Recenze: Bobby McFerrin v Kongresovém centru
foto: Jiří Janda
K poslední dubnové noci sice obvykle patří pálení čarodějnic, ale kdo si od nich letos naordinoval oddech a vyrazil do Karlína na vyhlášeného hudebního mága Bobbyho McFerrina, neměl důvod litovat. Devětašedesátiletý veterán si už po těch všech cenách a celosvětové slávě nemusí nic dokazovat, takže si po celý dvouhodinový koncert se svým hlasem jen vesele pohrával a improvizoval, až mu oči svítily.
Kromě čtyř stálých kolegů vokalistů z projektu Gimme5 mu společnost dělala dvanáctka domácích sboristů. A zazpívat si s ním z bezprostřední blízkosti mohli i odvážnější posluchači, když ve druhé půli večera vyrazil na procházku do uličky mezi židličkami. A že s hlasem stále umí všelijaké divy, potvrdily jak všelijaké popěvky s doprovodem natěšeného publika, jež občas až lehka krotil, tak i další kousky.
Třeba jakási americká lidovka, která po původní rozjuchanosti skončila asi jako gramofonová deska na skomírajícím stroji bez šťávy. Nebo závan klasiky v závěrečném přídavku, jímž se mistr s diváky rozloučil osaměle a intimně. A koneckonců když se McFerrin vracel ze své procházky do publika, tak zazněl aspoň kratičký úryvek z jeho nejslavnějšího hitu Don’t Worry Be Happy. Takže tam při odchodu domů snad nebyl nikdo, kdo by neuposlechl tohoto příkazu…
Comments
