David Mitchell: Psaní je přepisování

Zásadní výhoda toho, když děláte rozhovor pro svůj web a ne pro velké noviny, je, že se nemusíte ptát, na co nechcete. Díky tomu, že hvězdný britský literát David Mitchell (k mému překvapení) souhlasil s rozhovorem pro protišedi, bylo možné povídat si třeba o tom, kde se bere hudba.

David Mitchell je 52letý spisovatel, kterého časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí planety. Napsal slavný román Atlas mraků a řadu dalších knih, tou nejnovější je Utopia Avenue z loňska – česky vyjde v listopadu v nakladatelství Leda, ale už teď si můžeme koupit originál.

foto archiv Svět knihy 2021

Poprvé jste se setkal se svými českými čtenáři, jaký na vás udělali dojem?
Působili nadšeně. Hodně čtou a podepisovat ty knížky zabralo spoustu času, když mi jich česky vyšlo pět, haha.

Brzy vyjde šestá… A jak jste prožil lockdown?
Pro mě to nebyl velký rozdíl, žiju celkově klidným životem. Pro moji manželku bylo horší, že nemohla jet do Japonska za svou rodinou, ale já si nemám nač stěžovat – máme velkou zahradu hned u moře, je tam hezky, takže to nebylo zlé.

Jak teď vidíte brexit?
Je to depresivní. Začal jsem se před nějakou dobou dívat až moc na zprávy a sledovat politiku… ale z toho mě naštěstí vyléčila pandemie, začal jsem víc číst knížky a sledovat filmy.

foto archiv Svět knihy 2021

Hudba se může stát vaším strojem času.

Ve vašich knihách se často píše o muzice, ať už o kapelách, o značkách nástrojů, nebo o notách ke klasické hudbě. Jak moc je pro vás hudba zásadní?
Poslouchám hodně muziky a neumím si život bez ní představit. Baví mě objevovat její nové formy a zajímá mě vztah lidí k ní. Všímám si, jak se tenhle vztah mění: když je člověk dítětem, je v tom bezprostřednost, i když jen zpívá happy birthday to you, a je v tom rituál. Pak se to jakoby zředí, ale ne tak docela; když se stanete teenagerem, může se hudba stát vaší odpovědí na otázku co jsem za člověka, kdo jsem. Může vám nabídnout několik vizí vaší budoucí identity. Později se to zase posune a hudba může být soundtrackem k vašim nejextatičtěším chvílím.
Když jste starší, může se hudba stát vaším strojem času. Vzpomenete si na pokoj, ve kterém jste si poprvé pustili tu a tu písničku před 40 lety. Před půl stoletím. Je to obal na vzpomínky. A určitě ještě spoustu dalších funkcí hudby objevím.
Každopádně je to vztah. Hudba kráčí životem spolu s vámi. Před nějakou dobou jsem dělal rozhovor s Davidem Byrnem a ptal jsem se ho, k čemu hudba je. A David měl skvělou odpověď, řekl “Hudba je k tomu, aby spojovala lidi.” A pak prostě zmlkl. Nebylo třeba nic dodávat.

Máte odpověď na otázku, kde se hudba bere?
Ne. Sorry. To je jako zeptat se, kde se berou hory nebo léto. Je to jedna z věcí, které prostě existují. Způsobuje ji život. Možná to pro savce je něco, s čím se setkáme v děloze, slyšíme drum and bassový track tlukotu srdce naší matky a k němu se připojuje oběhová soustava. Mhm… je to tedy asi naše první umělecká forma, kterou zažijeme. Kde se bere hudba… co si o tom myslíte vy?

Nemám ponětí. Zkoušela jsem přijít na odpověď, ale možná žádná neexistuje.
Určitě doporučuju knihu Davida Byrna How Music Works, tam sice není odpověď přímo na tuhle otázku, je to trochu těžší, ale je moc dobrá.
Podle mě jsou tohle ty otázky, na které nikdy nenajdete odpověď, ale při jejím hledání objevíte zajímavé věci.

Internet je vymyšlený tak, aby vyrušoval.

