Hezké vzpomínání s New Order
(foto jk)
„Nemůžu uvěřit, že v Praze hrajeme poprvé,“ nechal se zpěvák Bernard Sumner slyšet v úvodu koncertu přesunutého z Lucerny do většího a modernějšího Fora Karlín. Praha to přijala velmi radostně a jak kapela, tak publikum si následující cca dvě hodiny užili, i když spíše v decentním a nostalgickém duchu.
Milé dědictví
New Order jsou kulturní dědictví. Nevím, zda by je někdo zapsal na seznam nehmotných památek, ale je každopádně pěkné, že fungují; byť hrají bez basáka Petera Hooka, který s vlastní kapelou The Light koncertuje s programem sestávajícím ze skladeb jejich předchůdců Joy Division plus řadou starších skladeb New Order – ostatně, ten v Praze hrál daleko dřív než oni, byť „jen“ v klubu (naposled loni na podzim, report tady).
A New Order si jsou vědomi toho, že lidi na ně chodí zažívat nostalgii, a podobně jako třeba Kraftwerk nebo The Cure hrají převážně staré věci. Setlist se poslední roky moc nemění, vždycky obsahuje pár nejslavnějších skladeb Joy Division, zásadní hity New Order a několik novějších, méně vřele (spíše zdvořile) přijímaných písniček. Pražská premiéra tak dle očekávání kromě těch novinkovějšívh skladeb jako Tutti Frutti a Plastic sahala do katalogu klasických hitů (True Faith, Blue Monday, Temptation) a vrcholila v momentech, kdy došlo na Joy D.: She’s Lost Control a Love Will Tear Us Apart jsou prostě geniální skladby plné emocí a až velebné nádhery (byť šlo spíš o prosté postpunkové skladby než něco zamýšleného pro velké sály, dav a dojímání).
Kapela vše odehrála s odpovídajícím, byť nijak dechberoucím nasazením a snad i plezírem. Nikdy u nich nešlo o udivující instrumentální, natož pěvecké výkony, takže to bylo v pohodě, spolehlivé, fajn. Bylo milé nořit se do tónů tolikrát slyšené hudby, vyloženě radostně jsem si užívala Your Silent Face a Subculture, které prostě desítky let miluju. Nečekala jsem nic, co by mě překvapilo, nic nového, nic, co by nějak překvapivě hovořilo o dnešní době nebo otevřelo nové obzory. Byla to ta babiččina bábovka a kafe ze starého hrnku, zas a znova. Milé.
Mládí to vidí jinak
Docela mě zajímalo, jak New Order uvidí někdo, kdo na nich nevyrůstal: pro kterého jsou jednou z kapel minulosti, byť čile chodí na muzikanty, kteří z nich a z Joy Division čerpají. Tušila jsem, že pokud nepřijímáte tenhle koncert pohledem „pamětníka“, bude to něco docela jiného. A tak to i bylo. Daniel Kopecký, student a milovník hudby, vnímal ten samý koncert úplně jinak. Bernardův zpěv, který my starší prostě berem jako že tam je a že není skvostný, se mu fakt nelíbil, a i celkově měl pro něj koncert jiné vyznění: „Za mě to byla pocta Joy Division, přestože provedení bylo vyjma zpěvu hodně v pohodě. Nejlepší chvíle pro mě přišly v druhý části, kdy hráli tanečnější věci, co nebyly provařený, a lidi se pak hýbali. Sympatickej byl i encore, kdy bylo super slyšet pak zas tu basu, ale až na ten zpěv…“
No vida. Když dva slyší totéž, můžou zažívat úplně odlišné emoce, ale to neříkám nic nového, a vlastně by bylo strašně (ale strašně!) divné, kdyby tomu bylo jinak. Tak či onak – je fajn, že tu New Order zahráli.
New Order, Forum Karlín, 3.10.2019
Setlist
Singularity
Ceremony
Age of Consent
Disorder (Joy Division)
She’s Lost Control (Joy Division)
Transmission (Joy Division)
Regret
Your Silent Face
World
Tutti Frutti
Subculture
Bizarre Love Triangle
Fine Time
Plastic
True Faith
Blue Monday
Temptation
Přídavky:
Decades (Joy Division)
Love Will Tear Us Apart (Joy Division)
Comments
