Jak vidí češtinu bohemisté ze zahraničí? (II.)
Pavel Karásek z Od července přijíždí do Česka, konkrétně do Prahy a Brna, vždy na několikatýdenní rezidenci řada zahraničních bohemistů a překladatelů. Položili jsme jim pár otázek, abychom zjistili, co je na češtině a českém prostředí láká. Výsledkem je 4dílná série, tady je její druhý díl.
II.
DIMANA IVANOVA (rezidence v Praze, 1. – 21. 7.)
Dimana Ivanova, foto pořadatel akce
Představte se nám jednou větou.
Jmenuji se Dimana Ivanova, jsem z Bulharska a jsem bulharskou básnířkou, překladatelkou, literární kritičkou a pedagožkou.
Co vás přivedlo k češtině?
V Bulharsku se obor, který se věnuje různým slovanským jazykům, jmenuje Slovanská filologie. Mě k němu přivedl asi osud, protože jsem byla do něho zařazená, i když jsem měla obor Bulharská filologie dřív jako přání a můj prospěch byl o mnoho lepší než prospěch kolegů, kteří se dostali na obor Bulharská filologie. Když jsem si přečetla, co obor Slovanská filologie obsahuje, přitáhlo mě, že budu umět ještě jeden cizí jazyk (umím ještě francouzsky, anglicky a trochu španělsky), a rozhodla jsem se neprotestovat proti rozhodnutí komise a zůstat. Potom nás dělili na skupiny a mě automaticky zařadili do skupiny českého jazyka, protože se tam dostávali uchazeči o vysokoškolské studium s nejlepším prospěchem u přijímacích zkoušek. Toto jsem všechno vysvětlila, aby bylo jasně, že mě k češtině opravdu přivedl sám osud a Bůh. Nikdy jsem toho nelitovala, právě naopak.
Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?
Musím se přiznat, že pro mě čeština byla hodně těžká, především na začátku, i když je to slovanský jazyk. Je ale rozhodně krásná a jako například každá krásná žena i ona dává člověku hodně zabrat, než do ní pronikne. Nejtěžší jsou pro mě pádové koncovky, které v bulharštině nejsou, ale slovosled také není lehký.
Čemu jste se při svém pobytu věnovala?
Četla jsem současnou českou poesii, udělala konečný výběr autorů, které přeložím a zveřejním v antologii současné české poesie v bulharštině. Básně některých básníků jsem už přeložila a zveřejnila v různých literárních vydáních on-line anebo časopisecky. Také jsem stihla zorganizovat jedno mezinárodní básnické čtení na téma Život bez válek ve spolupráci s českým básníkem a moderátorem Josefem Strakou.
Vaše nejoblíbenější české slovo?
Červánky – je to krásné slovo, ale těžké na překlad do jiných jazyků.
EURYDICE ANTOLIN (rezidence v Brně, 15. – 28. 7.)
Eurydice Antolin, foro pořadatel akce
Představte se nám jednou větou.
Jsem Eurydice Antolin, žiji v Bretani s dětmi a překládám českou literaturu a příležitostně filmy do francouzštiny.
Co vás přivedlo k češtině?
Náhoda. Náhodou jsem zkusila hodinu češtiny na univerzitě, když jsem studovala moderní literaturu.
Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?
Hned zpočátku mi čeština zněla libozvučně, pak jsem také v knihovně narazila na překlady románů Bohumila Hrabala a básní Karla Hlaváčka. Taky krátký pobyt v Praze po prvním ročníku mi učaroval.
Čemu jste se při svém pobytu věnovala?
Věnovala jsem se shánění nových knih, navazování profesionálních kontaktů a pracovala jsem na překladech, mimo jiné textů Petra Stančíka.
Vaše nejoblíbenější české slovo?
Těžko si vybrat jedno… Dnes to asi bude slovo medvěd. Ten fakt, že jsou spojená slova med a vědět pro označování tak zajímavého zvířete, mi vždy připadalo moc chytré, a to slovo je mi navíc moc příjemné vyslovovat.
Comments
