Eliška Vystrčilová: V módě se držím pravidla „víc je víc“
Festival Czech Design Week propojí 10.-13.9. Galerii Mánes, Muzeum Prahy a další místa v Praze. Třináctý ročník představí přes stovku vystavujících, mezi nimi i Elišku vystrčilovou, kterou vám dnes představujeme.
Výrazné siluety, lesklé materiály a napětí mezi přitažlivostí a nedostupností. Eliška Vystrčilová ve své tvorbě dává přednost intuici před komerčními pravidly a módu chápe jako umělecký prostředek, který člověku umožňuje proměňovat vlastní identitu. V nové kolekci Velvet Distance zachycuje tajemství nočních prostorů i ženu, která strhává pozornost, aniž by se musela odhalovat.
Eliška Vystrčilová studuje v Ateliéru designu oděvu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od své maturitní kolekce Medusa, inspirované podmořským světem a pohybem medúz, se posunula k sebevědomějšímu a intuitivnějšímu způsobu práce. Zkušenost s komerčně zaměřenou módou ji utvrdila v tom, že chce tvořit především podle vlastního cítění a zachovat si radost z celého procesu.
Její nová kolekce Velvet Distance vyrůstá z atmosféry barů, divadel a dalších nočních míst, kde se rozostřuje hranice mezi tím, kým člověk je, a tím, kým chce být. Prvním impulsem k jejímu vzniku byla skladba Mad About You od skupiny Hooverphonic a představa vznešené, přitažlivé a zároveň nedostupné ženy vstupující do baru. Samet, lesklé povrchy, zebří vzor, kožešina a pevnější materiály společně vytvářejí erotické napětí, aniž by oděvy výrazně odhalovaly tělo.
Eliška Vystrčilová představuje kolekci Velvet Distance na letošním festivalu Czech Design Week v Galerii Mánes.
Před dvěma lety jste se na Czech Design Weeku představila ještě se svou maturitní prací Medusa, letos se vracíte jako studentka Ateliéru designu oděvu na VŠVU s kolekcí Velvet Distance. V čem sama cítíte největší posun ve své tvorbě za tyto dva roky?
Největší posun určitě cítím v tom, že si mnohem více věřím. Nejde ani tak o to, nakolik je výsledná věc dobrá, ale cítím se jistější v tom, že vše, co navrhnu, dokážu také vytvořit.
Prošla jsem si semestrem zaměřeným více na komerční stránku módy a velmi rychle zjistila, že to není nic pro mě. Musím tvořit tak, jak to cítím, jinak bych se zbláznila. Snažím se proto téměř vždy řídit intuicí a hlavně si udržet radost z tvorby.
Kolekce Velvet Distance pracuje s intimitou, odstupem i přitažlivostí a inspiruje se noční atmosférou barů a divadelních prostorů. Co vás na prostředí, ve kterém lidé vstupují do určité role a stylizují sami sebe, přitahuje?
Přitahuje mě především okamžik, kdy se začíná rozostřovat hranice mezi tím, kým jsme, a tím, kým chceme být. Bar, divadlo nebo jiný noční prostor na mě působí jako místa, kde je stylizace přirozená. Člověk si vybírá, jak bude na druhé působit, jak blízko si je pustí a co před nimi nechá skryté.
Právě tato hra je pro mě zajímavá. V podobných prostředích není identita úplně pevná. Může se na chvíli proměnit podle prostoru, světla nebo společnosti, ve které se člověk nachází.
Ústřední postavou kolekce je žena, která na sebe dokáže strhnout pozornost, aniž by se skutečně odhalila. Jak se taková představa převádí do konkrétního oděvu – do siluety, materiálu nebo způsobu, jakým se pohybuje na těle?
Celá myšlenka kolekce vznikla z představy, kterou ve mně vyvolal poslech skladby Mad About You od Hooverphonic. Energie, již pro mě tato skladba nese, je nepopsatelná a jediným jazykem, kterým ji dokážu vyjádřit, je oděv.
S každým tónem si představuji ženu, která vchází do baru. Je nádherná, vznešená, ale přesto tajemná. Vidím někde vzadu v hlavě, jak přesně má její silueta vypadat a jak se světla reflektorů odrážejí v sametovém plášti.
Mým cílem bylo vytvořit také určité erotické napětí, přestože modely příliš mnoho kůže neodkrývají. Proto jsem zvolila lesklé materiály, které přitahují pohled, dravý zebří vzor nebo kožešinu, u níž si už při pohledu dokážete představit její hebkost. Tužší materiály jsem naopak používala jako vyjádření nedostupnosti – jako štít, za který se žena pod rouškou noci ukrývá.
Co pro vás osobně znamená móda jako prostředek sebevyjádření? Jste při vlastním oblékání stejně výrazná jako ve své tvorbě, nebo si od svých kolekcí naopak potřebujete udržovat určitý odstup?
Móda mě fascinuje, ale zároveň s ní vnitřně bojuji. Miluji ji jako formu sebevyjádření, odmítám však povrchnost, kterou s sebou často nese. Chci, aby oblečení lidem dodávalo sebevědomí a umožňovalo jim cítit se sami sebou, ne aby v nich vytvářelo pocit nadřazenosti nad ostatními. Pro mě móda není otázkou statusu, ale toho, jak se uvnitř cítíme.
Vždy jsem se oblékala trochu jinak než většina mých vrstevníků. Módu vnímám jako umění, které mi poskytuje prostor vyjádřit se. Také ve vlastním oblékání jsem rozhodně výrazná. Mám ráda syté barvy, velké šperky, lesklé materiály a chlupatiny. Málokdy mě potkáte v černé, a když už ano, musí být model zajímavý střihem či materiálem a doplněný výrazným šperkem nebo barevnými korálky. Ve své tvorbě i vlastním oblékání se držím pravidla: „Víc je víc.“
Comments
