními fóry, z toho vychází – a neustále se vyvíjí.

Jedním z vašich zvolených médií je papír – proč jste si ho vybrala, jak k vám promlouvá?

Papír je jedním z nejstarších materiálů, které jsme my lidé vytvořili. Pochází z východu: z Číny se do Evropy dostal přes arabský svět. Papír má pozoruhodnou schopnost proměny; je zároveň silný i zranitelný; mohu ho tvarovat a on tvaruje mě. Navíc se snadno uchovává a mohu s ním putovat životem, což odráží můj pohled na život – neustálé objevování nových kontinentů, vnitřních i vnějších.

Na vaší výstavě bude speciální stěna, jaký byl váš záměr a jak si tuto stěnu představujete na konci výstavy?

Existuje několik důvodů, které mě k vytvoření této interaktivní instalace vedly.

1) Potřebujeme nové vize budoucnosti. Všichni vnímáme, že naše společnosti procházejí hlubokým procesem proměny. Všechno se děje současně. Polarizace ve společnosti, válka, digitalizace, klimatická změna, sociální konflikty, migrace – abych uvedla jen několik příkladů. Musíme znovu myslet – a znovu cítit – a pro tento proces potřebujeme nové vize, které budou přitažlivější než odpor, který každou změnu provází. A ty chybí.

2) Potřebujeme také nové formy participace. Lidé chtějí být viděni a osloveni. Proto návštěvníky vyzývám, aby se zamysleli a nacítili, jak by mohlo vypadat nové „MY“. Měli by tento sen zachytit na kartičku z ručně vyráběného papíru. Stačí jedna věta, symbol nebo malý obrázek. Tu pak vloží do „krabice budoucnosti“ a vše bude dokumentováno na této stěně a vystaveno v rámci výstavy. Co se stane dál, zůstává otevřené – výsledky v tom sehrají rozhodující roli.

Působila jste jako ředitelka Agentury Evropské unie pro základní práva. Na co z této práce jste obzvlášť hrdá?

Především na to, že jsem navzdory značnému odporu vybudovala a dlouhodobě vedla agenturu EU, kterou téměř nikdo nechtěl. Po devíti letech, během nichž jsem čelila menším i větším bouřím, jsem ji předala ve velmi dobrém stavu, jak ukázala hodnocení mezinárodních institucí. Především jsme uspěli obsahově, například vytvořením zcela nových systémů sběru dat – včetně systému včasného varování – které upozorňují na vývoj v oblasti lidských práv a dostávají toto téma na politickou agendu. A to s dlouhodobým dopadem. Bohužel je celý systém ochrany lidských práv stále více ohrožen. O to větší důvod máme, abychom se za ně zasazovali ještě rozhodněji – a kladli si otázku, jak můžeme nejen posilovat demokracie, ale také je účinněji přibližovat lidem.

Jaké jsou vaše plány jako umělkyně a jako člověka?

Stále více důvěřuji umění možností a možnosti umění. To znamená, že své umělecké bytí nemohu oddělit od svého lidského bytí, a zároveň vím, že žiji a jsem žita. Plány často zužují prostor představivosti. Řečeno s Rilkem: jde také o to všechno žít – přijímat to a reagovat na to.

Chtěla byste ještě něco dodat?

Věřte v život, v sebe i v druhé. Právě teď potřebujeme novou kulturu důvěry a obnovy. Jsem o tom hluboce přesvědčena – a také o tom, že v tomto procesu máme více možností, než si uvědomujeme.

Beate Winkler

Barva v hlavě: Umění v dialogu

17.4.-11.7.2026

Galerie Rakouského kulturního fóra, Praha

Comments

comments