V souvislosti s pandemií koronaviru vypsalo České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny v Brně, stipendium pro autorky a autory z České republiky. Ze 182 žádostí vybrala odborná komise 16 stipendistů ve čtyřech žánrových skupinách, kterým rozdělila celkem 560 tisíc korun.

Pro náš web vzniká série anket s autory, kteří se stipendia zúčastní. Tady je první díl.

Džian Baban

V roce 2020 získal autor Džian Baban výjimečně udělované stipendium Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny. Stipendium vzniklo s cílem podpořit tvůrčí psaní autorů v domácím prostředí v čase pandemie koronaviru a omezení volného pohybu i cestování po Evropě.

Na jaký projekt jste získal autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Autorské stipendium Českého literárního centra jsem obdržel na dokončení scénáře komiksového románu Rváčov. Ten již pátým rokem připravujeme s kreslířem Richardem Fischerem. Komiks vyjde v mém domovském nakladatelství Lipnik ve dvou svazcích, první již letos na podzim, druhý za rok. 

Do jaké míry se opíráte o autentické příběhy lidí, kteří zažili Staré Město jako děti v době, již popisujete?

Do velké. Náš příběh je vymodelován ze vzpomínek dvou generací tzv. post-vontského hnutí, tj. dětí, které přicházely na Staré Město a Malou Stranu v 80. a 90. letech, aby si zde hrály na Foglarovy Vonty, a aby zde také nacházely různé další inspirační zdroje, své vlastní hry a tajemství… Rváčov ale není kronikou ani dokumentem, napsali jsme vlastní fiktivní příběh, autentickými historkami a vzpomínkami pouze protkaný a inspirovaný. Zcela záměrně rozrušujeme a rozmlžujeme hranici mezi fiktivním a skutečným a budeme nejspokojenější, když čtenářstvo náš komiks zhltne jako dobrodružný příběh, u něhož si s tím, co bylo doopravdy a co ne, nebudou lámat hlavu. 

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Podobná vnější překážka mi dost dobře nemůže zabránit psát, protože to jsem z větší míry vždy činil a dosud činím ve volném čase, tzv. „po práci“ a nikoli pro obživu. Tudíž nemohu říct, že bych ve své tvorbě zatím,  ťukám na dřevo a zdůrazňuji zatím, protože budoucnost je nejistá pro nás všechny, nějak silně dopad pandemie a s ní spojených opatření pocítil. Na stranu druhou, zasáhlo a zasahuje to nás všechny, a myslím, že třeba ti, kdo se jednou nebo více nohama pohybují v kultuře, budou důsledky pandemie i přetrvávající stav pociťovat ještě hodně dlouho na zrušených projektech, nedostatku práce v oboru atd. O omezeních v osobním životě asi netřeba mluvit, ty jsme pocítili a pociťujeme všichni. Snad už to brzy skončí… 

Anna Cima, foto archiv autorky

Anna Cima

V roce 2020 získala autorka Anna Cima výjimečně udělované stipendium Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny. Stipendium vzniklo s cílem podpořit tvůrčí psaní autorů v domácím prostředí v čase pandemie koronaviru a omezení volného pohybu i cestování po Evropě.

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní? 

Pracuji na delším románu z japonského prostředí. Jelikož na něm pracuji již dva roky, značnou část první verze mám hotovou.

Váš románový debut Probudím se na Šibuji (2018) se setkal s velkým ohlasem u čtenářů i kritiky. Připouštíte si při psaní druhotiny jejich očekávání?

Snažím se na očekávání čtenářů a kritiky příliš nemyslet a napsat hlavně takový román, který bych si sama chtěla přečíst.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Koronavirová situace mi brání v návštěvě Česka, respektive v opětovném navrácení se do Japonska. Ani cestování po zemi, které jsem měla v plánu v souvislosti se získáváním materiálu pro svou knihu, není možné. Knihovny jsou zavřené již půl roku, což sběr materiálu také značně komplikuje. Snažím se tedy zúročit to, co jsem k tématům, kterými se ve svém textu zabývám, stihla získat před koronovou krizí. V ostatních ohledech se má práce příliš neliší od situace před koronou. Jsem v podstatě neustále doma a každý den píšu. Vnímám situaci jako možnost plně se soustředit a udělat co možná nejvíce práce.

Eva Volfová, foto: @peltandavid, #davidpeltanphoto, www.davidpeltan.cz

Eva Volfová

V roce 2020 získala autorka Eva Volfová výjimečně udělované stipendium Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny. Stipendium vzniklo s cílem podpořit tvůrčí psaní autorů v domácím prostředí v čase pandemie koronaviru a omezení volného pohybu i cestování po Evropě.

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Stipendium jsem získala na projekt Kocourek, který je rozpracovaný. Je to sbírka jednoduše kreslených pidipříběhů pro malé děti. Zachycuji nové nápady. Kreslím, dělám revizi epizod. Ladím dramaturgickou linku. 

Společně s Kocourkem přemýšlím o délce a množství příběhů. Oba víme, že příliš mnoho může být zdlouhavé, ale je nám líto se s některými příhodami rozloučit. Oba víme, že je dobré  skončit v nejlepším. 

Ovšem s Kocourkem už spolupracujeme mnoho let a je nám smutno při představě konce a loučení. 

Tvoříte knihy určené nejmenším začínajícím čtenářům. Jaké principy je v takovém případě důležité dodržet?

Nemyslím si, že tyto principy jsou univerzální – i nejmenší čtenáři jsou pestří jako autoři knih pro ně. Já ráda dětem dávám příležitost, aby skutečně samy mohly přečíst knihu. Aby v ní nacházely, prohlížely, objevovaly… aby měly zájem prohlížet si stránku déle než je nezbytně nutné k přelouskání řádky a vracet se k ní. Považuji za důležité přiměřené napětí mezi slovem a obrazem. S oblibou vytvářím ilustrace z textilních materiálů. Umožňují specifickou kresbu a přinášejí jakousi měkkost do světa hladkých tištěných knih, dětem přibývá možnost seznámení s dalším materiálem. Je důležité, když malý čtenářek najde v knížce něco, s čím se ztotožní. 

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Ovlivňuje ji především nejistou, jestli skutečně bude to, co je v kalendáři. 

Extra tip

Odkaz na Street View galerii bytu Jaroslava Foglara naleznete zde

Comments

comments