Fotograf Brian Griffin: Na spolupráci s Iggym nikdy nezapomenu

18 července, 2018
Jana Kománková
rozhovory, umění

AUTOPORTRÉT. Všechny fotografie: archiv Briana Griffina

Brian Griffin je fotograf s úžasným portfoliem a taky s neobvyklým příběhem. Fotil světové hudební ikony, ale nebyl jejich fanouškem. Jak se nyní sedmdesátiletý profesionál dostal z prostředí továren k největším hvězdám?

Napomáhalo prostředí, ve kterém jste vyrůstal, nějak vašemu uměleckému směřování? Četla jsem, že jste pracoval v ocelárně a až pak začal studovat fotografii. Jaký byl ten přechod?

Pocházím z industriální části Anglie, které se říká ‘The Black Country’, černá země. Vyrůstal jsem mezi továrnami, moji rodiče byli dělníci. Začínat jako mladý fotograf bylo těžší, měl jsem talent, ale velmi málo peněz. O mém životě vyšla u Dewi Lewis Publishing kniha The Black Kingdom a tenhle týden vychází DVD The Surreal Lives Of Brian Griffin, režíroval ho Michael Prince a je k mání na www.streetlevelphotoworks.org/

Co jsou největší milníky vaší kariéry?

Můj život byl milníky nabitý, ale musel jsem se nadřít, abych jich dosáhl.

Fotil jste obaly na spoustu důležitých hudebních alb. Jak důležitá je pro vás hudba? Pokud vím, nejste ten typ, co byl především hudební fanoušek.

Hudba byla vždycky součástí mého života, ale ty obaly byla jen práce a jen jedna z částí mé fotografické kariéry.

SIOUXSIE

Fotografoval jste Iggyho, Siouxsii, Depeche Mode, REM – které projekty byly nejpamětihodnější?

Moje oblíbené snímky byly obaly pro alba Depeche Mode A Broken Frame a Construction Time Again. Fyzicky pracovat s Iggym bylo něco, na co v životě nezapomenu.

A BROKEN FRAME

Vaše obaly desek Depeche Mode jsou ikonické, hlavně A Broken Frame – fotit na obal paní v poli nebylo tehdy zrovna obvyklé. Byly na to nějaké divné reakce?

Ty fotky, zejména ta na obalu, se staly obecně uznávanými coby jedny z nejlepších barevných snímků v historii fotografie. Některé mé jiné práce nebyly zpočátku tak ceněné, ale jejich věhlas vzrostl později, jako třeba obaly alba Depeche Mode Speak And Spell nebo The Teardrop Explodes – Kilamanjaro.

Předpokládám, že vaši tvorbu hodně ovlivnila malba, kdo jsou vaši oblíbení umělci?

Považuji se za autoritu v oblasti evropského malířství z let 1900 – 1939.

Začínal jste focením pro firmy a pracoval jste i později pro korporace jako Reykjavik Energy. Je na lidech z tohoto prostředí něco, co se vám zvlášť líbí, kroěm snad toho, že jsou méně chaotičtí než zpěváci?

Miluju to, jak lidi z kanceláří vypadají. Pramení to z mé lásky k Franzi Kafkovi.

Které vybavení je vaš enejovlíbenější, používáte ještě analog, nebo jste přešel na digitál?

Stále fotím analogově na přístroje Olympus OM2, Mamita 7 and Hasselblad. Pro digitální tvorbu používám Phase One a Canon.

Jaká pravidla ve své práci dodržujete?

Nikdy neořezávám.