Design kolem nás: Carl Auböck
Foto Adam Štěch
Zapomenutá legenda vídeňského designu a uměleckého řemesla se po více než půl století opět dočkává pozornosti po celém světě. Tvorba designéra a řemeslníka Carla Auböcka a jeho stejnojmenného kreativního klanu se v posledních letech stala vyhledávanou sběratelskou raritou.
Já osobně Carla Auböcka doslova miluji. Již několikrát jsem měl možnost navštívit vídeňskou dílnu tohoto neortodoxního tvůrce, který byl představitelem druhé z pěti generací řemeslníků, designérů a architektů rodiny Auböck. Jeho otec Carl byl zakladatelem značky, on ji nejvíce proslavil, jeho syn v produkci pokračoval, jeho vnuk pokračuje dodnes a jeho pravnuk vystudoval také architekturu a i on bude pokračovat v rodinné tradici.
Na dekorativní a zároveň přísně geometrický přístup k designu předmětů vídeňské secese navázal již ve dvacátých letech Carl Auböck, zakladatel rodinné značky na výrobu drobných kovových předmětů a dekorací. Byl to však až jeho syn, Carl Auböck II, který během třicátých let změnil produkci art decových předmětů svého otce a rodinné značce vytyčil zcela nový avantgardní směr.
Ten se měl ve své celistvé kráse prosadit až o několik let později v době poválečné. Dobový optimismus a principy mezinárodního modernismu přijal ve své tvorbě dekorativních předmětů právě i Carl Auböck II a jeho značka začala prosperovat a prodávat vše od drobných užitných předmětů, jako byly stojánky na knihy, misky či vázy, až po svítidla a drobný experimentální nábytek. Tvorba Carla Auböcka II dostala během padesátých let svůj nezaměnitelný charakter. Dekor se v ní propojil s precizním zpracováním materiálů, především ušlechtilých kovů, formální pitoreskností a nakonec ojedinělým smyslem pro humor. To zosobňuje i jediný objekt od firmy Auböck, který mám ve své sbírce. Jedná se otvírák na pivo v podobě ryby. Zjednodušený tvar rybího trupu vyříznutý do ocelového plechu je opatřen proutěnou rukojetí.
Auböckova dílna spojila inspiraci surrealismem s modernou i lidovým uměním.
Ve své produkci spojila Auböckova dílna inspiraci předválečným surrealismem s organickou modernou i lidovým uměním nebo kýčem. Jeho slavné nízké stolky jsou zase tvořeny surovými kusy dřeva, které designér často sbíral na březích Dunaje při svých oblíbených procházkách. V konvičkách nebo stojáncích na noviny zase tvůrce mistrně kombinoval mosazné konstrukce s proutím nebo kůží a vytvářel mimořádně elegantní formy každodenní potřeby.
Na tvorbu svého otce navázal i další Carl v řadě a v šedesátých a sedmdesátých letech posunul produkci značky novým směrem blíže k sériové průmyslové produkci, racionalismu a dobové přísnosti. Poté se na dílnu dlouho zapomnělo. Její kouzlo objevili až sběratelé. Zatímco se o historické artefakty rozběhl neúprosný boj mezi sběrateli, čtvrtý z rodu Auböcků, jak jinak než s křestním jménem Carl, se rozhodl sumarizovat odkaz své rodinné tradice. V původních prostorách firmy začal uspořádávat archiv a obnovil produkci některých ikonických, ale i zapomenutých tvarů. Navázal spolupráci se současnými designéry a řemeslné mistrovství rodiny Auböcků opět oživil. Pokračovat v ní bude asi i jeho syn Carl, tentokrát již pátý v řadě.
Comments
