Chladná Dienne a horoucí Tamino rozpálili Lucerna Music Bar

Hned den po svátku lásky, tedy 15. února 2023, se v Praze v rámci svého turné objevil belgicko-egyptský zpěvák a idol TAMINO – pravým jménem Amir Moharam Fouad. Tamina lze označit za vycházející hvězdu, která se kromě zpěvu a hudby věnuje i modelingu. Proto zmiňuji valentýnské datum, jelikož kdyby zde tento talentovaný hezoun zpíval předešlý den, mohl svým sametovým hlasem a rozevlátou vizáží jistě rozdělit pár srdcí.

Než měl možnost zazářit, navodila atmosféru Dienne s kořeny sahajícími také do Belgie. Multiinstrumentální umělkyně, která se nebojí využívat ve svých hudebních aranžích kromě hudebních nástrojů a samplů i různorodé škály svého hlasu. Její vystupování působí éterickým dojmem a člověk se v záplavě noisových kompozic až ztrácí. Při koncertě Dienne se člověk propadá do změti zvukových krajin, které působí přírodně a zároveň dosti chladně a komplexně. Koncert navozoval až orchestrálně monumentální dojem, přitom se na podiu vyskytovala umělkyně sama a jedinými společníky jí byly elektrické instrumenty, se kterými až rituálně splývá. Prostory neexistují tak, jak je známe a člověk může znít jako celý sbor, kde pohyb splývá se skladbou i personou interpretky samé.

Na tuto studeně působící rituální seanci, připomínající místy Nicholase Jaara, navázal za pištění a aplausu zahajovací sólový výstup Tamina, ve kterém pražskému publiku představil své album Sahara. Uvolněně působící, s rozevlátými vlasy. Jeho příchod doprovázela záplava teplého světla nejen vizuálně, ale i v nitrech všech přítomných. Jeho hlas umí vyzpívat jakékoliv aranže, výšky a kudrlinky. Sólový začátek přešel do skupinového koncertu, ve kterém se veškeré složky harmonicky prolínaly v dokonale působící koláž zvuků a rytmů. Ze zaposlouchání do basy vás vyrušily rytmy bubnů, které se přerodily do kytarových melodií a ladně se přelévaly s popínavým zpěvem Tamina.

V nacpané Lucerně se kvůli množství posluchačů vytvořilo obrovské teplo, a tak jste se díky východním rytmům, doplněných o extremní teplo, upocenost a tepelné barevné osvětlení ocitnuli nejen názvem alba, ale i pocitově na Sahaře. V poušti, v dunách, kde teplý písek je zaměněný za decentní zvuky, teplo na vás srší z emočně laděných textů, světel a upřímnosti. Scéna se konstantně plnila kouřem, který vytvářel ornamenty připomínající vzlínající kouř z vonných tyčinek. Všichni jako by se v průběhu koncertu ocitali v podivném transu. Deliriu. Podivném ukolébávajícím spánku.

Tamino tak předvedl nejen dokonale provedený koncertní a pěvecký výstup, ale navíc přinesl do Prahy esenci východu. Svým vzhledem i pro nás neobvyklou prací s hudbou. Různorodé prolínání lichých i sudých taktů, off-beaty, časté kolísání hlasu, který byl použit nejen pro textové sdělení, ale i jako hudební nástroj, využívající obrovské škály svého rozsahu. Jeho texty jsou laděny do romantických hladin s příměsi melancholie, působící jako intimní vyznání lásky i hořkosladká přiznání.

Slabým místem bylo použití projekcí, kterým by podle mě prospělo úplné zmizení. Místo aby umocnily orientální nádech ve mně navodily až dětinský dojem. “Naštěstí” však byly promítány do očí divákům, takže si jich většina ani neměla šanci všimnout. Barevné osvětlení ale dokázalo vyvolat zamýšlené emoce. Využívány byly pouze světelné hranoly, měnící své barevné, možná přesněji tepelné naladění. Dienne byla zahalována do bělostných, modrých světel, které v kontrastu s většinově teple žlutě červenými světly Tamina působily velice chladně.

Tamino tak přinesl do chladné, stále potemnělé únorové Prahy nádech saharského slunce a vlil nám ho do žil.

Foto Viktorie Štěpánová

Comments

comments