Hřbitov měsíce: Město mrtvých v Káhiře
By Maison Bonfils (Beirut, Lebanon), zdroj - Library of Congress
Al-Qarafa, Město mrtvých, káhirská nekropole… obří hřbitov v egyptském hlavním městě patří mezi unikátní městské úkazy. Lidé tady i bydlí, a to už po generace.
By Daniel Nussbaum, CC BY-SA 3.0, Link
Historie
Dějiny káhirské nekropole sahají ke vzniku města Fustát, které v roce 642 n. l. založil arabský vojevůdce Amr ibn al-Ás po dobytí Egypta. Rané město bylo rozděleno na jednotlivé čtvrti, přidělené různým kmenům. Každý z nich si za východním okrajem města založil vlastní pohřebiště, často doplněné mešitou. Na počátku 9. století sem byl pohřben významný islámský učenec imám aš-Šáfi‘í, jeho hrobka se postupně stala jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Káhiře a ovlivnila další rozvoj okolní nekropole.
Od té doby prošel hřbitov architektonickými proměnami tak, jak se vyvíjel svět kolem něj. Nejstarší hroby byly velmi prosté, protože raný islám nepodporoval okázalé pohřební stavby. Slavné kupolové hrobky a další výrazné stavby vznikaly až mnohem později.
Nekropole je obrovská, obsahuje řadu impozantních hrobek a mauzoleí, některé stavby mají vlastní minarety. Celý členitý areál měří přibližně 6,5 kilometru na délku a je součástí historické Káhiry.
Robert Prazeres, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Život mezi mrtvými
Káhirské město mrtvých ale není výjimečné jen svou rozlohou, stářím a kulturně-historickými parametry. Čím se poněkud smutně proslavila, je i fakt, že zde spousta lidí bydlí, a to po několik generací. Nejedná se o jednotlivé nešťastné bezdomovce, ale často celé rodiny.
Ve druhé polovině 20. století zasáhla Káhiru prudká urbanizace. Do města přicházely statisíce lidí a chudší obyvatelé proto začali stavět příbytky kdekoli, kde našli volné místo. Al-Qaráfa představovala zvláštní případ – kromě otevřených prostranství zde stála řada rodinných mauzoleí a hrobek, často poměrně prostorných, které bylo možné upravit k bydlení. Další výrazný nárůst počtu obyvatel přineslo zemětřesení v roce 1992, po němž se část lidí nastěhovala do hrobek nebo jejich bezprostředního okolí. Řada lidí bydlela v domech správců hřbitovů nebo v dalších stavbách uvnitř rozsáhlé nekropole.
Obydlená hrobka. By Rgoogin, CC BY-SA 3.0, Link
Jak uvádějí Reem Saad Sardina, Sherif Elfiki a Ahmed El Antably v knize The Routledge Handbook of Infrastructure Design (2002), „Kvůli nedostatku bydlení v Káhiře se několik historických hřbitovů stalo domovem jedinečné formy městského života, kterou vytvořili lidé obsazující opuštěné prostory. Město mrtvých (Qarāfah) zahrnuje tři z těchto historických pohřebišť. Obyvatelé zde žijí buď v mauzoleích, nebo v provizorních stavbách, které si postavili mezi hrobkami. Někdy jsou kvůli životu mezi mrtvými stigmatizováni, jindy na ně lidé pohlížejí se soucitem.“
Současnost
V 21. století se životní podmínky obyvatel hřbitova zlepšují a vlastně přibližují běžnému životu. Mnoho částí Al-Qaráfy získalo přístup k vodovodu a elektřině, vznikla zdravotnická zařízení, školy i pošta. Přesto zůstává Al-Qaráfa jedinečným místem, kde se po staletí prolínají pohřební funkce s každodenním životem živých obyvatel.
O životě na tomto hřbitově vznikla řada publikací a video dokumentů (Al-Džazíra na svém webu a youtube nabízí dokument s rozhovory s místními).
Architektka Galila El Kadi a fotograf Alain Bonnamy v knize Architecture for the Dead představují bohatou škálu architektonických stylů – od mamlúcké a novomamlúcké architektury přes barokní vlivy až po novofaraonský styl, ale věnují se i podobě Al-Qaráfy jako živé městské čtvrti, kde se architektura určená mrtvým stala zároveň součástí prostředí obývaného živými. Fascinující.
Přečtěte si také:
Hřbitov měsíce: Assistens Kirkegård, Kodaň
Nová obřadní síň na Olšanských hřbitovech je po rekonstrukci klidnější
Comments
