Hřbitov měsíce: Assistens Kirkegård, Kodaň

16 května, 2026
Redakce
kultura, smrt

Ole Jørgen Rawert: Assistens Kirkegaard, 26.8. 1825

Hřbitov Assistens Kirkegård je jedním z důležitých hřbitovů a také důležitou zelenou plochou dánské metropole; lidé s ním odjakživa zacházeli trochu jako s parkem a dokonce tu dělali pikniky.

Jsou tady pohřbeni Hans Christian Andersen, Søren Kierkegaard, Niels Bohr a mnoho dalších významných dánských osobností.

Vznikl roku 1760 původně jako pohřebiště pro chudé mimo přeplněné městské hřbitovy (slovo assistens označuje, že jde o jedne z pomocných hřbitovů), ale v 19. století se stal módním místem posledního odpočinku významných osobností dánského kulturního života. Dnes je zároveň důležitým zeleným místem oblíbené kodaňské čtvrti Nørrebro.

Ve svém líčení návštěvy Kodaně roku 1827 švédský básník Karl August Nicander uvádí:

„Abych si dopřál jinou, jemnější a klidnější slavnost, vyšel jsem jednoho večera branou Nørre Port do hřbitova Assistens. Je to jistě jeden z nejkrásnějších hřbitovů v Evropě. Listnaté stromy, temné cesty, světlé louky, chrámy zastíněné topoly, mramorové náhrobky se smutečními vrbami a urny či kříže obalené girlandami růží. Vůně a ptačí zpěv: to vše proměňuje toto místo smrti v malý ráj.“

Zákaz jídla

Zajímavé je, že už v 19. století tam lidé chodili na vycházky a pikniky natolik často, že se úřady snažily tamější až příliš společenskou atmosféru omezovat. Komise ustanovená roku 1805 vydala vyhlášku zakazující na hřbitově konzumaci jídla a pití, hudbu i jiné příliš hlučné chování. Dohled nad dodržováním těchto omezení měli mít hrobníci, kteří bydleli přímo v areálu, ale zřejmě své povinnosti brali spíše volněji.

Hrobnický domek v 19. století (By Ludvig Both – http://www.kb.dk/images/billed/2010/okt/billeder/object404905/da/, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=65589537)

Pijou jako Dáni na hřbitově?

Nařízení z roku 1813 pak zakázalo hrobníkům prodávat návštěvníkům hřbitova alkohol (to musely být mejdany!). Přes všechna tato opatření ale atmosféra klidná nebyla. Při zvlášť velkých pohřbech se scházely davy diváků a lidé dokonce seděli na zdech hřbitova, aby lépe viděli. Aby se počet návštěvníků snížil, uvažovalo se i o zavedení vstupného, k tomu ale nakonec nikdy nedošlo.

Dodnes je místo známé tím, že funguje zároveň jako hřbitov i městský park, ale poikud ho navštívíte, připravte se spíše na klidnou procházku a rozjímání než divoké pitky.