Jaký máte vztah k sociálním médiím?
Každé dva tři týdny se přihlásím na twitter a snažím se dohnat zameškané, případně odpovědět, když někdo pošle třeba nějakou chytrou otázku. Průměrně tak hodina týdně, to je pro mě až až, facebook ani jiné kanály nemám. Je pro mě ale zajímavé, jak to mění lidské životy, dopad sociálních médií na lidi je fascinující.

A streamujete?
Hodně. Používám Youtube pro rešerše a Netflix na filmy – je tam málo toho, co by bylo opravdu dobré, ale hodně toho, co je docela dobré, tak na tři hvězdičky. Na pět hvězdiček skoro nic.

Ruší vás internet od práce?
Ano a je to moje chyba, pokud se nechám vyrušit. Je vymyšlený tak, aby vyrušoval, ale – pokud nechcete prohrát na automatech, nehrajte automaty. Odolávat pokušení je trochu náročné, jinak by to nebylo pokušení. Chce to trochu disciplíny, ale to patří k dospělému životu. Nikdy není pozdě udělat maximum toho, co dokážete.

foto archiv Svět knihy 2021

Máte nějaký psací rituál?
Začínám šálkem čaje. Jsem čajový nerd, mám doma asi patnáct různých druhů, několik pěkných konviček… nekupuju si chemicky ovoněné čaje, ale třeba čaj s kousky skořice je fajn a jak se teď prodávají různá rostlinná mléka, tak to tomu dodává další možnosti, třeba skořicový čaj s ovesným mlékem je zajímavá kombinace.
A pak se dám do práce – nejdu na internet, haha – pustím si nějakou hudbu, mám asi 200 playlistů na Spotify, každý má do dvou hodin, liší se náladou. Takže si vyberu takový, jaký se hodí k mé náladě a k tomu čaji. A než začnu psát, tak musím ustlat, nesnáším nemít ustláno.
Když je hezky, jdu psát do zahradního domku, což je fajn, protože tam nemám připojení. A když mi psaní jde dobře, je to stejně víc zábavy a radosti než internet.

Spisovatelé někdy fňukají, že se cítí izolovaní nebo nepochopení.

To zní jako hezký život, zalézt si do chajdy a tam psát.
Samozřejmě můj život zahrnuje i nejistoty a úzkosti, ale svou práci miluju. Neměnil bych – spisovatelé někdy fňukají, že se cítí izolovaní nebo nepochopení, ale já bych jim za to nejradši jednu natáhnul. (Uchopí se za klopu blejzru) Tohle nejspíš ušila žena nebo dítě někde v Bangladéši, dřela šestnáct hodin denně za nic, a bylo by ode mě vůči nim sprosté stěžovat si na svůj job.

Mám štěstí, že mám čtenáře. Nejsem bohatý, ale můžu živit rodinu a jezdit na dovolené. Jsem vděčný, že mi lidi dávají svoje peníze, ale ještě víc za to, že mi dávají svůj čas – náklady obětované příležitosti. Dávají mi knihy, které si nepřečetli, protože četli tu moji. A tohle nikdy nechci brát jako samozřejmost, nechci je zklamat.

Přepisujete hodně? Někdy si přečtu kousek vašeho textu a během věty vím, jak to smrdí na té lodi, o které jste psal. Je to výsledek editace, nebo to tam tak padne?
Odpověď je ano. Psaní je editace, editace je psaní. První rukopis obvykle za moc nestojí a moje práce pak je přepisovat, přepisovat a přepisovat, to je součást psaní. Nejdřív je to tak napůl dobré, pak se to stane docela dobrým, tak edituju dál, a pak to je snad celkem dobrý text. Nemám snad moc nepřátel, ale kdybych měl, chtěl bych, aby si nad nějakým odstavcem mojí knížky řekli, že jsem možná největší kretén na zeměkouli, ale musí uznat, že ten odstavec je vlastně docela povedený.

České vydání nejnovějšího Mitchellova románu Utopia Avenue je naplánováno na 17. listopad letošního roku v nakladatelství LEDA.

https://www.davidmitchellbooks.com

Mohlo by vás zajímat: 

David Mitchell a David Byrne si povídají

Comments

comments