Film Andrey Sedláčkové Můj otec Antonín Kratochvíl míří do kin
foto 4press.cz
Filmový dokument režisérky Andrey Sedláčkové Můj otec Antonín Kratochvíl si měl svou distribuční premiéru odbýt 2. dubna tohoto roku. Z důvodu opatření proti šíření koronaviru a s ním spojeným uzavřením kin se premiéra nekonala. Filmaři nyní oznámili nový termín distribuční premiéry na 4. června.
Film zachycuje dramatický životní příběh jedné z nevýznamnějších osobností české a světové fotografie Antonína Kratochvíla, držitele čtyř ocenění World Press Photo, a to také prostřednictvím jeho nejstaršího syna Michaela, který se se svým otcem poprvé setkal až v devatenácti letech.
V rámci natáčení dokumentu Můj otec Antonín Kratochvíl nafotili Antonín a Michael snímky určené pro stejnojmennou výstavu v Leica Gallery Prague, která je nyní přístupná a potrvá do 6. září tohoto roku. Film uvede do kin společnost Aerofilms. Snímek bude dostupný také online na iTunes, O2, Aerovodu, DAFilms.cz a dalších platformách.
Pátrání po minulosti jednoho ze zakládajících členů prestižní světové fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency) je zároveň pomyslnou cestou časem po dramatických historických momentech 20. století až do současnosti. Antonín Kratochvíl strávil první roky dětství v pracovním táboře ve Vinoři u Prahy, kam byl jeho otec s rodinou v padesátých letech vystěhován. V osmnácti emigroval z Československa, kde zanechal svého ještě nenarozeného syna Michaela. A právě tento klíčový moment v životě Michaela Kratochvíla je základním prvkem snímku, ve kterém vystupují i další dva mladší synové Antonína, Gavyn a Anthony Wayne.
Antonínův syn Michael se až do své puberty za železnou oponou domníval, že jeho otec je mrtvý, aby pak zjistil, že jeho otec je nejen živý, ale živel a mezinárodní celebrita. „Ihned mě zaujal a zasáhl moment stojící v centru Antonínova života. Opuštění a znovushledání se se synem Michaelem. Řekla jsem si, že je možné vystavět napínavý a silně emocionální příběh o sbližování se syna s otcem, kdy film může působit i jako určitá terapie,“ říká režisérka Andrea Sedláčková, pro kterou se tak stalo filmové setkání Antonína a Michaela odpovědí na otázku, jak bohatou a dramatickou životní zkušenost Antonína Kratochvíla uchopit. „Když jsem se poprvé s Antonínem setkala, byla jsem ohromená jeho bouřlivým charakterem. Působil jako lev. Divoký, hlučný, sebejistý. Inteligentní, vtipný, šarmantní. Trochu cirkusák. Provokující. Nikdy patetický. A také dojemný, protože se mi zdálo, že za sebevědomou maskou světáka se skrývá muž, který má strach a překonává ho velkým gestem. Takže jsem si řekla, že bych film ráda dělala, ale budu muset najít klíč, jak ho vyprávět, jak se k Antonínovi dostat a jak interpretovat jeho fotografie,“ dodává režisérka.
Antonín Kratochvíl patří podle časopisu American Photo mezi sto nejzásadnějších osobností oboru. S fotoaparátem prošel skoro všemi světovými konflikty posledních desetiletí. „Já se dívám na svět, fotím všechno a nezavírám oči před tím, jako některý lidi. Fotka je součástí mýho života, já to nerozděluju,“ říká ve filmu Antonín Kratochvíl, jehož synovi Michaelovi otcovy fotky připomínají impresionistické obrazy. „On jde po pocitu, nezajímají ho věci jako ostrost. Prostě to tam vidí a dokáže ze zcela běžného okamžiku vytáhnout tu důležitou informaci,“ zamýšlí se Michael.
Producent: Punk Film, www.punkfilm.cz
SYNOPSE
Můj otec Antonín Kratochvíl
Čtyřikrát World Press Photo, před objektivem Bowie, Clooney nebo Depp, ale i válka… Napínavý životní příběh světově uznávaného českého fotografa Antonína Kratochvíla, zakládajícího člena legendární fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency). Pátrání po jeho minulosti ukazuje dramatické momenty 20. století i ryzí současnosti. V dětství byl Antonín s rodiči odsunut do pracovního tábora, v osmnácti emigroval z Československa bez svého nenarozeného syna Michaela, který se do puberty za železnou oponou domníval, že otec nežije. Avšak otec byl živý, živel a mezinárodní celebrita. Antonín po dlouhé cestě přes rakouský uprchlický tábor, švédský kriminál, francouzskou Cizineckou legii či prestižní studia v Amsterdamu dosáhl ohromného úspěchu v Americe. Sláva ho však omrzela a začal zblízka dokumentovat kruté válečné konflikty. Přestože se potkal se synem až v jeho dospělosti, Michael se nakonec stal fotografem, společně fotili nejen v Černobylu. Česká republika vrátila Antonínovi občanství v roce 2000. Tehdy ještě světoznámý fotograf netušil, že v ní bude prožívat o osmnáct let později další dramatické události.
Comments
